Sobotní mši svatou pak odsloužil arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner, za jehož účasti kostel v roce 1999 vysvětili.
Do té doby se hody slavily na svatého Rocha, přičemž srpnový termín hodové oslavy zůstal zachován.
Odpoledne se na tamní návsi konal program s názvem Vitajte v Lózi, který patřil místnímu pěveckému sboru Plkotnice.
Jeho členky představily soubor písní ze svého druhého CD, které je zároveň symbolem MAS Východní Slovácko.
„Nezištně jej obohatil Pavel Šupina svým příjemným hlasem a také Josef Adamec, jenž popsal život v rodném kraji,“ připomněla vedoucí Plkotnic Eva Gazdíková.
Následoval křest CD.
Dětský folklorní soubor Slatinka pak pod vedením Hany Beníčkové představil přípravu suchožských hodů.
„Bez umývání a vdolků by žádný Sucholozan nebyl,“ dodala Beníčková.
Jako hosté vystoupili Mužáci z Korytné, Tetičky z Dolního Němčí a Hútek ze sousedního Bánova.
Vyvrcholením se stala nedělní bohoslužba za účasti krojovaných a P. Václava Vrby, díky němuž se roku 1989 začal Sucholozanům plnit sen o vlastním kostele.
Mše byla věnována všem, jež se zasloužili o výstavbu a péči o kostela.
„Naše bohatství nespočívá na majetku, ale velikosti duše vůči ostatním,“ zmínil Vrba.
Na závěr přišlo požehnání a slova Petra Gazdíka: „Děkuji za iniciativu postavit u nás v obci tento chrám.
Stavba kostela sv. Ludmily, Patronka Suché Loz - Kostel svaté Ludmily, Patronka Suché Loz - Kostel sv. Ludmily je unikátní dominanta.
Představte si dvacetimetrovou širokou, dvacetimetrovou dlouhou a devatenáctimetrovou vysokou budovu se čtyřicetimetrovou věží, do které se vejde přibližně čtyři sta lidí.
Mezi běžnými rodinnými domy působí skutečně giganticky a má zářivě bílou fasádu, takže dojem mohutnosti je ještě výraznější.
Přesto je to ale velice zajímavá, moderní a elegantní stavba.
Budovala se v 90. letech minulého století a v historii obce je to první kostel, před tím byly v Suché Lozi jenom kapličky.
O výstavbě vlastního kostela věřící uvažovali na konci čtyřicátých a pak ještě šedesátých let minulého století, tehdejší doba církevním aktivitám nepřála, tak zůstalo jenom u plánů.
Situace se změnila až po roce 1989, to se pak sen rychle měnil ve skutečnost.
Na začátku akce byl dokonce papež Jan Pavel II., při návštěvě Velehradu v roce 1990 posvětil základní kámen budoucího kostela.
Stavět se začalo v roce 1994 a za pět let byl kostel hotový a vysvěcený.
Suchá Loz je ještě jedno zajímavé a vyhledávané místo - kadub nebo kadlub a je to název pro studánku v pařezu, pramen lithiové kyselky známé jako Loza nebo Slatina.
Existentoval už na konci 16. století a poprvé se o něm zmínil Tomáš Jodrán z Klausenburku.
Pramen je poblíž tamního hřiště a vyvěrá pod úrovní terénu, proto ho chrání dřevěný altán.
Hned vedle školy a školky vyrostlo v obci Suchá Loz na Uherskohradišťsku Oranžové hřiště s atrakcemi pro malé i větší děti.
To, jak bude hřiště vypadat, navrhli v anketě děti i rodiče, vysvětlil starosta obce Václav Bujáček.
Na stavbu za zhruba 2,5 mil. Kč přispěla milionovým darem Nadace ČEZ.
Oranžové hřiště vyrostlo na místě bývalého plácku pro děti, který vznikl před mnoha lety a většina jeho atrakcí už měla nejlepší roky za sebou.
„Naším cílem bylo dětem postavit takové hřiště, jaké si samy přejí, ne jaké jim navrhne projektant. Proto jsme na webu oslovili rodiče a ti nám se svými dětmi poslali spoustu nápadů.“
Hřiště, které je veřejně přístupné, slouží nejen místním, ale také dětem z okolních obcí.
„Je v krásném prostředí mezi stromy, takže poskytuje dětem i rodičům stín a klidný odpočinek.“
STAVBA KOSTELA SV. Ludmily a obec Suchá Loz se rozprostírají na úbočích Bílých Karpat po obou stranách říčky Bystřičky.
První zmínka o obci pochází z roku 1261, patří tedy mezi nejstarší obce oblasti Uherskobrodska.
V dějinách patřila k různým panstvím a obyvatelé se zabývali převážně zemědělstvím; její název se několikrát měnil a pravděpodobné pochází od označení pro „suché vrbové proutí.“
Dnešní název se ustálil ve třicátých letech 20. století.
Historicky se obec vyvíjela s celým blízkým okolím, zvláště pak s Uherským Brodem a blízkým Bánovem, a leží v pohraničí, což způsobovalo časté nájezdy a drancování.
Velkou katastrofou byla morová rána, která několikrát postihla obec, a na památku ukončení byla v roce 1866 postavena kaple zasvěcená sv. Rochu.
V obci jsou ještě další dvě kaple, starší pochází z konce 18. století a je postavena nad obcí v trati Krůhy a zasvěcena sv. Petrovi a Pavlovi; další kaplička uprostřed obce je zasvěcena sv. Cyrilu a Metoději a je z počátku 19. století.
Kaple svědčí o zbožnosti místních obyvatel a při příležitosti svátků jejich patronů se zde konaly poutě, u kaple sv. Rocha byla také v čase kolem jeho svátku slavnostní bohoslužba a z této pouti se staly místní „rochové hody“.
