V Čechách, na Moravě a ve Slezsku působí přes tři desítky řeholních společenství různých řádů, jejichž činnost a počet řeholníků se v posledních letech snižuje. Mezi známé a tradiční zástupce patří františkáni, benediktini, premonstráti a další, které doplňují i menší či novější komunity. Důvody úbytku řeholníků mohou souviset s měnícím se životním stylem společnosti, ale také s individuálním rozhodováním mladších lidí směřovat k světskému životu nebo uzavření manželství.
Aktuální situace a trendy
Některé kláštery a řeholní komunity jsou živější než jiné; některé se spojují se silnějšími společenstvími. „Pokles je podmíněn také počtem stabilních a věřících rodin, které duchovní povolání podporují,“ uvedla sestra, která hodnotí situaci v Brně a okolí. U lidí kolem 35 let panuje velká váhavost a strach k uzavření jakéhokoliv odpovědného závazku.
Klasický klášter v regionu často není prázdný, ale nachází nová pole působnosti, například práce s mládeží, péče o nemocné, provoz prodejny či kavárny, či ubytování pro návštěvníky. Například v Brně diecézi působí řeholníci a řeholnice ve více činnostech, které se odvíjejí od myšlenek a cílů jejich zakladatelů.
Proměny obsahu a veřejné působnosti
Veřejnost může být vítaná i díky otevřenějším prostorám a službám. Kavárny v klášterech, například kavárna Õde v Olomouci vedená františkánkami, umožňují lidem setkat se s řádovými sestrami a duchovními hodnotami. „Máme radost z toho, jak kavárna funguje. Jsme řádové sestry a chceme žít s lidmi a pro lidi,“ uvedla sestra Vojtěcha.
Podobně i v jiných městech dochází k otevírání klášterních prostor pro veřejnost: výtvarné či kulturní využití klášterů, fakt, že kláštery slouží například pro výstavy Národní galerie, či ubytovací kapacita pro návštěvníky. V Praze i dalších městech slouží některé kláštery kulturním a společenským účelům, a to i bez nutnosti zapojení do charitativních či apostolských aktivit.
Příběhy a mýty ve veselé anekdotické oblasti
Vtipy a humorné historky z křesťanského prostředí bývají často převzaty z tradičních vyprávění či životopisů svatých, a někdy vznikají i zcela nově. „Hned v úvodu autoři vysvětlují, proč si zvolili právě toto téma: „Prostě jsme měli chuť se smát.“-Toto vyjádření podtrhuje, že humor může být součástí duchovního života a že Bůh sám je zdrojem radosti.
Vtipy často zobrazují konflikty mezi řády, například mezi benediktiny, dominikány a františkány, a někdy se objevují i karikatury na téma světských názorů na kláštery, včetně představ o tom, jak řeholníci prožívají svůj každodenní život. V některých anekdotách hrají roli i jiná povolání v rámci klášterů, jako třeba práce s mládeží, správa různých zařízení či restaurací.
Ukazuje se, že humor a kreslený obraz řeholního života může být prostředkem komunikace s veřejností a přispět k lepšímu pochopení poselství klášterního života, a to i při zvažování obnovy či nového využití některých historických objektů.
Historické i regionální souvislosti
V regionu Královéhradeckého kraje a východních Čech se ubývá živých klášterů, ale některé komunity nadále působí a hrají roli na poli sociálních služeb či péče o nemocné. Broumovský klášter, jako významný dochovaný klášter v kraji, zůstává spíše památkou než aktivním řeholním komunitou.
V jižních Čechách se počet řeholníků v mužských klášterech pohybuje na nízké úrovni a některé komunity, jako třeba petríni, označují svou aktuální situaci za minimálně únosnou. Přestavby a rekonstrukce klášterů, financované z evropských fondů, často vyžadují rozsáhlé investice a koordinaci s veřejnými institucemi.
V plzeňském regionu probíhají opravy několika klášterů, které jsou zároveň národními kulturními památkami. Podle biskupa plzeňské diecéze Tomáše Holuba působí regionem i další řeholníci a sdružení, ale „neexistuje pravý klášter na osamělém místě“.
Konkrétní příklady a současná využití prostor
V Olomouci se prostřednictvím kavárny v klášteře františkánek částečně otevírá kontaktní prostředí mezi řeholnicemi a širší veřejností. V Jablonném v Podještědí dominikáni spolu s opravami kláštera a baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy zapojují veřejnost prostřednictvím prohlídek a turistického ruchu, včetně možnosti ubytování pro hosty.
V některých regionech dochází k přesunu či redukci tradičních funkcí klášterů. Na příkladu Slatiňan v Chrudimsku došlo k postupnému rozvoji Domova sociálních služeb a k opuštění kláštera samotného. Příkladem je i případ kláštera ve Slatiňanech, kde se uvažuje o novém využití objektu a kde se představená kongregace snaží zajistit, aby budova nezůstala prázdná.
V regionu Sázavského kláštera v Benešovsku došlo ke změnám vlastnictví v rámci restitucí; kostel svatého Prokopa a ústřední budova areálu jsou v rekonstrukci. Návštěvnost kláštera v regionu Středočeského kraje roste a existuje i snaha o částečné obnovení života řeholníků v budoucnu.
Budoucnost a perspektivy
Podobně jako v dalších regionech i v dalších krajích je cílem řeholních komunit hledat nové cesty, jak propojit duchovní život s veřejností, a přitom zachovávat tradiční hodnoty. Některé komunity vyjadřují naději, že nový zájem mladých lidí může přinést obnovení povolání, i když současná realita ukazuje stabilní pokles počtu řeholníků.
tags: #vtip #frantiskani #benediktyni