Sv. Antonín M. Pocházel ze Sallentu v Barcelonské provincii. V rodné Katalánii se stal tkalcem, farářem, apoštolským misionářem a založil kongregaci misionářů Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Roku 1850 se stal arcibiskupem v Santiagu na Kubě. Založil tam klarentinky a obnovoval náboženský život. S velkou horlivostí pracoval na pozvednutí věřících v oblasti duchovní, mravní i sociální. Kvůli tomu byl na něj několikrát spáchán atentát. Nepřátelský postoj vůči němu zaujali zvláště majitelé černých otroků, kteří se přičinili o to, že se v roce 1857 musel vrátit do Španělska. Byl pak mimo jiné duchovním rádcem královny Isabely II. a nakonec zemřel ve Fontfroide v jižní Francii.
Narodil se 23. 12. 1807 v Sallentu poblíž Barcelony ve Španělsku jako pátý z jedenácti dětí Jana Klareta a Josefíny. Od 12 let se u otce učil tkalcovskému řemeslu. V 17 letech se odešel zdokonalit do Barcelony. Tvrdě pracoval a v 21 letech začal uvažovat o povolání ke kněžství. Vstoupil do semináře ve Vich a 13. 6. 1835 přijal kněžské svěcení, po kterém začal pastorační službu v rodném Sallentu. Se zájmem o misijní činnost odešel v srpnu 1839 pokračovat ve studiu do Říma. Zde nastoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, který ze zdravotních důvodů musel přerušit. Na radu představených se v roce 1840 vrátil do Španělska a od roku 1843 působil po celém Katalánsku jako lidový misionář a konal exercicie. Byl velmi vnímavý, nechyběla mu empatie k člověku před sebou, dovedl se vcítit do potřeb posluchačů a protože se na mnoha místech setkával se značnou nevědomostí, založil v roce 1847 křesťanské vydavatelství a knihkupectví, které šířilo ponejvíce brožurky s náboženským obsahem. Mnohé Antonín Klaret sám napsal. V červenci r. 1849 pak založil kongregaci misionářů Synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie (Cordis Mariae Filii - CMF), nazývané též klaretini. Roku 1850 byl jmenován arcibiskupem v Santiagu na Kubě.
S horlivostí se pustil do obnovy diecéze, které po 14 let chybělo vedení a strádala i v sociální oblasti. Antonín Maria Klaret se projevil jako dobrý reformátor. Začal vizitačními cestami, při kterých během šesti let navštívil třikrát všechny části diecéze a založil 53 nových farností. Navštěvoval nemocnice, po zemětřesení a za epidemie sloužil nemocným a umírajícím. Rozdával almužny a pomáhal ze všech sil. V roce 1854 začal ve farnostech zakládat lidové spořitelny. Další rok začal budovat charitativní středisko ve spojení se zemědělskými aktivitami a rolníky prý učil i hospodařit pro dosažení soběstačnosti. Snažil se o pozdvižení mravní oblasti, zejména o odstranění rozšířeného konkubinátu. Znovu otevřel seminář a chudým studentům zajistil poskytování stipendia. V roce 1855 založil ženské větve svého řádu, s Antonií Parisovou otevřel Apoštolský ústav Neposkvrněné Panny Marie pro výchovu dívek jako vzdělávací institut klarentinek. Našli se lidé, kterým jeho sociální a mravní reformy nepřišly vhod, a proto na něj připravili několik atentátů. Údajně se jednalo asi o 15 útoků a při jednom mu útočník rozbil obličej. Vážné zranění v roce 1856 utrpěl od rozezleného muže, který prý kvůli biskupovu morálnímu učení ztratil milenku. Uzdravil se, avšak španělské úřady i církevní představení ho v roce 1857 odvolali z Kuby. Zároveň o jeho služby projevila velký zájem španělská královna Isabela II.. Arcibiskup Antonín Klaret si dal podmínky, že bude bydlet mimo palác, přicházet do něj zpovídat pouze královnu nebo vyučovat děti a nebude mít jiné funkce při královském dvoře. Jako duchovní rádce královny měl prý nemalý vliv na obnovu křesťanského charakteru soudu. V roce 1868 ji doprovázel do exilu v Paříži. Téhož roku bylo ve Španělsku kvůli revoluci zavřeno šest klaretinských klášterů.
