Ve studiu Bible o oživení a reformaci se často objevuje téma, jak Bible nahlíží na vztahy mezi pány a otroky, jaké principy vedou k obnovení vztahů a jaké důsledky z toho vyplývají pro bohoslužbu i společnost. Pavelův list Filemonovi ukazuje konkrétní kroky k tomu, aby byl vztah mezi Filemonem a Onezimem obnoven, a to nikoli násilím proti existujícímu řádu, ale důkladnou změnou srdce a postoje, které Evangelium vyvolává. Tento přístup odráží Kristův vzor a zároveň vyzývá k lásce jako k nejzákladnějšímu principu ve vztazích uvnitř Božího lidu.
Osobní studium: Pavel, Onezim a Filemon
Ve vězení v Římě se Pavel setkal s otrokem Onezimem, který utekl z Koloss, a tento dopis Filemonovi je žádostí o usmíření a obnovu vztahu mezi Ondímem a Filemonem. List Filemonovi je vlastně prosbou Pavla adresovanou Filemonovi, aby mezi ním a jeho otrokem na útěku došlo k obnově vztahu. Pavlovi záleželo na vztazích. Apoštol věděl, že narušené vztahy jsou brzdou duchovního růstu. Filemon byl představitelem sboru v Kolosách. Pokud by byl vůči Onezimovi zahořklý, nebylo by to příznivé svědectví o jeho křesťanství.
Jaké důležité principy, které vedou k obnovení vztahů, zde nacházíme? Pavel posílá Onezima zpět „ne jako otroka, ale jako svého syna v Ježíši a Filemonova „milovaného bratra“ v Kristu (Fm 1,16). Evangelium odstraňuje všechny třídní rozdíly (Ga 3,28). Přestože Pavel nepotlačuje skutečnost, že Onezim byl bývalý otrok, jeho návrat do Filemona je propojen s radikální změnou identity a určení jejich vzájemného vztahu. Obnova narušeného vztahu způsobuje v životě Filemona i Onezima dramatickou změnu.
V kontextu celého textu se Pavlovi daří ukázat, že vztahy uvnitř společenství mají být vedeny láskou a dobrovolností, nikoli nátlakem. Příběh Filemonovi tedy ilustruje princip, že vztahy v Božím lidu mají být založeny na vzájemné úctě, a Evangelium posouvá pohled na otroctví od nutnosti k opravdové proměně charakteru.
Biblické zákony a historický kontext: Otroctví v Zákoně a jeho omezování
V Exodu a Levitiku se objevují ustanovení týkající se otroků a služebníků, ale tato pravidla nebyla bezvýhradní obhajobou krutého otroctví. Například: Exodus 21:2 uvádí, že hebrejský otrok slouží šest let a po šestém roce odejde zadarmo; Exodus 21:26-27 zajišťuje propuštění otroka, který byl zraněn, a chrání jejich práva. Tato ustanovení ukazují, že i v rámci starověké společnosti byla ochrana člověka důležitá a zneužívání nebylo tolerováno.
Podobně Deuteronomium 15:12-15 stanoví, že sluhové mají být propuštěni po šestileté službě a pán má je štědře propustit; pokud se otrok rozhodne zůstat, může být navždy věrným otrokem, což vyjadřuje zvláštní důraz na dobrovolnost a rodinné vztahy. Levitské pokyny ukazují na to, že služebníci mohou mít určité postavení a práva, a že spravedlivé zacházení s nimi je součástí božského řádu.
V Levits 25 se dále popisuje, že cizinci mohou být zotročováni, ale Izraeli nesmí být panováno surově; sluhové měli práva a měli být chráněni proti zneužívání. Tato pravidla ukazují na snahu o vyvážený systém, který chrání lidskou důstojnost i při existenční nutnosti.
V Exodu 21:7-11 se řeší i vztah dívky prodané do manželství; hlavní myšlenkou je, že i u otroků je třeba respektovat jejich práva a zajistit vykoupení, pokud se podmínky poruší. Příklady těchto ustanovení ukazují na složitost starozákonních vztahů a na to, že termín „otrok“ či „sluhové“ nebyl vždy jen právně vyjádřením majetku, ale často popisoval souhrn práv a povinností v rámci církevně i rodinně vnímané etiky.
Nový zákon a skutečnost o změně srdce
Ateisté často tvrdí, že Nový zákon nabádá k poslušnosti otroků svým pánům, avšak texty Lukáš 4:18 a další ukazují, že Ježíš nepřináší sociální reformu tímto způsobem, ale šíří Evangelium, které proměňuje postoje a vztahy uvnitř Božího lidu. Titovi 2:9 a Kolossenským 3:22 a Efezským 6:5 ukazují, že vztahy v sociálním řádu by měly být vedeny respektem a upřímnou zbožností, nikoli jen formálním plněním povinností.
V Efezským 6:8-9 Pavel vyzývá k spravedlivému zacházení ze strany pánů a k odměně dělníků bez vyhrožování. Dokazuje, že křesťané by měli usilovat o humánní a respektující prostředí, ale že hlavní důraz leží na proměně srdce a duchovním vzoru Krista.
V rámci starého i nového učení Bible jasně neexistuje povolení k brutálním formám otroctví. Zákon sice připouští určité formy služebnictví jako prostředek přežití a regulaci vztahů, ale hlavní důraz se klade na lidskou důstojnost a na to, že Boží lid má žít podle principů lásky, spravedlnosti a vzájemného respektu.
Historické souvislosti a moderní výzvy
Historie ukazuje, že během různých epoch křesťané různě nahlíželi na otroctví a někteří ho omlouvali; avšak pohled těch, kdo vyznávali Bibli, se postupně posouval směrem k oslabení a zrušení otroctví, byť proces vedl k jistým zpožděním a odchylkám. Zrušení otroctví v Britském impériu a v dalších regionech bylo výsledkem dlouhodobého úsilí mnoha věřících a veřejné akce; klíčovou roli hrála parlamentní činnost křesťanů, kteří šířili biblické etické principy.
V současnosti čelí svět problémům nového typu moderního otroctví, jako je nucená práce, obchod se sexem a vykořisťování. UNESCO a Mezinárodní organizace práce uvádějí, že miliony lidí jsou stále drženy v různých formách nevolnictví po celém světě. Bible však nadále křesťany vyzývá, aby usilovali o svobodu skrze evangelium a spravedlnost, a aby jako Boží lid žili podle principů lásky, pravdy a respektu vůči každému člověku.
Je Bible nahrazovala Osvobození jako cíl reformy?
Podle některých kritiků Bible neodsuzuje všechna formy otroctví, ale spíše ukazuje na to, jak by měl člověk jednat v rámci existujícího řádu. Odpovědí na to je to, že Bible klade důraz na lásku a spravedlnost, které vedou k proměně ducha a společnosti shora i zdola. Zásadní je, že Kristus přišel, aby pro lidi zajistil svobodu od hříchu a smrti; teprve tato duchovní svoboda má podobu, která postupně formuje lidské vztahy v rodinách, mezi pány a otroky a v širší společnosti.
V Efezským 5-6 Pavel předkládá obraz vztahů, ve kterém hlava slouží tělu jako Kristus církvi; tedy vztah hlava-tělo se stává vzorem pro rodinu a služby. Tato metafora podtrhuje důraz na vzájemnou zodpovědnost a na to, že skutečná svoboda vychází z odnaučení se vykořisťování a z změněnného srdce, ne jen z právního rámce.
