Doba velikonoční, 6. týden. Pro OP: Panny Marie, ochránkyně Řádu bratří kazatelů, památka. Pro OP: Bl. Ondřeje Abellona, kněze, nezávazná památka. Bl. nona - dopl. Narodil se kolem roku 1190 na hradě Vouzela v Portugalsku a rádcem krále Sancha I. Jako druhorozený syn byl Jiljí určen k církevní kariéře, a proto byl poslán na studia filosofii a medicínu nejdříve v Coimbře a pak na pařížské univerzitě. Na zpáteční cestě do Portugalska onemocněl. situaci mu pomohli dominikáni. posvátné teologie. V roce 1229 se vrátil do Portugalska a vyučoval jako lektor v mnoha klášterech. zápalem a osobním příkladem přivedl mnoho lidí k Bohu. V letech 1233 až 1245 zastával úřad španělského provinciála. 14. května 1265 a byl pohřben v klášterním kostele v Santaremu. Jeho kult potvrdil 9. V. O. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. ať věčně všechno tvorstvo ctí. Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhořlení. Jeho známí všichni zůstali stát opodál. těžce na mne dolehla tvá ruka. a na věky věků. Amen. Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhořlení. Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. celý den se v sklíčenosti vláčím. křičím z hloubi sevřeného srdce. už i světlo v očích se mi kalí. a na věky věků. Amen. Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. bez schopnosti ubránit se slovem. pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. pasou po mně za to, že chci dobro. nevzdaluj se ode mne, můj Bože! a na věky věků. Amen. Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
1Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! nezná, že nepoznal jeho. 2Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. 3Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. 5A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil. On však je bez hříchu. 6Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. 7Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý. 8Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec. 1 Jan 3, 1.
Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Jako bylo o velikonočních svátcích příčinou naší radosti zmrtvýchvstání Páně, tak je důvodem naší nynější radosti jeho nanebevstoupení. mocnosti a usedla po pravici Boha Otce. milost Boží. zaměřují svou touhu tam, kam nelze dohlédnout. A tak, co z našeho Vykupitele bylo viditelné, skrylo se ve svátostech. ani dravé šelmy, ani vybrané krutosti a mučení od pronásledovatelů. chlapci, ale i něžné dívky až k prolití vlastní krve. utrpení a s nemalým váháním přijímali skutečnost jeho zmrtvýchvstání. strach, nyní se měnilo v radost.2 Svůj duchovní zrak upnuli totiž výlučně k božství toho, jenž sedí po Otcově pravici. majestátu. kterou je Kristus menší než Otec. 1 srov. 2 srov.
Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi. Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám dal zaslíbení. svobody a života. Dobrořečme Pánu. O. Bohu díky. Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat. zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci. Karel Mráček Dr.h.c.
V. O. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. ať věčně všechno tvorstvo ctí. Ant. Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. a jásají a veselí se blahem. razte mu dráhu, pouští přichází. vzpurníky nechá však žít v pustině. a na věky věků. Amen. Ant. Ant. 13 Králové s vojsky běží, utíkají! klenoty jako sněhem na Salmonu. k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? i ty, co brání se dlít v domě Páně. temeno těm, kdo setrvávají v hříších. a na věky věků. Amen. Ant. Ant. 3 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, můj Král a Bůh jak vchází do svatyně, aleluja. knížata Zabulona, Neftaliho. ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! 34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! 35 "Ctěte moc Páně! národu svému. a na věky věků. Amen. Ant. Ant. 3 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, můj Král a Bůh jak vchází do svatyně, aleluja.
