Forma bohoslužebných obřadů katolicismu, utvořená tradicí a uznaná a usměrněná církevními předpisy. V průběhu historie se v katolicismu vyvinuly a ustálily dva základní typy ritů - ritus západní či latinský a rity východní. Západní ritus zahrnuje ritus římský, ambroziánský, galský a západogótsky, až na nepatrné výjimky se uplatňuje již jen ritus římský, k němuž patří největší část katolíků (římskokatolická církev). Liturgickým jazykem je latina, po II. vatikánském koncilu s možností kombinace s národním jazykem.
Proč je jediné Kristovo tajemství slaveno v církvi podle různých liturgických tradic? Protože nesmírné bohatství Kristova tajemství nemůže žádná liturgická tradice beze zbytku vyjádřit. Proto už od počátku bylo toto bohatství vyjadřováno v různých národech a kulturách s obdivuhodnou, vzájemně se doplňující rozmanitostí. Je to věrnost apoštolské tradici, totiž společenství ve víře a ve svátostech přijatých od apoštolů, společenství, které je vyznačeno a zaručeno apoštolskou posloupností. Církev je všeobecná: může tedy pojmout do své jednoty všechno ryzí bohatství kultur.
V liturgii najdeme proměnné i neproměnné části. Neměnné je všechno to, co je božského původu, jako např. Ježíšova slova při poslední večeři. Vedle toho ale existují i proměnné části, které církev za určitých podmínek dokonce musí střídat. Ježíšovo tajemství má být přece zvěstováno, slaveno a žito ve všech dobách a na všech místech. Ježíš dokázal oslovit celého člověka, jeho ducha i rozum, jeho srdce i vůli. A o to také usiluje liturgie. Proto má bohoslužba v Africe odlišný ráz než v Evropě, jinak se slaví v domově pro seniory než při světovém setkání mládeže, ve farnosti má jiný charakter než v klášteře. Ale vždycky a všude musí být zřejmé, že jde o bohoslužbu jediné světové církve.
Hlavní ritusy a jejich celek
Římskokatolická církev (Latinská církev) Ecclesia Latina je největší autonomní část katolické církve. Latinská církev tradičně používá latinské liturgické obřady, které jsou od poloviny 20. století velmi často překládány do lidového jazyka. Převládajícím liturgickým obřadem je římský obřad, jehož prvky se používají již od 4. století.
V rámci latinské církve existují různé liturgické rodiny: ambroziánský ritus (jen téměř výlučně v milánské arcidiecézi), galikánský ritus (historicky na galských územích, dnes z velké části nahrazen římským ritusem), mozarabský ritus (spojený se španělským Toledem), a další varianty římského ritu např. anglikánský ritus. Z historických důvodů se některé rity ztratily nebo byly sjednoceny. Latinská církev byla až do roku 1054 v plném společenství s tzv. pravoslavnou církví; od té doby existuje rozkol mezi západními a východními křesťany, který se pokoušejí postupně překlenout ekumenickými snahami.
Po islámských výbojích začaly křížové výpravy (1095-1291) a Církev se dále rozvíjela misijně i kulturně. V moderní době se nejčastěji používá latinský liturgický ritus - buď „řádná forma“ po II. vatikánském koncilu (1969, revidovaná 2002), nebo „mimořádná forma“ z roku 1962; dále ambroziánský ritus a mozarabský ritus. Východní katolické církve používají pět různých rodin liturgických obřadů, ale latinská církev je největší částí katolické církve.
Středem života církve je liturgie, v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba. Součástí liturgie je i Denní modlitba církve (breviář), která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den. Kanonické právo latinské církve je kodifikováno v Kodexu kanonického práva, s hlavními kodifikacemi 1917 a 1983/1983-2000. Ke konci roku 2010 měla latinská církev 1 272 000 000 členů, v roce 2018 to bylo 1,311 miliardy, což ji činí největší křesťanskou církví a největší náboženskou organizací na světě.
Regionální a historický kontext
Největší zastoupení latinské církve je v Jižní Americe, evropské kontinentální země představují významný podíl katolíků, v Severní Americe a některých karibských státech je katolíků také významný podíl. V Česku patří katolická církev k největším náboženským skupinám, podle sčítání 2011 jich bylo 1 083 899 (10,26 % populace).
Augustin z Hippo byl významnou postavou latinské církve, jeho myšlenky ovlivnily učení o prvotním hříchu, spravedlivé válce a teologii církevního města. Jeho dílo O Božím městě ovlivnilo západní pohled na svět a církevní identitu. Scholastika a překlady řecké filozofie v středověku připravily půdu pro rozvoj teologie a filosofie v Evropě, včetně vlivu Aristotela a dalších myšlenkových směry.
Ambroziánský ritus a jeho zvláštnosti
Ambroziánský ritus, který se do značné míry udržel v Milánské arcidiecézi, má specifické liturgické prvky: červená barva, zvláštní způsob přijímání, a charakteristická praxe během liturgie, včetně Kyrie eleison, který se zpívá i na začátku liturgie. Oltář bývá často umístěn s problémem ochrany proti útokům a slaví se obřady s tradičními prvky. Kalendář ambroziánského ritusu zahrnuje specifické dny a texty breviáře a lekcionáře.
Když se vynoří otázka rozdílů mezi římskokatolickou a pravoslavnou církví, odpověď je historická a teologická: jednalo se o rozkol v roce 1054, odlišné pojetí církevní moci a liturgie, nikoli o základní rozdíly ve víře samotné; ekumenismus po Druhém vatikánském koncilu se snaží sblížit obě církve, avšak rozdíly v pokřtěných, svátostech a vedení církve zůstávají rozdílné.
| Rytus | Hlavní teritorium | Hlavní rysy | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Římský ritus | Římská církev | Nejrozšířenější, latinština, liturgie po II. vatikánském koncilu | Centrum: Rom |
| Ambroziánský ritus | Milánsko | Specifické prvky, zvláštní barvy, Kyrie eleison na začátku | Většinou v Milánské arcidiecézi |
| Mozarabský ritus | Španělsko | Společný s Toledem, liturgické prvky španělské provenience | Ojedinělé |
| Galský ritus | Historicky Francie | Kodifikace do římského ritusu | Historický |
Shrnutí a současná situace
Latinská církev je jednou z 24 církví sui iuris a představuje většinu katolíků ve světě. Dvěma nejrozšířenějšími rity jsou latinský ritus a byzantský ritus. Latinská církev uznává papežský primát a má vlastní liturgické obřady, teologii a právo. Východní katolické církve tvoří 23 církví sui iuris s vlastními ritusy a řízením, avšak pod jednotou s Petrovým nástupcem. Západní a východní liturgické tradice obohacují katolickou církev o rozmanité kulturní formy a vyjadřují bohatství Kristova tajemství v různých národech a kulturách.
tags: #zapadni #ritus #rimskokatolicky