Čtvercová krytá chodba, nazývaná ambit, byla postavena velmi brzy po stavbě Loretánské kaple - Santa Casy. Je ochranou příchozím poutníkům, i dnes návštěvníky chrání před nepřízní počasí, takže je nesmáčí déšť ani nespálí horké slunce. Z kryté chodby si můžete v klidu prohlédnout loretánskou kapli zdobenou reliéfy ze všech stran. V rozích ambitu je čtveřice kaplí, další dvě kaple jsou na severojižní ose. Ve východní části ambitu stála tzv. Velká kaple, která byla v průběhu staletí několikrát rozšiřována až do podoby dnešního kostela Narození Páně. Kaple sv. byla vybudována r. 1687 z prostředků veřejné sbírky jako druhá nejstarší z rohových kaplí. Hlavní oltář z konce 17. století zdobí reliéf sv. Anny Samotřetí (dar Kateřiny Polyxeny z Lobkowicz). Boční oltář sv. Vavřince byl vztyčen r. Kaple sv. byla vystavěna r. 1717 nákladem Eleonory Karolíny kněžny z Lobkowicz podle projektu K. Dientzenhofera (1655 - 1722). Vrcholně barokní řezaný hlavní oltář ze sochařské dílny M. V. Jäckela (1655 - 1738) nese ve svém středu vynikající obraz Stigmatizace sv. Kaple sv. Rodiny (jindy též sv. byla založena r. 1691 za finančního přispění Ludmily Evy Františky hraběnky Kolowratové, roz. Hýzerlové z Chodů (Hlavní oltář s obrazem Příbuzenstva Kristova nese její erb). Kaple sv. byla vystavěna r. 1691 nákladem Ludmily Evy Františky hraběnky Kolowratové. Hlavní oltář z r. 1692 s obrazem Očistce doplňuje plastika Ukřižovaného Krista. Boční oltář kapucínského mučedníka sv. Fidela ze Sigmaringen pochází z r. 1735, stejně jako plastika sv. Dismase. Socha Bičovaného Krista je ze 17. století a původně byla určena pro kapli P. Kaple sv. vznikala téměř současně s protějškovou kaplí (č.4), s níž se stylově shoduje i vnitřní vybavení: hlavní oltář (také z dílny Jäckelovy) nese ve středu obraz sv. Antonína od Sebastiána Zeilera z r. nejstarší rohová kaple ambitu byla vystavěna r. 1686 nákladem malostranského radního F. Windische pro gotickou plastiku Piety, kterou o rok dříve věnoval Loretě měšťan V. Rincolini (socha podle legendy zázračným způsobem unikla před spálením kalvinisty. Pieta z počátku 15. století je umístěna na hlavním oltáři z doby stavby kaple. Boční oltář ze 30. let 18. století je zasvěcen údajné mučednici sv. obě kašny, stojící na nádvoří z obou stran Santa Casy vznikly v letech 1738-40 v dílně J. M. Brüderleho (doložen 1725 - 1740), po jeho smrti převzal zakázku R. Praha - Křesťanský svět si připomíná Velký pátek, den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento den je proto prožíván ve znamení přísného půstu, smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto scházejí věřící ke zvláštní bohoslužbě. Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. V Česku se o totéž zatím neúspěšně snaží senátoři. Katolická církev na Velký pátek jako jediný den roku neslouží mše. Na připomínku Kristova utrpení se v kostelích konají jen zvláštní večerní obřady. Podobně jako na Květnou neděli jsou zpívána evangelia o Ježíšově smrti. Bohoslužby se naopak konají u protestantských církví.
Historie kláštera a ambitu
Z hlediska historického je existence Ježíše Krista zaručena. Nicméně zda jde skutečně o mesiáše, to je podle historika Petra Kubína záležitost víry. Proti Ježíšovi byl veden jednoduchý proces. „Byl obviněn z velezrady, židovská velerada jej nařkla, že se považuje za židovského krále, a takto byl ten spor předložen civilnímu správci prefektu Pontiu Pilátovi, který ze strachu, aby nebyl obviněn, že toleruje vzpouru, vyhověl veleradě a dal Ježíše popravit,“ komentoval smrt Ježíše Krista historik Kubín. Podle něj Ježíš zemřel s velkou pravděpodobností 7. dubna roku 30, a to ve věku 37 nebo 38 let.
Tomáš Halík: Kristus na kříži. Jestliže na Velký pátek „uctíváme kříž“, ctíme toho, který se nezalekl bolesti ani smrti. Šel tímto světem cestou pravdy, a to důsledně až do konce. Šel proti zlu, a na této cestě na zlo nikdy neodpovídal zlem. Věděl, že je to cesta oběti, a to oběti vlastního života. Tuto oběť přinesl vědomě a dobrovolně. Díváme se na kříž s úctou a vděčností za oběť, kterou Kristus na kříži přinesl. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.
Pilátův soud. Pak přichází soud Pilátův, rozhodující dějství odvěkého sporu mezi mocí a pravdou. Ježíš je přiveden jako ten, který se „vydával za krále“. Pilát ale má už svou představu o tom, jak vypadá král, vždyť sám je držitelem a zástupcem moci. A když se mu Kristus-král představí jako svědek pravdy, Pilát mu klade otázku: Co je pravda? Tato věta však není otázkou člověka, žíznícího po pravdě, můžeme z ní spíše vyčíst chladnou ironii a tolik známou aroganci moci: Kolik váží pravda, co záleží na pravdě? Ježíš mu na to nedal žádnou odpověď - a Pilát nepoznal, že On byl tou odpovědí. Podrobnější informace na webu Víra.cz.
