Román Chrám Matky Boží: Slouží jako centrální motiv a symbol. Chrám Matky Boží není jen kulisou, ale živým prvkem příběhu - útočištěm pro Quasimoda a Esmeraldu, svědkem mnoha událostí a symbolem majestátnosti i ztělesněním víry. Pro dílo jsou charakteristické převládající dialogy, které posouvají děj a odhalují charaktery postav. Chrám Matky Boží v Paříži je historický román Victora Huga, který sugestivně líčí tragický příběh nešťastné lásky a společenských předsudků ve středověké Paříži. Děj románu Chrám matky boží v Paříži se odehrává v 15. Prostorem děje je centr staré Paříže, především pak Chrám Matky Boží. Prostředí hraje pro děj a atmosféru klíčovou roli.
Quasimodo: Ošklivý, hluchý sirotek a zvoník Chrámu Matky Boží. Společností opovrhovaný, ale vychovaný knězem Frollem. Je inteligentní, citlivý a schopný hluboké, oddané lásky k Esmeraldě. Navzdory své vnější zrůdnosti je morálně čistý. Esmeralda: Překrásná, nevinná cikánská tanečnice, která si vydělává pouličním tancem. Je důvěřivá a vášnivě se zamiluje do kapitána Phoeba. I přes svou krásu je obětí předsudků a krutosti společnosti. Klaudius Frollo: Kněz Chrámu Matky Boží, učenec. Na pohled vznešený, ale v jádru zlý, hrubý a posedlý. Vychoval Quasimoda. Je rozerván mezi svou kněžskou přísahou a vášnivou, destruktivní láskou k Esmeraldě. Phoebus: Královský lučištník, pohledný, ale povrchní a sobecký. Esmeralda se do něj nešťastně zamiluje, avšak jeho láska k ní není pravá. Petr Gringoire: Chudý básník a filozof. Je zachráněn Esmeraldou před šibenicí.
Začátek příběhu se odehrává při Paříži roku 1482 během oslav svátku Tří králů a volby „krále bláznů“. Básník Petr Gringoire se té noci potuluje ulicemi a stane se svědkem pokusu Quasimoda o únos krásné cikánky Esmeraldy. Její zachráncem je kapitán královských lučištníků Phoebus, do kterého se Esmeralda okamžitě zamiluje. Frollo, zmítaný vášní a žárlivostí, se pokouší Esmeraldu získat, ale je odmítnut. Při popravě ji v poslední chvíli zachrání Quasimodo a ukryje ji v Chrámu Matky Boží, kde jí poskytne azyl. Esmeralda je však i zde pronásledována Frollovou nenávistí a touhou. Nakonec je Esmeralda nalezena a popravena oběšením. Quasimodo, který vše sledoval z věže chrámu, pochopí Frollův podíl na její smrti. Ve vrcholném okamžiku pomsty Frolla svrhne z věže chrámu.
Román je romantický pro svou silnou emocionalitu, zaměření na individuální osudy postav a zdůraznění protikladů (krása/ošklivost, dobro/zlo). Quasimodo symbolizuje vnější ošklivost, která skrývá vnitřní krásu, citlivost a morální čistotu. Hugo využívá kontrasty mezi Quasimodovou vnější zrůdností a vnitřní dobrotou proti Frollově vnější vznešenosti a vnitřní zkaženosti. Dále kontrastuje špinavé a pochmurné pařížské uličky s majestátním chrámem. Konec románu je tragický pro většinu hlavních postav. Esmeralda je popravena oběšením. Kněz Frollo je svržen z věže Chrámu Matky Boží Quasimodem. Phoebus uniká bez většího postihu a pokračuje ve svém životě.
Chrám Matky Boží je ústředním bodem díla a slouží jako kulisa i aktivní prvek. Je Quasimodovým domovem a útočištěm, místem spásy i zkázy. Děj se odehrává v centru staré Paříže, zejména kolem Chrámu Matky Boží, a prostředí hraje pro děj a atmosféru klíčovou roli. Dějová linie je lineární, s důrazem na osudy hlavních postav a jejich střet s tématem společenských norem a morálního úpadku. Aristokracie, měšťanstvo, chudí, zloději a cikáni se zde spojují v živý obraz středověké Paříže, který Hugo líčí s bohatými popisy a hlubokou psychologií postav.
