Velehradský klášter vděčí za svůj vznik moravskému markraběti Vladislavovi Jindřichovi; byl jako jiné cisterciácké kláštery založen na počest Panny Marie a od začátku odhaloval duchovní odkaz Cyrila a Metoděje. Cyril a Metoděj dokonale vysvětlili, co je různost v jednotě a proč je nutná, a objasnili, že oním jednotícím prvkem v Evropě je křesťanství, z něhož vzešla evropská kultura.
Velehrad však není jen historickým či geografickým pojmem, nýbrž symbolickým; kdo prošel jeho branami, zanechal v bazilice modlitby, stesky, prosby a díky, které nesou větší váhu a sílu než samotný hrob svatých Cyrila a Metoděje. Odkaz řecké a byzantské tradice, kterou Soluňští bratři do Evropy vštípili, zůstává v srdci Evropy pevně zakořeněn a Velehrad je místem, odkud Cyril a Metoděj zahájili svou apoštolskou misi mezi Slovany.
Velehrad je považován za úhelný kámen evropské jednoty a zároveň za místo, kde se tradice řecká a byzantská, i když odlišné, vzájemně doplňují. Cyrilometodějská tradice je nadregionální křesťanský a kulturní proud, který spojuje Slovanské věrozvěsty se západními kulturními vlivy: způsob hlásání evangelia od samého počátku je zdrojem kultury a kulturního uvědomění, a hlásání evangelia předchází pečlivá kulturní příprava a vybavenost. Na Velehradě tedy někdo odpočívá a prochází se po stopách tradice, která spojuje východ a západ Evropy.
Velehradský konvent a bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje tvoří nejen architektonický skvost, ale i duchovní a kulturní celek, kolem nějž se soustřeďují poutě a oslavy cyrilometodějské tradice. Bazilika je považována za jednu z nejvýznamnějších poutních míst v České republice a její interiér působí majestátním dojmem s výraznou kopulí a bohatou sochařsko-sochařskou výzdobou. Doplňuje ji expozice a další sakrální památky, které ukazují nejen historické vrstvy, ale i kontinuitu kultu a kultury několika století.
Historie kláštera začala kolem roku 1205-1215, kdy byl založen na Moravě klášter cisterciáků. Působnost kláštera byla spojena s rodem Kinských a s významnými církevními osobnostmi, které spoluvytvářely jeho hospodářský, kulturní a duchovní profil. Výstavba kostela a baziliky prošla několika proměnami zejména po husitských válkách, kdy došlo k požárům a následným barokním úpravám, které zachovaly románsko-gotickou podstatu stavby. V 18. století, během josefínských reforem, došlo ke zrušení kláštera a jeho chrámy přešly do farní správy; teprve znovuobnovení cyrilometodějské tradice a aktivizace kultu v 19. století z Velehradu učinilo důležité duchovní a národní místo.
V období druhé poloviny 19. století a začátku 20. století se Velehrad stal symbolem dialogu Východu a Západu a středem ekumenických snah. V roce 1927 byl chrámu udělen titul menší baziliky (bazilika minor) a v roce 1985 papež Jan Pavel II. věnoval bazilice Zlatou růži jako zvláštní poctu. Poutní a duchovní význam místa byl posílen i během návštěv významných osobností, včetně Jana Pavla II. Bazilika a celý areál zůstal i po získání uznání a povýšení v 20. století symbolem svobody a duchovního obnovování církve. Návštěvníci se mohou seznámit s bohatou historií a současnými expozicemi, které zahrnují i translaci tradiční Biblické sbírky a kopie Turínského plátna, a dále si prohlédnout lidové a barokní architektury a části klášterního areálu, včetně známé kaple Cyrilka a dalších kaplí v sakrální síti areálu.
Velehradský klášter byl založen roku 1204-1205, kdy ho založil moravský markrabí Vladislav Jindřich se spoluúčastí Přemysla Otakara I. a olomouckého biskupa Roberta; konvent byl tvořen dvanácti mnichy pod vedením opata Ticelina a poslán z mateřského kláštera Plasy. Komplex byl rozvoje hospodářského zázemí, včetně dvora a vesnic, které se staly součástí klášterního újezdu. Rozvoj pokračoval i po husitských a česko-uherských válkách; rekonstrukce a obnova po povětrnostních a válečných škodách se zintenzivnily po 16. a 17. století, a poté po třicetileté válce. Zrušení kláštera v roce 1784 ukončilo sebevědomý manažerský model mnichovského hospodářství a areál přešel do správy farnosti, aby se postupně znovu rozvíjel v rámci cyrilometodějského kultu. Poté následovala etapa obnovy a revitalizace v duchu ekumenických snah, která pokračuje až do současnosti a činí z Velehradu jedno z nejvýznamnějších poutních a kulturních center Moravy a celé České republiky.
Architektonické a historické dědictví velehradské krajiny se udrželo díky pečlivé ochraně a soustavnému investování do staveb i do okolní krajiny: vinice, sady a lesy tvoří mozaiku krajiny, která doplňuje dominantu klášterního komplexu a sakrální památky. Dnes sem proudí turisté i poutníci, kteří hledají duchovní povzbuzení, poznání historie a kontakt s geniem loci, který je s Velehradem neodmyslitelně spojený. Expozice Via cisterciensis a další prohlídkové okruhy nabízejí možnost seznámit se s hmotnými památkami Velehradu, včetně kaplí, konventního kostela a dalších stavebních částí, a doprovodné informační panely umožňují poznání historického kontextu.
Stopy klášterního působení a krajinného dědictví zůstávají patrné dodnes: od 13. století vznikl první moravský cisterciácký klášter, vzniklo město Veligrad (Staré Město) a klášter navázal na tradici Velkomoravské říše. Z Velehradu vyšel i významný duchovní a kulturní odkaz, který se promítá do dnešních cyrilometodějských oslav a poutí; právě tady je patrná kontinuita mezi dávnou misí Cyrila a Metoděje a současnými snahami o dialog mezi kulturami Evropy.
