Pomposa Abbey je jedním z nejdůležitějších klášerních komplexů severní Itálie a zároveň mistrovským dílem románské architektury, jehož historie sahá do 6. století.
Pomposa je známá především díky svou románskou bazilikou bez transeptu a zvonicí, která byla postavena v lombardském románském stylu a jejíž výška 48,5 metru dominuje krajině delt.
Zvonomí je provedena tak, že z klášterních budov zůstal kromě kostela jen kapitula, dormitář a refektář; v rajské zahradě je dodnes k vidění ambit s rohovými sloupky z 12. století a benátská studna z 15. století.
V 11. století se klášter rozrůstal a jeho největší rozkvět nastal po období 1000-1046, kdy Guido degli Strambiati působil jako abbot a donace i privilegia posílila ekonomickou moc Pomposy.
Guido d’Arezzo v 11. století přišel do kláštera a později se stal významnou postavou v historii hudební teorie.
Kostel Santa Maria s portikem z terakotových a mramorových desek a freskami 14. století od italské školy z Bologny je jedním z hlavních atrakcí nabízející unikátní výjevy ze Starého a Nového zákona.
Fanfarózně působí fresky v apsidě malované Vitale da Bologna v roce 1351, kde je zobrazen Kristus v slávě obklopený anděly, světci a Pannou Marií.
Interiér kostela dělí románské i byzantské sloupy a mramorová podlaha s mozaikami a alegorickými motivy původně pochází z 6. až 12. století.
Na zdi jsou fresky ze 14. století, z dílny boloňské školy, zobrazující scény ze Starého i Nového zákona a scény z Apokalypsy.
Největší atrakcí zůstává dřevěná zvonice z roku 1063, jejíž základna má zdi 1,7 m a jednotlivé vrstvy oken po sobě jdoucí ztenčují konstrukci pro lepší šíření zvuku.
Podle nápisové desky je architektem Deusdedit, jehož jméno je vytesáno na základně zvonice.
Část kláštera, kterou návštěvníci mohou vidět dnes, zahrnuje kapitulu s freskami Giottova žáka z počátku 14. století, refektář a vnitřní nádvoří s cykly fresek.
Podpisy a fresky ze 14. století a bohaté nástěnné malby vápníkového a burgundského stylu dotvářejí atmosféru, kterou lze zažít v kapitulní síni i v refektáři.
Pomposu navštěvuje řada návštěvníků, kteří přijíždějí po Via Romea a cestě z Ferarry do Benátek, a současně je důležitým milníkem pro poutníky mířící do Říma.
Historie kláštera je protkána rolemi ve středověkém kulturním a vzdělanostním prostoru; již v roce 1000 bylo dosaženo nejvyššího stupně slávy a v 9. století se stal abbey povýšeným a významným náboženským a kulturním centrem.
Guido z Arezzo, který zde pobýval, byl vynálezcem notového zápisu a označil tónové názvy podle slabik hymn k poctě sv. Janu Křtiteli - do, re, mi, fa, sol, la, si.
Pomposa je dokladem, jak klášter fungoval jako hospodářská, kulturní a náboženská instituce a jak environmentální změny a povodně postupně vedly k úpadku a konečnému osudu v 16. století.
Paradoxně dnes zůstává síla Pons a jeho stavby ukotvená v deltě Po, která umožňuje návštěvníkům nahlédnout do života benediktinského opatství i do bohaté sakrální a kulturní krajiny severní Itálie.
Architektura a výzdoba chrámu Santa Maria
Basilika Santa Maria je jednou z nejstarších částí opatství s trojlodím a Byzantinskými sloupy, postavená mezi 8. a 9. stoletím a později rozšířená v 11. století.
Podlaha z mozaik pochází z různých období (6. až 12. století) a zdobí ji geometrické a rostlinné motivy, stejně jako zvířecí a figurální náznaky.
Fresky ai zdi pocházejí ze 14. století; fresky v apsidě mají Vitale da Bologna z roku 1351, znázorňující Krista v slávě s Marií a anděly.
Vstupní nartex z 11. století a 48,5 metru vysoká zvonice tvoří impozantní vstup do prostoru kláštera, který byl v roce 1026 posvěcen a doplněn chrámovou předsíní.
Podkrystalová atmosféra interiéru je doplněna teplým světlým svědectvím mosaiky a freskami, které nás vrací do dávné historie prostředí delt.
Vnější rozměry kostela: délka exteriéru 44 m, vnitřní délka 35,7 m; šířka exteriéru 18,4 m a vnitřní 17,5 m; výška apsidy téměř 10 m.
Pomposa v kontextu delt a poutních cest
Opatství leží na křižovatce dvou historických cest: Via Romea na sever pro obchodníky a poutníky do Říma a cesta z Ferrary směřující k ústí Po Delta k Adriatiku.
Klášter byl v minulosti obklopen vodami říčky Pádu, čímž vznikla insula Pomposiana - ostrov v deltě, který se stal centrem bohatství benediktinů a později významným střediskem kultury díky amanuensis mnichům.
V 9.-12. století dosáhl Pomposa vrcholu slávy, odtud pocházejí mimo jiné fresky a sochařské detaily, a v 13.-14. století se zde rozvíjela bohatá kulturní činnost včetně správy kláštera a chrámové kapitulní síně.
Křesťanský kulturní význam potvrzuje i zmínka o Dante Alighieri, jenž údajně navštívil Pomposu v roce 1321 na cestě do Benátek; její sakrální význam byl i inspirací pro literaturu.
Praktické informace pro návštěvníky
Vstupné zahrnuje přístup do areálu bývalého klášera a malého muzea a činí 5 €, s některými dny volného vstupu a slevami pro studenty a mládež.
Vstup do kostela samotného bývá často zahrnut v ceně a muzeum doplňuje prohlídku o historické nástěnné malby a mramorové prvky z různých období.
Na závěr je možné říct, že Pomposa Abbey představuje jedinečný soubor románské architektury a středověké kultury, s bohatou historií i současnou publikací pro návštěvníky.
