Text Velikého života Kristova od Martina z Kochemu (1634-1712) v českém překladu vychází‑li z bohaté ediční tradice, představuje důležitý pramen pro pochopení raně novověké spirituality a lidového liturgického prožívání. Postupně se ukazovalo, že český překlad nebyl jen svazkem staré literatury, ale textem umožňujícím poznat tradiční kulturu a duchovní pojetí české vesnice od raného novověku až do 19. století. Edice je vedena snahou umožnit čtenáři „prožít“ ozvěnu tradičních zvyklostí, duchovních koncepcí a životních pocitů spojených s církevním rokem.
Hlavní editor Miloš Sládek a editorial tým upozorňují na kulturněživý přesah díla: text není jen památkou literární a divadelní, ale jedním z pramenů pro zkoumání dobové spirituality. V předmluvách a úvahách zdůrazňují, že Veliký život je liturgicky konstrukcí orientovanou na tok církevního roku a na multiformní žánrové vrstvy, které dílo propojuje s exegezí a naléhavým vztahováním se ke čtenářům napříč generacemi. Důraz na žánrovou různorodost-biblické texty, exegeze, mystické texty, liturgické modlitby a pedagogické pasáže-umožňuje dílu polyfonní vyznění a širokou uplatnitelnost ve výuce dějin literatury a religijní kultury.
Veliký život se dělí na tematicky vrstevnatý rámec: od kosmologie, přes dějiny Marie a narození Ježíše až po pašije v Jeruzalémě, vzkříšení a nanebevstoupení, s doplňky o posvátných místech a poutních textech. Edice zdůrazňuje, že literární celek je koncipován jako liturgický spíše než lineární vypravěčský projekt; kapitoly se čtou podle období církevního roku, aby se tektonika celku plně projevíla. Tento rámec umožňuje čtenáři prožít duchovní prostor a historické vrstvy v jednoznačné souvislosti s konkrétními slavnostmi (např. Vánoce, Velikonoce, svatodušní období).
Text je zde uváděn jako syntéza řady pramenů: biblický text, exegetické práce Hieronyma a Anselma, mystické a contemplační texty (Brigita Švédská, Mechtilda, Gertruda), liturgické texty (římský mešní kánon, antifony), tradiční modlitby a itinerária z cest do Svaté země. Všechny tyto vrstvy spolu vytvářejí dílo s výraznou liturgickou logikou a s polyfonií vyprávění, která čtenáře vede od stvoření světa k Poslednímu soudu a k posvátným místům. Uprostřed toho stojí vyprávění o lidských útrapách a Kristově oběti, které jsou zpracovány s důrazem na emocionální a dramatickou intenzitu.
Charakteristika jazykového a emocionálního prostředí díla je ústřední: expresivní lexikou, opakovaným „Ó!“ a bohatou slovní zásobou, která zvyšuje emotivní zápal pasáží pašijí. Kochemovo vyprávění je často zasazeno do retrospektivních rovin, které prohlubují divácký a čtenářský dojem. Vzájemné propojení textu s výkladem a s liturgickým rámcem umožňuje čtenáři nejen číst, ale i prožívat dějové momenty, často s důrazem na epifreaktivní momenty Kristova utrpení a osudů Mariinu společenství s Ježíšem.
Edice je záměrně rozsáhlá a důsledná: vybrané vydání z roku 1746 bylo upřednostněné z praktických důvodů, avšak s poznámkou, že text v jednotlivých vydáních vykazuje určité diference, včetně tiskových chyb a značek kvantity. Důležité je, že překlad Edelberta Nymburského (1698) zůstává považován za věrný; budoucí komparace s textem německého originálu z roku 1682 by mohla odhalit rozdíly v expresivním lexiku a překladatelských volbách. Translatologická analýza by mohla poskytnout hlubší vhled do záměrů překladatele a do vztahu Velikého života k předchozím kristovským životům, revelacím a dalším pramenům.
Historické a teologické kontexty v edici doplňují předmluvy Lucie Hučínové a Miloše Sládka, které sledují rozvoj žánru „Ježíšův život“ až do poloviny 19. století a upozorňují na možnost dalšího výzkumu. Důležitým výsledkem je, že Veliký život není jen památkou literární a divadelní, ale i významným pramenem pro zkoumání dobové spirituality. Z praktického hlediska umožňuje moderní vydání čtenářům listovat kostely, kláštery a kalvárie a sledovat kontexty uměleckohistorické interpretace díla. Edice tak plní roli mostu mezi starší literárněhistorickou tradicí a současným historickým a kulturním výzkumem.
V závěru ukazuje práce na Velikém life jako na bohatý a mnohovrstevný soubor: nejen text pro čtení, ale i materiál pro divadlo, hudbu a výklad; text, který je zároveň zdrojem pro pochopení tradiční kultury a pro interpretuje středověkou i raně novověkou spiritualitu. Nyní, s moderním edičním pojetím a s důsledným zapojením jazykových vysvětlivek, je Veliký život přístupný širším čtenářům a potenciálnímu dalšímu zkoumání.
