Před třiceti lety se katolický kněz Josef Suchár usídlil v Neratově, dnešní části obce Bartošovice v Orlických horách. A právě příchod tohoto muže a jemu podobných změnil život celé obce. Společně s lidmi, kteří v sobě našli sílu a odhodlání, farář zrekonstruoval Kostel Nanebevzetí Panny Marie, a pustil se do budování místa, kde mohou žít všichni lidé s nelehkým osudem. Farář Josef Suchár s dobrovolníky se snaží vrátit život poutnímu místu v pohraničí. Kostel má velmi moderní a netradiční podobu. Když se nám podařilo kostel vyklidit, tak jsme stáli před otázkou, co s ním bude dál. A nechtěli jsme ho vracet zpátky do baroka. Chtěli jsme na tom, co nám tady předkové zanechali, začít stavět něco, co je dnešní. Proto i presbytář je nový, moderní, nadčasový. Farář z Orlických hor věří, že když se spojí nebe se zemí, mohou se dít zázraky. Kdo vám s prací nejen na kostele pomáhá? Já si myslím, že proto, aby se normální svět mohl posunovat dál, je potřeba spousta bláznivých lidí. Neratov je dílo skupiny lidí, kteří v sobě našli sílu a taky trošku toho bláznivého odhodlání vyjít, odejít třeba z města, přijít sem a začít tady žít. Svůj život v Neratově jste spojil právě i s pomocí handicapovaným. Už od začátku jsme chtěli nabídnout na tom nádherném místě život lidem, kteří ho měli nějakým způsobem polámaný. Lidé s handicapem tady můžou žít opravdově jako lidé, i s tím, že tvoří a jsou potřební. V Bartošovicích jsme proto otevřeli školu, provozujeme i chráněnou dílnu.
Kostel v Neratově je proslulý svou moderní rekonstrukcí, především skleněnou střechou. Kostel, který jsem v Neratově objevil, byl čistě ruina. Neměl střechu, zůstaly jenom obvodové zdi, uvnitř rostly stromy. Když jsem se byl ptát pana biskupa, jestli mi dovolí opravovat místní kostel, řekl mi, že pokud tady nebudou bydlet lidi, tak to nemá smysl. Před třiceti lety se katolický kněz Josef Suchár usídlil v Neratově, dnešní části obce Bartošovice v Orlických horách. A právě příchod tohoto muže a jemu podobných změnil život celé obce. Po revoluci jsem se přihlásil u pana biskupa Otčenáška a ten mě přijal mezi oficiální kněze. Kostel má velmi moderní a netradiční podobu. Neratov je dílo skupiny lidí, kteří v sobě našli sílu a taky trošku toho bláznivého odhodlání vyjít, odejít třeba z města, přijít sem a začít tady žít.
Jeho přirozený středobod tvoří žlutooká černá kočka Flow, která si, stejně jako jiné kočky, nejraději vystačí sama, leč podmínky ji donutí tento způsob existence přehodnotit. Přijde totiž velká voda a ona se ocitne na omezené loďce. Aby přežili, každý dělá, co umí nejlépe, a každý musí trochu ustoupit. K moralizování se režisér Gints Zilbalodis neuchýlí ani na vteřinu, veškerou pozornost věnuje napínavému příběhu. Scénář připravil nejednu překážku pro bizarní zvířecí společenství, takže se divák pořád bojí, směje a dojímá. Hlavní výhrou Kočičí odysey je její výtvarná stránka, v níž se estetika počítačových her prolíná s impresionistickou malbou.
Kočičí odysea ukazuje, že svět zvířat může vznikat v díle, které je zároveň poetické a strhující. Zvířata, jež svět zatopený vodou zabydlují, za celých 80 minut nepromluví ani slovo, a přesto film dává divákovi bohatý filmový jazyk. Flow, žlutooká kočka, se ocitá na loďce a spolu s dalšími druhy nachází způsob, jak přežít. Celá filmecká stavba vyznívá jako adaptace Noemovy archy do světa zvířat, kde každé zvíře musí ustoupit a spolupracovat. Nepřináší poselství zbytečně: koexistence a solidarita jsou klíčovými tématy, která se odrážejí v každé scéně.
Kočičí odysea byla oceněna nejen na festivalu, ale i v mezinárodním kontextu - vstupem mezi významné hostitele ocenění a potvrzením jejího jedinečného stylu. Lotyšský snímek působí pokorně a skromně, má svůj osobitý styl a jde proti současným trendům. Její poselství je sdělováno nenápadně, mimo aktuální tlaky světa k rychlým vítězstvím. Hluboký zážitek z filmu podtrhuje i hudba spolupracující Rihardse Zalupa, která diváka navádí správným směrem a vytváří atmosféru, která zůstává v paměti.
Kočičí odysea je jedinečným dílem, které spojuje výtvarnou špičkovost s citlivým vyprávěním. Z hlediska vědeckého pohledu zrak koček vnímá svět odlišně: čípky mají omezenou barevnou percepci a nejvíce spoléhají na modré, šedé a žluté odstíny. Kočičí oči mají širší horizont v periferním vidění než lidské a zraková specializace umožňuje vynikající noční vidění díky tapetum lucidum a vyššímu počtu tyčinek. Lidské oči zase dominují barevným spektrem, ale v nízkém světle má kočka jasnou výhodu.
tags: #zazrak #kocici #nanebevzeti