Vyšehrady světově proslulého byzantologa Vladimíra Vavřínka vypráví příběh cyrilometodějské misie v souvislostech politických, náboženských a kulturních proměn 9. století. Cyril (Konstantin) a Metoděj, řečtí bratři ze Soluně, byli apoštoly Slovanů, a jejich poslání bylo nejen náboženské, ale i kulturní a jazykové reformy, které formovaly tehdejší Moravu a později celé Evropu. Oba bratři byli r. 1980 prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za patrony Evropy spolu se sv. Benediktem.
Pozadí doby a důvody misie
Deváté století bylo rozhodujícím obdobím v evropské historii. Byzantská říše prožívala období velkého rozkvětu a moci, a na hranicích země slovanské kmeny-bulharské království na severu Balkán, Velká Morava na severu a další regiony-připravovaly půdu pro evangelizaci. Rostislav, moravský kníže, vyzval byzantského biskupa, aby poslal duchovní, kteří by slovenštinou či staroslověnštinou hlásali víru. Cesta k Moravě měla být zároveň politickou strategií, umožňující nezávislost na franské říši a posílení církevní jurisdikce nad regionem.
Konstantin a Metoděj, mladí řečtí učenci z Soluně, se na Moravu vydali s důkladnou přípravou: Cyril vytvořil písmo hlaholici a přeložil evangeliář do slovanského jazyka; Metoděj zase sepsal Zakon sudnyj ljudem, což byl významný moravský zákoník. Překladem evangelií a zavedením slovanského jazyka do liturgie tehdy umožnili široké vrstvě obyvatel pochopit křesťanství a zapustit kořeny kultury Slovanů ve společnosti Velké Moravy.
Průběh misie na Moravě
Na Moravě Cyril a Metoděj působili jako duchovní, učili a formovali kněze. Prosluli tím, že slovanština se stala liturgickým jazykem a že jejich dílo zahrnovalo překlady knih Písma i liturgických textů. Cyril předeslal Proglas, veršovanou předmluvu k překladu Písma, která chválí Boží slovo a je nejstarší slovanskou literární perlou. Metoděj, jakožto moravsko-panonský arcibiskup, usiloval o organizaci církve a literární materiály pro kněze a laiky. Postupně vzniklo množství kostelů a klášterů; v období míru forchheimského roku 874 byla formalizována nezávislost Moravy a zřizovány byly regionální církevní struktury.
V průběhu misie došlo ke střetům s německým klérem usilujícím o prosazení latinské liturgie a porušování slovanské liturgie. Papež Hadrián II. v roce 868 schválil slovanské bohoslužebné knihy a liturgii ve staroslověnštině. Metoděj se stal papežským legátem a jeho jurisdikce nad Slovanů byla potvrzena bulou Industriae tuae v roce 880. Konstantin byl kvůli zmatkům a peripetiím přinucen k odchodu z Koránu veřejné působnosti a vstoupil do kláštera v Římě, kde přijal řeholní jméno Cyril; 14. února 869 zemřel v Římě ve věku 42 let a byl pohřben v kryptě baziliky San Clemente.
Po návratu a význam pro Evropu
Metoděj byl znovu potvrzen papežskou autoritou a po návratu na Moravu uvedl do praxe slovanskou liturgii a překlady Písma; jeho úsilí bylo uznáno a obě strany-Byzance i římská kurie-viděly v jeho práci prostředek k zastavení vlivu Němců a posílení autonomie slovanských zemí. Po smrti Metoděje v roce 885 již následovalo období politických tlaků a pronásledování ze strany německých biskupů, avšak papežští legáti a Jan Pavel II. posílili a rozšířili kult Cyrila a Metoděje jako spolupatronů Evropy. Relikvie a kulturní odkaz Cyrila a Metoděje zůstávají spojeny s Velehradem; jejich dílo přežívá ve formě slovanského liturgického odkazu a jazykové tradice, která umožnila komunikovat slovanské národy napříč oblastmi střední Evropy.
Podle popisu Vavřínka představují Cyril a Metoděj nejen historické osobnosti, ale i duchovní otcové Slovanů: jejich písmo a liturgie staly se základem kulturní identity a jazykové soudržnosti. Jejich misie byla nejen teologická, ale i kulturní a politická, spojující východní a západní liturgické tradice a položila základy evropské civilizace, na nichž stojí i dnešní identita slovanských národů.
Odkaz pro dnešní dobu
V moderní době bylo jejich dílo vysoce oceňováno: stát se spolupatrony Evropy, a to od Lva XIII. až po Pavla VI., a Roku 1980 byl jejich odkaz potvrzen. Jejich misie ukázala, že jazyk a kultura mohou být mostem mezi národy a že myšlenka inkulturace není minulostí, ale živým mostem pro dialog a vzájemné obohacení.