V Paříži se Antonín Klaret věnoval španělským emigrantům a založil pro ně "Konference Svaté rodiny." Již v roce 1869 se vydal na První vatikánský koncil, který pokračoval roku 1870. Zde v červenci 1870 vážně onemocněl. Biskup Antonín M. Klaret asi rok před smrtí napsal: „Kdo opravdu miluje, miluje Boha i bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý...“ Blahořečený byl 25. 2. 1934 papežem Piem XI. a kanonizován 7. 5. 1950 papežem Piem XII..
Antonín Dabrowski, narozen 13. června 1955 v Ostravě, pochází z rodiny s polskými kořeny. Jeho životní příběh se formoval prostřednictvím rodinného prostředí a víry. Po absolutoriu gymnázia mu byl osudem náznak politického tlaku: studium teologie nebylo na první pokus možné, proto hledal alternativní cestu k řeholním studiím. Vstoupil do františkánského řádu v roce 1978 a přijal řeholní jméno Klaret. Jako člen ilegální komunity zažíval domovní prohlídky a zásahy StB. Intervence u západoněmeckého velvyslance napomohla k propuštění spolubratří zadržených v roce 1983, a to díky tlaku mezinárodních médií. Po ukončení teologických studií dostal svolení ke kněžskému svěcení, ale veřejná služba byla pro tehdejší režim omezená. K nenápadnému působení po léta docházelo prostřednictvím tajných praktik a kontaktů s náboženskými komunitami.
Dále popisuje své zkušenosti s perzekucí: "Byli jsme tehdy zapojeni v jaru 1983 do akce Vír" a následně popisuje setkání s západoněmeckým velvyslancem, které vedlo k postupnému uvolnění situace. Po revoluci začal působit otevřeněji, podpořen biskupem Litoměřického Josefa Koukl, a zapojil se do pastorační služby v Liberci. V roce 1990 bylo přibližně možné veřejně působit v komunitě františkánů, Bratr Klaret působil ve farnosti Rochlice a vyučoval náboženství na školách, zároveň byl aktivní v Junáku. Příběh vyvrcholí vzpomínkou na vytrvalost a víru, včetně poznámky o rodině a dědovi, který mohl být zabit při druhé světové válce a vlivů SS a banderovců na rodinu.
Na poutní místo Svatý Hostýn míří každoročně desetitisíce poutníků, aby načerpali duchovní posilu a prožili čas s Bohem při mši svaté v bazilice nebo soukromé modlitbě. Stovky z nich využívají zázemí poutních domů k vícedenním pobytům. Pro řadu z nich však není poutní areál jen místem relaxace v přírodě, ale také časem ke ztišení během duchovních cvičení. Program zahrnuje duchovní cvičení a obnovy vedené různými řeholními(script) osobnostmi a duchovními vůdci; uvedené termíny a vedoucí dávají rámec pro mimořádně bohaté nabídky pro věřící.
- 8.-23. 2. - Duchovní cvičení, vede br. 5.-7. 4. - Duchovní cvičení, vede Mons.
- 25.-28.4. - Duchovní obnova, vede P. Josef Stuchlý, SJ. 20.-22. 5. - Duchovní pobyt pro seniory, vede P.
- 17.-19. 6. - Duchovní pobyt pro seniory, vede P. 23.-29. 6. - Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací, vede P.
- 30.7.-3. 8. - Ignaciánské duchovní cvičení, vede Mons. 11.-14. 8. - Duchovní cvičení, vede Mons. 23.-25. 9. - Duchovní pobyt pro seniory, vede P.
- 27.-29. 9. - 13.-16. 10. - Duchovní pobyt pro seniory, vede P. 18.-20. 10. - Duchovní obnova, vede br. Felix Mária Žiška OFM.
Registrované aktivity pokračují i v dalších termínech: 15.-17. 11. - Duchovní obnova, vede P.I CLic. 22.-24. 11. - Duchovní obnova nejen pro hasiče a členy Matice svatohostýnské; 29.11.-1. 12. - Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské vede Mons. 2.-8.12. - Duchovní cvičení pro všechny, vede P.
Pro čtenáře a poutníky je významná duchovní rodinná kontinuita, která se odráží i ve vzpomínkách na mládí a na rodinné tradice, jako je zpěv polských koled a soustavné setkání s kněžími a řeholními sestrami, které formovaly jejich víru a směřování. Významná je také zmínka o tom, že Pán poslal svatého biskupa Antonína, aby s velkou láskou hlásal evangelium; prosíme o to skrze Syna Ježíše Krista.
Witness story in project Stories of 20th Century (Petr P.).
Na závěr: Svatý Hostýn zůstává místem, kde se propojuje tradice klaretinského díla a současný duchovní život, který vyzývá poutníky k modlitbě, kontemplaci a dobrovolné službě.