Romantismus a Victor Hugo: klíčové rysy a historické souvislosti
Umělecký směr a životní postoj, který vznikl v 1. polovině 19. století v Anglii (tzv. Rušil hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus v 18. století). Upřednostňoval svobodu, individualitu jedince, proti racionalismu stavěl cit a duši, proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku. Autoři od reality unikají do historie, přírody, lásky nebo smrti. Typickými žánry jsou: historický román, povídka, poéma (lyrickoepická básnická skladba). Mezi nejvýznamnější autory patří: V. Hugo, A. S. Puškin, K. H. Mácha, H. Romantismus vznikl z části také jako reakce proti racionálnímu myšlení osvícenství 18. století. V životě měšťanstva se objevuje styl -biedermeier (=skromnější, měšťanská varianta romantismu). Architekti staví zříceniny, altánky, zámky, zakládají se anglické parky.
Francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista, politik a jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzského romantismu - Victor Hugo se narodil roku 1806, jako syn napoleonského generála. Jeho otec byl ateistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu, jeho matka katolická royalistka. Roku 1848 kandidoval do parlamentu. V důsledku převratu provedeného Napoleonem III. v roce 1851 byl nucen odejít do exilu, ve kterém žil téměř dvacet let. Krátce pobýval v Bruselu, poté v Jersey a nakonec na ostrově Guernsey. Zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Victor Hugo začal svou knihu psát roku 1829. Dohoda s vydavatelem Gosselinem ho zavazovala k tomu, aby ji dokončil ještě tentýž rok. Hugo však musel splnit i jiné závazky a proto knihu vydat nestíhal. V knize bylo jeho cílem zřejmě kritizovat soudobé mravy společnosti a bezohlednost a krutost lidí, se kterou se chovali k ošklivému Quasimodovi. Román byl zpočátku přijat lhostejně, ale postupem času bylo podle něj natočeno hned několik filmů.
Charakteristika postav a jejich role v textu
Petr Gringoire: Chudý básník a filozof. Je zachráněn Esmeraldou před šibenicí. Esmeralda se záhy zamiluje do kapitána Phoeba, který však není věrným mužem. Phoebus je královský lučištník, pohledný, ale povrchní a sobecký. Frollo, zmítaný vášní, je učenec a kněz Chrámu Matky Boží, který v jádru skrývá zrůdnost a zkázu. Quasimodo, zvenčí otrávený, uvnitř však nosí neotřesitelnou morální čistotu a oddanou lásku k Esmeraldě.
Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži - Rozbor díla. Maturita. Povinná četba. Čtenářský deník.
Část děje je věnována popisu Paříže 15. století, jejím prostředím a sociálním rozvrstvám: chudí žebráci, zloději, cikáni, studenti, měšťáci, šlechta a vysoké duchovenstvo. Hugo vykresluje protiklady dobra a zla, krásy a zrůdnosti, spravedlnosti a nespravedlnosti, a ukazuje, že skutečná krása se může skrývat pod ošklivým zevnějškem, zatímco zlo se často skrývá za vznešenými maskami. Kompozice díla je chronologická a jednotná: děj plyne lineárně od počátečních událostí až k tragickému rozuzlení. Konec románu je tragický pro Esmeraldu a pro Quasimoda, kteří nacházejí své místo v zapomenutí a zkáze.
Chrám Matky Boží slouží jako centrální motiv a symbol, Quasimodo nachází v chrámu domov a útočiště, Esmeralda hledá v chrámu ochranu, ale zároveň se stává cílem nenávisti. Děj je plný výrazných scén, které ukazují sílu lásky i beznaději společnosti. Román je zároveň didaktickou reflexí Hugo o důstojnosti jednotlivce a o tom, jak společnost zachází s těmi, kteří stojí mimo její normy.