V. O. 3a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. 4Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. 5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. 7Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. 9Když však „vystoupil“, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. kdy se na nás uskuteční Kristova plnost. kdejakého učen, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. 17Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. 18Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z Božího života, protože je v nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce. 20Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Bůh se vznáší v jásotu slávy, Pán stoupá vzhůru za hlaholu rohů. Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Slyšme, co říká apoštol: Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou tu jako jeho údy zakoušíme. Proč také my na zemi neusilujeme, abychom skrze víru, naději a lásku, které nás s ním spojují, byli už nyní s ním v nebi? s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. pro svou lásku, lásku k němu. On nebe neopustil, když k nám odtud sestoupil; a stejně neopustil ani nás, když znovu vstoupil na nebesa. To bylo řečeno s ohledem na jednotu, poněvadž on je naše hlava a my jeho tělo. je tomu i u Krista.5 Neříká: takový je Kristus, nýbrž tak je tomu i u Krista. Sestoupil tudíž z nebe, z milosrdné lásky; a zase sám vystupuje do nebe, byť i my v něm, skrze milost. Sk 1, 3. 9. Po svém utrpení se Ježíš po čtyřicet dní zjevoval apoštolům a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení. Ant. Zvítězili Beránkovou krví. a jde kupředu v plnosti své síly? proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? a potřísnil jsem si celý oděv. přichází rok mé odplaty. Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! a na věky věků. Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. "Pojďte, vraťme se k Pánu. Co s tebou udělám, Efraime? a na věky věků. Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. bude pohlcena celá země. přinesou můj obětní dar. jen pokorný a skromný lid. klamný jazyk. aniž by je kdo znepokojoval. a na věky věků. Ant. odstraněn. Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. z mrtvých. Marie stála venku u hrobky a plakala. v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ - to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Bože, tebe chválíme. Tebe, Pane, velebíme. celá země uctívá. Pán, Bůh zástupů! tvé vznešené slávy. Utěšitele. Kriste! věčný Syn. a neváhal ses narodit z Panny. a otevřel věřícím království nebes. ve slávě Otce. jako soudce. vždyť jsi je vykoupil předrahou krví! do věčné slávy. a vyvyš jej na věky. až na věky věků. chránit před hříchem. smiluj se nad námi. jak v tebe doufáme. naplň nás radostnou vděčností a nadějí, že pro naše spojení s Kristem také my vejdeme do tvé slávy. Dobrořečme Pánu. O. Bohu díky. Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat. zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědi a Sláva Otci. L. P. Pán Ježíš říká, že jeho učedník je jako dobrý hospodář, který vynáší ze svého pokladu věci nové i staré (Matouš 13,52). Proto nabízíme naše dodatky ke kancionálu. K původním třiceti písním shromážděným díky panu varhaníkovi Janu Vencelidesovi a jeho spolupracovníkům byla přidána další dávka. Najdete tak více písní, které už byly v Cyrilometodějském kancionálu vydaném v Brně L.P. 1949, i pár nových písní z posledních vydání jednotného kancionálu, které všichni ještě nemají. Je tam i pár písní, které jsou na hranici liturgického slavení a lidové zbožnosti, zvláště písně k různým výročím našich svatých patronů a některé koledy. Uvádíme je proto, že všichni papežové poslední doby vyzývají kněze, aby lidovou zbožnost podporovali (a případně ji usměrňovali). Pokud by se někomu zdálo, že některé z nich jsou hudebně o úroveň níž, ať uváží, že přesto mohou být srdci o úroveň blíž! A to je pěkné. o. Na celém Božím světě, já jedno místo znám - kde slastí nadpozemskou vždy v srdci zaplesám. - Tam stánek zbudovati jest touhou duše mé, - /: před tichým Svatostánkem, je místo milené. Tamť přemocný a tklivý mne často vábil hlas, - však nedbal jsem já hlasu, ach drahný, drahný čas. - Ó Jezu nejmilejší, jak mohlo jen tak být, - /: že v tichém Svatostánku sám často musels dlít. Leč Ten, jenž tam je ukryt, ovládl duši mou - a srdce podmanil si horoucí láskou svou, - a mysl moji chladnou tak cele překonal. /: Před jeho Svatostánkem, že bych proň život dal. Když v nouzi jsem a bídě a milost schází mně - vím, kde ji zase najdu u tebe jedině, - Ty znáš mne, Jezu milý, pomůžeš v čase zlém, - /: a při Tvém Svatostánku cítím, že bohat jsem. Když nemoc zlá mne svírá a léku si žádám, - vždy nejlepší jen v Tobě, můj Jezu nalézám. - Ty sám jej mile skýtáš, prahnoucím ústům mým - /: a při Tvém Svatostánku se vždy hned uzdravím. Když v boji pro věc svatou se stanu vítězem - hned Jemu zprávu dát s radostí spěchám sem. - I čeká na mne Ježíš, mně dává výměnu, - /: ze svého Svatostánku mi skýtá odměnu. A jsem-li v pochybnosti, chabne-li statečnost - vím, kdo mne upomene zas na mou povinnost. - Ku svému Pánu spěchám, Onť lásku ke mně má /:On při svém Svatostánku mně dobrou radu dá. Když večer prací umdlen, již toužebně hledám klid, - povinnost ještě jednu, vždy musím vyplnit. Až nebude lze k Němu v poslední večer jít, - pak Sám zas ve své lásce mě přijde navštívit. - Ó Jezu, lásko moje, já často s Tebou byl, - /: kéž bys ty také tenkrát mne v lásce navštívil. Až duše moje s tělem se bude loučit již, - ji k trůnu nad hvězdami co vůdce provodiž. - Pak věčný soudce Jezu, u milost vejde s ní, - /: bychom tam na věčnosti zas byli spojeni!
