Zjevení Janovo je v současnosti jednou z nejoblíbenějších, zároveň však i jednou z vykladačsky nejobtížnějších knih Nového zákona. Významný český biblista Doc. Jiří Mrázek, Th.D. shrnuje v dalším díle Českého ekumenického komentáře svou několikaletou badatelskou i pedagogickou činnost věnovanou této biblické knize.
Zjevení Jana je jediný zástupce tohoto typu literatury v Novém zákoně. Autor se představuje jako Jan a s apoštolem Janem Zebedeovcem jej jako první ztotožnil již Justin Martyr v 2. století. Jiná tradice v autorovi viděla Jana Presbytera, autora 2. a 3. listu Janova, a další zase ještě jiného Jana, známého pod přízviskem Theolog. Dobou vzniku je pravděpodobně období vlády císaře Domitiana (81 - 96), kdy došlo k většímu pronásledování křesťanů.
Z hlediska žánru se pak jedná o apokalypsu (apokalypsis = řecky odhalení) stylizovanou do formy epištoly. Zjevení však není typickou apokalypsou, neboť zde chybí pro apokalypsy jinak běžné prvky, jako např. zaštítění se nějakou významnou postavou z minulosti, dále není spis určen jen úzkému kruhu zasvěcenců a Boží čin spásy není kladen do budoucna, ale už nastal ve smrti a vzkříšení Krista. Záměrem knihy Zjevení není předvídat budoucnost, ale promluvit povzbudivě do situace pronásledované církve, kdy se zdá, že se dění vymklo Bohu z jeho rukou.
K vyjádření tohoto sdělení používá autor obvyklých apokalyptických obrazů. Ty jsou charakteristické očekáváním blízkého konce, dějinným determinismem (Boží plán se světem je už předem určen), kosmickým dualismem (staré nebe a země zanikají, aby vzniklo nové nebe a nová země) a chiliasmem (tisícileté království míru na zemi). Základní zvěstí však není postrašit tím, co všechno hrozného nastane v budoucnu, ale potěšit ty, kteří právě něčím hrozným a bolestným procházejí, že Bůh má navzdory všemu zdání chod světa stále ve svých rukou.
Zjevení je adresováno sedmi církvím, což už bylo ve starověku vykládáno jako symbolické označení celé církve. Text knihy je přímo nabitý nesnadno pochopitelnými obrazy, výjevy a číselnými údaji. Zřejmě proto se tato kniha stala v dějinách oblíbenou u různých náboženských blouznivců a fantastů. V číselných údajích hrála jistě svou roli starověká číselná symbolika a gematrie (např. známé číslo antikrista 666 je číselná hodnota výrazu "císař Nero" psaného hebrejsky a je to označení císaře Domitiána, který byl chápan jako tzv. "Nero redivivus"). Ve východní části církve ji v prvních staletích právě z důvodů tajemnosti a nesrozumitelnosti odmítali. Součástí kánonu na Západě i na Východě se Zjevení Jana stává ve 4. století, ale pochybnosti o něm na Východě přetrvávaly i ve staletích pozdějších.
Výklad knihy Zjevení s doc. Český ekumenický překlad z Česká biblická společnost ukazuje, že text začíná vyjádřením o tom, že Zjevení bylo dáno Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.
V různých pasážích knihy se objevují výjevy z ellenistického a židovského kontextu, které zdůrazňují Boží vládu nad dějinami a nadčasovost Božího plánu. Janova víra a svědectví jsou spojeny s prohloubením chápání Kristova vítězství nad smrtí a s vytrvalostí pro věrné čtenáře, zejména v konfrontaci s pronásledováním církve. Text vybízí k vytrvalosti a věřivému zachovávání Božího slova i v obtížných dobách.
Důraz na kristologický a eschatologický výklad je patrný z obrácení pohledu na to, co bude znamenat Boží soud a odměna pro spravedlivé a nečisté. Janova zjevení vyzývá k modlitbě a očekávání Pánova příchodu a potvrzuje, že Pán Bůh je Všemohoucí, který drží klíče od smrti i hrobu a který slíbí, že přijde rychle.
Věcný závěr toho textu ukazuje, že Zjevení Jana má za cíl posílit víru pronásledované církve a nabídnout naději: že Bůh má svět a jeho dění ve svých rukou i v těch okamžicích, kdy se zdá, že se vše rozpadá. Text nabádá čtenáře k poslušnosti Božímu slovu a k touze po spravedlnosti, zároveň však vyzývá ke svědectví o Ježíši Kristu pro celé církve.
Vybavení knihy v kontextu ekumenické tradice ukazuje na důležitost historicko-kritického a teologického vyřazení různých tradičních pohledů. Zjevení Janovo tedy není pouze apokalypsou o konci světa, ale především knihou povzbuzení, která odpovídá na otázku, jak žít věrně Kristovým učením v dobách pronásledování a nejistoty.
Hilton Sutton - Revelation Explained Simply - Jesus Will Be Revealed as King of kings!
Klíčové motivy a historický kontext
- Zjevení jako apokalypsa stylizovaná do formy epištoly
- Terminologie a symbolika: 7 církví, čísla, gematrie
- Historický kontext: pronásledování za vlády Domitiana
- Etické a duchovní poselství pro pronásledanou církev
Východní církev v prvních staletích odmítala Zjevení z důvodů tajemnosti a nesrozumitelnosti; kánon se stal součástí obou větví křesťanské tradice až ve 4. století. Současný ekumenický výklad se opírá o širší kontext vykládání knih Nového zákona a zdůrazňuje poselství povzbuzení a vytrvalosti pro věřící v době zkoušek.
Autorská otázka a datace
Autoři se představují různě: Jan, případně Jan Zebedeovec, či jiní jmenovaní Janové; období vzniku se tradičně klade do let 81-96 vlády císaře Domitiana. Postava a identita autora zůstávají předmětem debat a různých tradic, což odráží šíři historického a teologického kontextu textu.
Závěry pro čtenáře a vykladače
Hlavní zvěstí Zjevení není jen varování, ale povzbuzení pro ty, kteří trpí a čelí nejistotě - že Bůh má svět stále ve svých rukou. Pro římskokatolickou tradici zůstává důraz na Kristovo vítězství, spásu a věčný důraz na spravedlnost a naději pro církev po celá staletí.
tags: #zjeveni #janovo #podle #rimsokatolicke #cirkve