Obec Suchá Loz spadá odedávna pod bánovskou farnost a z Suché Lozi pocházejí tito kněží: P. Josef Beníček, vysvěcen 1988, nyní působí v Pustiměři, P. František Beníček, vysvěcen 1994, tragicky zemřel 7. 1. 2009, P. Miroslav Horňák, vysvěcen 2005, nyní působí ve Velkých Heralticích na Opavsku a P. První myšlenka na stavbu kostela je doložena po II. světové válce v roce 1946, v čele širokého kostelního výboru byl tehdejší bánovský farář P. Josef Glos a výkonným předsedou a hlavním iniciátorem pan Martin Petrůj z č. 184.
Byly vypracovány plány a pro stavbu nového kostela byl vybrán střed obce; připravoval se materiál, kámen z místní skály, dřevo z místních lesů, krytina, vápno a podobně; celá dědina žila touto přípravou.
Bohužel, přišel „Vítězný únor“ 1948 a vše bylo ukončeno; postupně byl občany všechen materiál „nějak“ rozebrán.
Druhý pokus o stavbu kostela se uskutečnil v roce 1968, ovšem bylo to jen jakési oživení myšlenky.
Kostel měl stát na místě kde byla později postavena mateřská škola - dnes dům s chráněnými byty.
Když se v roce 1969 v Bánově udílela svátost biřmování, navštívil naši obec na pozvání tehdejšího starosty Martina Beníčka biskup Štěpán kardinál Trochta.
Když v roce 1989 padla totalita, opět se oživil zájem věřících v Suché Lozi o stavbu kostela; již v dubnu 1990 začaly v obřadní síni v Suché Lzi pravidelné nedělní bohoslužby.
Tehdejší farář P. Václav Vrba a mnozí další věřící se klonili pro kostel nový; bylo navrženo několik míst, proběhla četná jednání a nakonec byl ke stavbě kostela vybrán prostor uprostřed obce, kde byl park.
Pozemek patřil obci Suchá Loz a ta jej věnovala na stavbu kostela za symbolickou 1 Kč.
Byl zvolen nový kostelní výbor, který se však názorově dělil; Předsedou byl zvolen pan František Vystrčil, který tuto funkci obětavě vykonával.
Četná shromáždění ke stavbě kostela nekončila dobře, zkrátka velmi těžké začátky.
Velkým povzbuzením a závazkem byl základní kámen, posvěcený Svatým otcem Janem Pavlem II. s tímto textem: „Základní kámen kostela v Suché Lozi posvětil na Velehradě 22.“
Téměř tři roky se zajišťovaly plány, patřičná povolení a stavební materiál.
Návrh kostela společně připravovali Ing. Arch. Tomáš Černoušek († 2001) a Ing. František Zajíček, oba z Olomouce.
Konečná podoba kostela včetně interiéru je dílem Ing. Františka Zajíčka.
Kostel se stavěl v letech 1994-1999.
Konkurs na dodavatele vyhrál pan Martin Navláčil, majitel stavební firmy ze Zlína.
Zemní práce začaly v roce 1994 a o rok později byla ukončena věž.
Od roku 1996 pokračovala na stavbě firma SOPOS z Dubu nad Moravou, která dílo dokončila.
Ovšem nelze opomenout obrovské úsilí dobrovolníků z řad občanů, zvláště důchodců, kteří na stavbě odpracovali 65.000 brigádnických hodin.
Zapomenout nelze ani na nesmírné úsilí faráře Václava Vrby, na němž ležela největší tíha zodpovědnosti.
Občané už dříve rozhodli, že kostel zasvětí svaté Ludmile, české světici.
Jistě i ona jim byla nápomocna v tom, že 22. 8. byla posvěcena kaple a další detaily v textu.
Na vnitřní výzdobě kostela se podílel malíř, sochař a keramik Lubomír Dostál z Horní Loděnice, který zhotovil sochy na oltářním reliéfu.
Uprostřed je sv. Ludmila se sv. Václavem, vlevo sv. Josef s párem holoubat a vpravo P. Maria s Ježíškem; sochy jsou z topolového dřeva.
Na věži kostela jsou tři zvony: sv. Metoděj, P. Maria a sv. Cyril; zvony dodal Zvonařský ateliér Tkadlec z Halenkova a jsou z roku 1999.
Požehnal je 20. 5. 1999 mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký.
Jubilejní hody v Suché Lozi zapálili už ve čtvrtek místní skauti.
Vystupující představily soubor písní ze svého druhého CD, které je zároveň symbolem MAS Východní Slovácko.
„Nezištně jej obohatil Pavel Šupina svým příjemným hlasem a také Josef Adamec, jenž popsal život v rodném kraji,“ připomněla vedoucí spolku Eva Gazdíková.
Dětský folklorní soubor Slatinka pod vedením Hany Beníčkové ukázal přípravu suchožských hodů.
„Bez umývání a vdolků by žádný Sucholožan nebyl,“ dodala.
Vyvrcholením se stala nedělní bohoslužba za účasti krojovaných a P. Václava Vrby, díky němuž se roku 1989 začal plnit sen.
Byla věnována všem, kdo se o výstavbu kostela a péči o něj zasloužili.
Na závěr přišlo požehnání a slova Petra Gazdíka: „Děkuji za iniciativu postavit u nás v obci tenhle chrám.“
Pravda o Československu: Historie byla jiná, než si myslíme
Informační shrnutí vyzdvihuje klíčové momenty: od počátečních myšlenek, přes boje s obtížemi, až po slavnostní vysvěcení a komunitní podporu.