Velký pátek s sebou přináší i různé zvyky. Lidová tradice vypráví o údajném otevírání pokladů ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Podle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník. Na Velký pátek běžel každý ještě před východem slunce k potoku, aby se v něm umyl. To vše kvůli údajné ochraně před nemocemi. Na Volyňsku se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu. To je mělo podle pověsti ochránit před bolením zubů. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky různých tvarů a velikostí. Řehtačky oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, na mnoha místech děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec. V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. „pašijové nitě“, kterými se pak dělalo na šatech několik stehů - to mělo ochránit před zlými duchy. Švadleny se snažily ušít z pašijových nití košile. Ty prý měly zázračnou moc uchránit svého majitele před bleskem. Nepralo se prádlo, protože se věřilo, že by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
Velikonoce znamenají, že láska a život jsou silnější než smrt, že hrob není konečnou stanicí života, že pouta, která brání našemu životu, se rozvazují, že skrze vzkříšení můžeme objevit nový život, že ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a že můžeme k životu probouzet i druhé. Kristus byl vzkříšen jako první, v něm všichni dojdou života. Tomáš Halík ve svém velikonočním textu připomíná velikonoční song Svatopluka Karáska, v němž se zpívá, že když Ježíš zemřel na kříži, nešel hned k Otci nahoru, nejdříve šel dolů, zlomit pekel závoru. Dominik Duka k velkopátečním tradicím: Nesmí se pracovat, není vhodné pracovat například s hlínou, aby Kristus měl v hrobě klid…
Severní ambit je stejného řešení jako ambit jižní, tj. obsahuje sedmnáct polí, v prostředním - devátém - je průchod. Pokračuje zde Cyklus ze života Panny Marie a Krista výjevy: 17. Ježíš se modlí na hoře Olivetské, 18: Bičování Krista, 19: Korunování Krista trním, 20: Ježíš klesá pod křížem, 21: Snětí z z kříže, 22: Zmrtvýchvstání Páně, 23: Ježíš se zjevuje Marii Magdaleně, 24: Cesta s učedníky do Emauz, 25: Nanebevstoupení Pána, 26: Seslání Ducha svatého, 27: Ukamenování sv. Štěpána, 28: Zázraky sv. Petra, 29: Obrácení sv. Tehdy jim Ježíš řekl: "V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: 'Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.' Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.""I kdyby od tebe všichni odpadli," prohlásil Petr, "já neodpadnu nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřěš."
Petr se ale dušoval: "Toho člověka neznám!" A vtom zakokrhal kohout. plánovaně. Jeho odhodlání bránit svého pána bylo pryč. Proč? budoucnost své církve, není dokonalým učedníkem? Pro nás přináší text úžasné ulehčení. Petr je obyčejný, chybující člověk. Nikdo není dokonalý. učedníci, ani my. blízko Krista a podílet se na tvorbě Božího království. Může se nám zdát, že to není fér. být všichni napůl svatí. Kristovým spolupracovníkem. nejdokonalejšími z dokonalých, abychom si zasloužili Boží blízkost. jako chlap. A to je "skála" - budoucnost církve. na křesťany divá. dokonalosti. To by brzo skončilo. Nestojí na lidských zásluhách. od našich výkonů. napadnout, jaký je pak rozdíl mezi křesťany a nekřesťany? stejná pakáž. sourozenci. být zlý. A říkal si "však on mi to odpustí". chvíli. je špatné, ale nemáme sílu v tu chvíli reagovat jinak. nekřesťanem? je bezpodmínečná, která není závislá na našich chybách. automaticky to pochopíme tak, že tím si ZASLOUŽÍME lásku rodičů. Tzn. budeme zlobit, nebudou nás mít rodiče rádi. ale je to kravina. matrixu. takhle otevřeně neřeknou. připravují o láskyplné vztahy nejen na mezilidské úrovni ale i na té Boží. na té přízemní úrovni. a věříme, že když to dokážeme, svět nás bude mít rád. podnik - pracovat pro svět. Ať už na té lidské úrovni nebo na té Boží. škodolibá. Jediné, v čem si libuje, je pravda."
Severní Čechy potřebují obnovit nejen svojí krajinu, kterou poznamenal těžký průmysl, ale i svůj komunitní život hendikepovaný nepříznivými sociálními podmínkami. Jedním z míst, kde se o to snaží, je bývalý augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem. Roudnice nad Labem, ambit bývalého kláštera augustiniánů kanovníků, kolem 1340. Historie kláštera začíná rokem 1333, kdy započala jeho stavba. Založil ho Jan IV. z Dražic pražský biskup a vlastník roudnického panství. Biskup se během svého pobytu v Avignonu rozhodl přivést do Čech řád augustiniánů kanovníků. Původně měl v úmyslu založit jejich klášter v Praze, ale kvůli odporu pražských měšťanů přesunul fundaci na své panství. Společně s kostelem a klášterem nechal Jan IV. z Dražič postavit také most přes Labe. Jednalo se o třetí nejstarší kamenný most v Čechách. Za tímto účelem přivedl z Francie architekta Viléma z Avignonu, který okamžitě zahájil stavbu těchto tří staveb. Roku 1340 byl dokončen most, presbytář kostela a východní křídlo ambitu. Starý biskup tak ještě stihl kostel vysvětit. V tomto roce Vilém z Avignonu odchází z Čech. Roudnice nad Labem, kostel Narození Panny Marie, 14.-18. století, průčelí.
