Gezelní zbraně v Německu a jejich společenské a bezpečnostní důsledky

Desatero témat z čtyř ech aácové diskuse; Snížení dostupnosti zbraní zločincům a teroristům, tedy potírání zločinu. Toto je pravidelně politiky uváděno jako hlavní cíl zavádění restrikcí na legální civilní držení zbraní. Můžeme to sledovat na úrovni Evropské unie i jednotlivých států. Německo je v tomto směru dobrým příkladem. Implementace byla využita k zavedení omezení daleko za to, co ukládá unijní směrnice. Tomu předcházelo postupné snižování počtu povolení k nošení zbraně pro osobní ochranu. Těch bylo v Německu dlouhodobě poskrovnu, ale během poslední dekády jich zbylo už jen jako šafránu. Ostatně který Němec by mohl potřebovat možnost legálně držet a nosit zbraň pro sebeobranu, když je stát tak efektivní v bránění přístupu zločinců k nelegálním zbraním?

Jméno Německa se objevuje i v souvislosti s poslední razií: Německá policie minulý týden zveřejnila podrobnosti ohledně marihuanové razie, kterou provedla 19. října ve městě Euskirchen. Zátah se uskutečnil v objektu bývalé mlékárny. Na rozdíl od České republiky v Německu, podobně jako ve Francii, Belgii a některých dalších západoevropských státech, převažuje nelegální držení zbraní. Navzdory této skutečnosti se masmédia pravidelně snaží vytvářet dojem, že Česká republika je zdrojem nelegálních zbraní v Evropě, viz např. Byť nelegální držení zbraní v Německu převažuje, odhalení takto velkého počtu je neobvyklé i pro tuto zemi.

Na závěr je ale potřeba si připustit, že (ne)dostupnost nelegálních zbraní ještě sama o sobě žádného pachatele od spáchání zločinu neodradila. V týdnu, kdy policie přinesla informace o razii, německé úřady odhalily, že vedou v patrnosti 124 volně se pohybujících “vysoce rizikových” islamistů (zdroj). Tj. 124 “vysoce rizikových” jakožto podmnožiny 760 “bezprostředně nebezpečných”. Je tedy na místě se ptát, zda-li by pro bezpečnost Německa, a ostatně i přilehlých zemí s otevřenými hranicemi, nebylo lepší, kdyby úřady raději místo zabavování rostliny zdanily a na zbraně vydaly průkazy.

H. Zákony o držení zbraní v Německu, které je jednou z evropských zemí, kde zbraň vlastní nejvíc lidí, by se zřejmě mohly zpřísnit po masovém útoku v Hamburku, při kterém minulý týden zemřelo sedm lidí. Útok z minulého týdne, kdy pětatřicetiletý Philipp Fusz střílel v modlitebně Svědků Jehovových, vyvolává věčnou otázku, zda spolu jednotlivé části federálního systému dostatečně spolupracují, a posiluje argumenty hlasů ve vládnoucí koalici, které chtějí zpřísňovat pravidla držení zbraní. Ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) říká, že se bude chtít zabývat novelou zákona o přístupu ke zbraním. O novele se mluví od prosince, kdy bylo zadrženo 25 lidí podezřelých z plánování útoku na parlament.

V Německu má jedny z nejpřísnějších zákonů o držení zbraní v Evropě vysoký podíl lidí, kteří drží zbraň. Asi milion lidí legálně vlastní více než pět milionů zbraní. Většina z nich jsou sportovní střelci, lovci nebo myslivci. I přesto, že poslední dvě desetiletí se pravidla zpřísňovala. Poté, co v roce 2002 zemřelo šestnáct lidí po střelbě ve škole v Erfurtu, zvýšil se například věkový limit pro držení zbraně z osmnácti na jednadvacet let. Po útoku ve škole ve Winnendenu v jižním Německu byly zase zavedeny náhodné kontroly toho, jak mají lidé doma zbraně zabezpečeny a uloženy.

V souvislosti se sběratelstvím a zájmem veřejnosti o zbraně se objevují různá svědectví. Z různých regionů vyprávějí lidé o sbírkách a zkušenostech s nákupy, prodejem a legálním i ilegálním užíváním zbraní. „Můj názor je, že by tyto věci měly mít nějakou tzv. Vy myslíte jako ukrást, ano? To by si mohl zkusit!“ popisuje jeden vypravěč své zkušenosti. Celé auto je prošpikované různými vícestupňovými kontrolními systémy. Zemřelý v Winnendenu i dřívější historické záběry ukazují, že koníček se může měnit v posedlost a že legislativa i dohled nad prodejem a registrací hrají klíčovou roli.

Naprosto detailně se popisují výstavní akce a sběratelské setkání, která se konají pod vedením různých klubů a s ohledem na bezpečnost a zodpovědné zacházení. Klasické předměty, jako americký kulomet Browning 1919, M1 Garand, M2 Browning a další, jsou uváděny jako součást sběratelství a historických rekonstrukcí. Zmínky o replikách a jejich cenách ukazují, že legální zastřešení stojí za pozornosti, ale současně že sběratelé často čelí značnému tlaku legislativy a veřejného dozoru. Např. „Bakaletový kulomet mě kdysi stál čtyři tisíce, kovová replika stojí přes dvacet tisíc, originál ke čtyřiceti tisícům.“

V důsledku snahy o zodpovědné vlastnictví a bezpečné uložení zbraní se ukazuje, že kontrolní mechanismy a pravidelné prohlídky jsou součástí praxe. Policie se občas zapojuje do kontrol a dohlíží na to, jak jsou zbraně ukládány a zda odpovídají legislativním požadavkům. „Jednání pokaždé slušné, korektní. Takhle se v případě zbraní z kategorie A přijdou podívat jednou za rok.“ Důraz na vzdělání a odbornou přípravu ukazuje, že koníček může být bezpečně vedený pouze v kontextu odpovědného chování a regulovaných podmínek.

Mezitím se objevují i diskuse o žehnání zbraním a roli církví. Jde o téma často zmiňované v médiích; v praxi však duchovní křesťanské církve žehnají zbraně jen zřídka a v žádném případě nejde o status quo církve jako celku. Z pohledu teologie zabíjení je v rozporu s učením. Pokud by někdy došlo k žehnání zbraní, šlo by o pochybení jednotlivce, nikoli o stanovisko církve. Žehnání zbraní se ve formálních Benedikcionálech nenachází.

V závěru vyplývá, že ačkoli Německo uplatňuje přísné zákony o držení zbraní a existuje široké spektrum názorů na jejich efektivitu, realita ukazuje, že nelegální držení zbraní a násilí zůstávají komplexním problémy. Diskuse o tom, jak nejlépe vybalancovat bezpečnost, svobodu a zodpovědnost, pokračuje napříč politickými stránami a jednotlivci.

Tabulka: vybrané statistiky a skutečnosti z textu

tags: #zehnani #nemeckym #zbranim