Není dne, aby se minaretu z mešity nerozléhalo takovéto volání muezzina k modlitbě. To, co znamená pro křesťany zvon kostela, to je pro muslimy azán, protože oba zvuky dávají věřícím najevo, že přichází čas modlitby. Muslimové se mají modlit každý den, a to hned pětkrát. Nejdůležitější je pro ně páteční modlitba okolo poledne, kdy do mešit proudí celé skupiny mužů. Časy modliteb se den ode dne liší, vše závisí od toho, jak vychází a zapadá slunce.
Jakým způsobem se tedy muslim doví, kdy je čas modlitby? Jenže kdo je ten muezzin a co jeho povolání obnáší? Setkal jsem se proto s muezziny z Umajjovské mešity v Damašku. Tato mešita je proslavená hlavně tím, že v jejich útrobách jsou postaveny svatyně, kde jsou uloženy hlavy Jana Křtitele a šíitského proroka Husajna. Další z atrakcí Umajjovské mešity jsou její muezzini. Obvykle je z každého minaretu na světě slyšet hlas jen jediného člověka. „Ty ses ptal na rozdíl Umajjovské mešity od ostatních. Náš azán je už tradicí. Je to dlouhá tradice, která by se měla zachovávat. A tím se lišíme od ostatních mešit na celém světě. Všude je azán individuální. Funkce muezzina byla zřízena v polovině 7. století ještě za života proroka Muhammada.“
„První muezzinem byl náš pán Bilál al-Habeší a jeho azán nebyl skupinový jako ten náš, byl individuální. Na počátku islámu měl azán speciální poslání, když se poprvé provolalo Alláhu akbar,“ přiblížil Salláh Aghwání vznik funkce muezzina. Bilál al-Hábeší tak určil znění volání k modlitbě, které se roky a staletí se nezměnilo. V azánu se doslova říká: „Bůh je největší! Dosvědčuji, že není jiného boha kromě Boha a dosvědčuji, že Muhammad je jeho Prorok. Pojďte rychle k modlitbě, pojďte rychle k úspěchu. Bůh je největší, není Boha kromě jediného Boha.“
Volání muezzinů z Umajjovské mešity se liší pouze tím, že je skupinové. A to je v muslimském světě rarita. Více hlasů dodává azánu na pestrosti a zajímavosti. „My jsme tady muezzini různých druhů. Začnu tady naším šéfem Muhammadem Alí Šajchem, jeho zástupcem Salláhem Aghwáním, dále je tu Abú Ghásim Wahíd, Muhammad Mudallal, Abu Chajr Mansúr a další. Já jsem nejmladší a mám nejmíň zkušeností. Jsem jejich služebník.“ Muezzini se liší svými krásnými hlasy, každý z nich má svou přednost. „Někdo hlas je pěkný, toho zase je dobrý, tento hlas je níže položený,“ řekl Muhammad Zuhajr Bajlún a jeho slova doplnil vedoucí muezzinů Muhammad Alí Šajch: „Azán je pouze jeden, stejně jako ta slova. Každý muezzin ho ale může zapět jinak, může přidat jiný tón. Stejně jako ve zpěvu, každý zpívá jinak. Tak je to taky v azánu.“
Muezzini z Umajjovské mešity se obvykle scházejí v počtu kolem devíti, desíti lidí. Skupina muezzinů má přes dvacet členů, v maximálním počtu se ale scházejí málokdy. „Když jsem začal pracovat jako muezzin v roce 1950, bylo tam 27 muezzinů. Neměli tehdy žádný rozhlas, svolávali k modlitbě přímo z minaretu. Rozhlas byl až v roce 1971. To, co bylo před rokem 1950, nevím. Muezzinů bylo hodně. V každé době bylo 27, 25, 20 muezzinů.“
Abyste se mohli stát muezzinem, musíte splňovat tři podmínky. „Zadruhé musí umět správně vyslovovat, aby svým hlasem přilákal modlící. A zatřetí, je tu recitování Koránu, musí umět správně předčítat Korán. Vlastnosti azánu jsou podobné jako u recitovaného Koránu. Na to jsou islámská pravidla. Každé písmeno v arabském jazyce má speciální tón. A tomu všemu se říká recitování, tón a hlas. To jsou podmínky,“ vyjmenoval Muhammad Alí Šajch body, které kandidát na muezzina musí splňovat. „Muezzin musí mít pěkný hlas a musí být spolehlivý, aby volal lidi k modlitbě. Práce muezzina bývá většinou bez úplaty. I když někteří muezzinové jsou profesionálové a berou za svou práci mzdu, mnozí považují tuto práci jako službu Bohu, za kterou se neplatí. Muezzini mají svá civilní povolání, nejčastěji blízko mešity, aby si kdykoli mohli odskočit svolat věřící k modlitbě a pomodlit se s nimi.
Mnozí nemuslimové si myslí, že v rámci technického pokroku a usnadnění práce se azán může nahrát a v době jemu určené se spustí pouze jeho záznam. Někdy se v mešitách k modlitbě svolává osobně takzvaný muezzin, většinou už jde ale o automatizované nahrávky, a je tak možné se do systému nabourat.
Ke každému muslimskému městu nebo vesnici neodmyslitelně patří hlas muezzina, svolávajícího pětkrát za den věřící k modlitbě. Tomuto volání se arabsky říká azán. Samozřejmě čím větší město, tím více mešit a muezzinů. „Tak to je on, to je ten hlas, co mě už měsíc každý den budí a který mi i během dne často nadělá vrásky na čele.“
O dalších moderních aspektech však hovoříme i v kontextu Evropy. Někdy v mešitách k modlitbě svolává osobně muezzin, jindy jsou to automatizované nahrávky; v některých zemích se debatuje o regulacích hluku a technického vybavení. V Dánsku je příklad: Velká mešita v Kodani má minaret, ale dohoda s radnicí stanoví, že z něj nikdy nesmí zaznít muezzin. Vláda usiluje o sjednocení pravidel a o to, aby ampliony nebyly povoleny plošně, a aby nebylo diskriminační zakazovat jen islámské svolávání k modlitbě.
V Dánsku se zohledňuje také integrace a bezpečnost. Dánsko má oficiální seznam ghett, kde je cílem omezit sociální a ekonomickou izolaci. Zákony zahrnují mimo jiné podmínky pro vzdělávání dětí, kontrolu majetku na hranicích a různá opatření k integraci. Imámové, kteří schvalují polygamii nebo nadřazenost práva nad ústavou, čelí vyhoštění. Stát také prosadil, že veřejné instituce nesmí plošně vyřazovat vepřové maso z jídelníčků jen kvůli muslimským studentům.
Azyl se uděluje jen dočasně. Pokud se situace v domovské zemi žadatelů zlepší, úřady migrantům neprodlouží povolení. Dánsko bojuje i proti slučování rodin a vyžaduje, aby pár splňoval minimální podmínky pro sňatek. Země zveřejňuje statistiky podle zemí původu, ukazuje, že přistěhovalci tvoří 12 % populace, ale 40 % odsouzení za vážné trestné činy. I přes snahu o integraci prokazují děti nezápadních imigrantů vyšší míru kriminality než jejich rodiče. Ekonomicky má migrace v některých ukazatelích nižší příspěvek k zemi, jak ukazuje data za rok 2018.
