Rok 1917 se zapsal do historie nejen jako období světové války, ale také jako čas jednoho z nejvýznamnějších mariánských zjevení všech dob. V zapadlé portugalské vesničce Cova da Iria nedaleko města Fátima se třem prostým pastýřským dětem začala zjevovat postava, kterou děti popsaly jako „paní v bílém oděvu, jasnější než slunce“. Zjevení byla provázena nejen hlubokými duchovními poselstvími, ale i třemi záhadnými tajemstvími, která měla Panna Maria dětem svěřit.
Dvě z nich byla odtajněna relativně brzy - první popisovalo hrůzy pekla, druhé předpovídalo blížící se druhou světovou válku, pokud se lidstvo neobrátí k Bohu. Třetí tajemství zůstalo dlouho skryté a stalo se předmětem mnoha spekulací, teorií a konspiračních domněnek. Teprve v roce 2000 Vatikán zveřejnil, že poslední část se týkala mimo jiné i atentátu na papeže Jana Pavla II., který se stal 13. Dějiny křesťanského věku provázejí nejrůznější mimořádné události.
K těm, které fascinují celé lidstvo, patří mariánská zjevení. Matka Boží se při nich dává poznat věřícím i nevěřícím po staletí. Ve městech i na vesnicích, v kostelech i na opuštěných místech, v laických společenstvích, tam všude se ukazuje světu, který jen málokdy dokáže skrýt svoje překvapení.
V roce 1958, sto let po slavném zjevení ve francouzských Lourdech, se Panna Maria ukázala lesníkovi Matúši Lašutovi na hoře Živčák nad kysuckou osadou Turzovka a později i dalším lidem. Zanechala úžasné poselství a také znamení, viditelná dodnes. Nejen o tom je tato kniha. Přibližuje historii významných mariánských zjevení v průběhu posledního tisíciletí, přináší duchovní odkaz zjevení v Turzovce a především unikátní původní rozhovor s Matúšem Lašutem.
Většina textu se věnuje debatám o povaze zjevení a jejich vlivu na víru lidí. Druzí nacházejí v zjeveních útěchu a pomoc pro svůj život a spoléhají na její přímluvu. Třetí skupina tápe nad otázkou, proč by tuto úlohu měla mít Panna Maria, a hledá odpovědi v hlubším porozumění víry a jejího vztahu k Bohu.
Jakou vážnost by měl věřící přikládat poselstvím? Tady je třeba zdůraznit, že ani u schválených zjevení Církev nikoho nezavazuje jim věřit. Církevní schválení nám pouze zaručuje, že daná poselství jsou v souladu s pokladem víry předávaným Církví a tedy s Božím slovem, jež zůstává základním pramenem teologie a také základním duchovním pokrmem každého opravdového křesťana.
Proto vidím jako problematické, když někdo bedlivě sleduje všechna slova P. Ani u schválených zjevení není možné vyčlenit soukromá zjevení a porovnávat je s oficiálním učení Církve. Nedávno se například v některých mariánských společenstvích tvrdilo, že P. Maria nesouhlasí s přijímáním na ruku, které schválili naši biskupové ve shodě s papežem. Snad ani nemusím dodávat, jaké důsledky to bude mít na život křesťana nebo společenství, která podobným pseudozjevením nekriticky uvěří.
Shoda s Písmem svatým je jedním ze zásadních kritérií, podle nichž můžeme rozeznat pravá zjevení od falešných. Z historie i uznaných zjevení a nakonec z mnohých životů světců víme, že Církev je vůči mimořádným jevům opatrná. Pro dokreslení složitosti rozlišování v těchto případech bych rád dodal, že ani papež Jan XXIII otci Piovi nevěřil, a dnes jsou oba v seznamu světců.
Hlavním důvodem zmíněné opatrnosti je skutečnost, že mimořádné jevy mohou mít velmi rozličný pramen: Duch Boží, duch zlý, narušená lidská psychika a hřích. Pocházejí-li zjevení či zázraky skutečně od Ducha Božího, mohou být velkým darem Božím pro jednotlivce i pro Církev. Mohou být ale zrovna tak plodem mámení zlého ducha, v životech světců máme bezpočet příkladů, jak se dovede převlékat za anděla světla, aby člověka uvedl do duchovní iluse a tím zdeformoval celý jeho duchovní i lidský život.
Mohou být známkou rozbíhající se duševní poruchy, např. schizofrenie, a mohou být lidé, kteří slyší nábožensky založený hlas Panny Marie nebo Ježíše. A konečně se může jednat pouze o výplod lidské fantasie a touha po slávě či majetku. Největší potíž je v rozlišování Boží moci od moci okultní.
Modlitba k Panně Marii se zakládá na odkazu Krista na kříži: „Hle, tvá matka“. Po daru sebe sama a svého Ducha jde o nejkrásnější dar, který nám Kristus mohl odkázat. Maria tedy nebyla božská bytost, ale Matka Boží, která se podílí na Jeho plánu spásy.
Jaký postoj by měl křesťan zaujmout k Matce Boží? V posledních desetiletích prožívá mariánská úcta proměnlivý vývoj: někde velký rozkvět, jinde krize, a to nejen v lidové zbožnosti. Je škoda, že málo známe koncilní i pokoncilní dokumenty, které věnují pozornost Panně Marii a zároveň ji vrací do biblické perspektivy.
Maria je vzor ženy, která dokázala radikálně odpovědět na Boží volání a spolehnout se na Boha a Jeho slovo i v obtížných situacích života. Není to jen ozdoba oltářů, ale matka, která putuje s celou církví a s každým zvlášť cestou víry.
V přímluvné modlitbě nejde o přemlouvání neochotného Boha, ale o podíl na Božím díle spásy; a naše prosby k ní, jak ukazují východní ikony, vedou k Bohu skrze její přímluvu. Přímluvná modlitba není útok na Boží vůli, ani snaha o udobření Boha.
Naprosto klíčové je, že zjevení mohou být darem Božím či naopak výsledkem lidské klamavé mysli. Proto je důležité rozlišovat prameny a rozlišovat postoj církve a jednotlivců. Maria tedy zůstává vzorem víry a milujícího člověka, ale ne božskou bytostí; její přímluva pramení v Bohu a vede k Jeho slávě.
Je tedy vhodné čerpat inspiraci z jejího života: z její víry, z naslouchání Božímu slovu a z praktických činů lásky k bližnímu, jak to vidíme z návštěvy Alžběty a z události v Káni. Maria nám byla dána za matku, aby s celou církví a s každým zvlášť putovala jeho životem a pomáhala nám dojít k cíli.
V této knize se kromě zjevení v Lourdech a Fatimě zmiňuje i Turzovka a Turzovské zjevení Matúše Lašuta jako významný duchovní odkaz, spolu s množstvím dalších míst po světě, včetně Guadalupe, Vailankanni, Paříže, Lourd, Banneaux, Fatimy, Lichná, Medjugorje, Filipov či Vranov u Brna.
Mariánská zjevení (1 část)
Ve světle těchto úvah by měli věřící hledat rovnováhu mezi úctou k Matce Boží a důslednou vírou v Krista a Boží slovo, a mít na paměti, že Matka Boží je vzorem víry, lásky a poslušnosti Bohu, nikoliv neomylnou autoritou mimo BožíSlovo.