Tok tématu se zaměřuje na ŽIVOT A APOŠTOLSKOU ČINNOST SV. 1. Život sv. Pavel a na různé přístupy k pramenům o Pavlově životě, zejména k Skutkům možná i k listům. V textu se objevují tři hlavní přístupy, které autoři zpracovávají: tradiční zpracování života sv. Pavla, velká skepse vůči historické hodnověrnosti Sk, a střední pozice, která čerpá z Pavlových listů a doplňuje je mimobiblickými údaji ze Sk.
Prameny a jejich vzájemný vztah
Mezi listy a Sk byla vždy významná styčná místa, která naznačují, že Sk jako historický pramen nelze podceňovat. Sk obsahuje pět událostí z Pavlova života, které jsou podepřeny mimobiblickými údaji. Pavel často píše jako člověk emotivně zcela vtažený do dění, což ovlivnilo volbu důrazu, ale obejít vzájemné potvrzení mezi prameny by nebylo správné. Podle některých autorů Pavlovy listy představují primární pramen a Sk je doplňuje v podobě kusých informací a celistvého příběhu, ale nelze zapomínat na to, že i Pavlovo tvrzení má své limity.
Historická chronologie a datování
3. Nevíme, kdy se Pavel narodil, pravděpodobně v letech 5-10 po Kr. za vlády Augusta. Podle Hippokrata je to šesté období lidského života. Pokud je Flm napsán mezi 54-61, pak rok narození souhlasí s uvedeným rámcem. Dále: 2 Kor 11,32-33 uvádí útěk z Damašku, který souvisí s obklíčením města Aretem. Damašek byl zřejmě pod římskou nadvládou až do roku 37 po Kr. a Nabatejský král Aretas IV. Filopatris byl pověřen kontrolou Damašku Caligulou. Pavel měl útěk z Damašku během 37-39 po Kr. Z Pavlových listů vyplývá několik mimobiblických událostí v Pavlově životě, např. prokonzulát Gallia Annæ v Acháji a vyhnání Židů z Říma za císaře Claudia. Shora uvedené události mají usnadnit orientaci v Pavlově čase a místech jeho pobytu.
Pavlovo mládí, jazyk a vzdělání
Podle Skutků Pavel pocházel z Tarsu, města v Kilíkii, a byl římským občanem od narození. V Tarsu se pravděpodobně vyučil řemeslu stanařství (skénopoios). Pavlovy listy prozrazují, že řecky zvládal dobře a obvykle citoval Písmo ze LXX, v nichž zná deuterokanonické knihy. Vyrůstal v helénistickém prostředí, kde měl často kontakt s řeckou kulturou a filosofickými vlivy, což ovlivnilo jeho pozdější misijní a teologické přístupy. Některé hypotézy Naznačují, že Pavel se obrací ve středním věku a mohl býti uznávaným učitelem s právem rozhodovat v otázkách Zákona, což souvisí s jeho odchodem do Damašku a následnou konverzí.
Apoštolát a misijní cesty
Antiochie sehrála v Pavlově životě klíčovou roli; zde se mu otevřela cesta šířit evangelium mezi pohany. Z Antiochie vycházejí první tři mise, s cestami na Kypr, do Malé Asie a zpět do Antiochie v Sýrii (přibližně kolem roku 49 po Kr.). Předchozí vůči pohanům, Pavel začal kázat mezi pohany a postupně vytvářel nové pohanokřesťanské komunity s minimálním či žádným vztahem na židovství. V důsledku sporů v Jeruzalémě a Antiochii došlo ke sporu o to, zda pohané musí dodržovat Mojžíšův zákon a obřízku. Sk 15 popisuje, jak se tento problém řešil a jak Petr a Jakub souhlasili s Pavlovým názorem, že obřízka se nemá vyžadovat. V budoucnu Pavel pokračuje ve společenství pohanů a odklání se od Jeruzaléma jako od hlavního centra, i když Jeruzalém zůstává důležitou součástí jeho misijní činnosti.
Diskuze o pravdě a původu Pavlovy víry
Podle různých autorů lze Pavlovo pronásledování církve chápat různě. Jedni vidí motivaci v jeho nadšené pravověrnosti farizejství, jiní - v přesvědčení, že křesťané znevažují Mojžíše. Všechny tyto interpretace ukazují, že Pavlovy listy a Sk mají společné momenty a že jeho obrácení je interpretováno různě. Zjevení Ježíše na cestě do Damašku a vliv tohoto jednání ovlivňují Pavlovu misijní orientaci: pohané a křesťané jsou do budoucna spojováni bez nutnosti dodržování židovských předpisů.
Pavlovo jazykové a kulturní zázemí
Pavel byl Žid z kmene Benjamin, který se narodil v Tarsu a byl římským občanem od narození. V jeho listech se objevují výrazy jako Hebraios a Saulos, které odhalují jeho židovské i řecké zázemí. Pavel tedy dokázal komunikovat a působit v židovských i pohanských prostředích a v obou kontextech nacházet vhodné prostředí pro šíření Evangelia.
Citáty, kterým se Pavel připomíná
Mezi nejznámější Pavlovy biblické citáty patří úryvky z 1. Korintským 13 o lásce: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, nekypuje, nevyvyšuje se, nepůsobí zlomyslnost; a „Láska nikdy nezanikne“ či „Charity suffereth long, and is kind...“ V dalších místech své knihy Pavel prosazuje víru, naději a lásku jako největší cnosti a zmiňuje, že „Až přijde dokonalost, částečné poznání pomine“ (1 Kor 13). Dále uvádí, že „všechno, co činí, nechť se děje s láskou.“ V Listu Římanům 3:19-31 Paul hovoří o spravedlnosti z víry a o tom, že všichni zhřešili a jsou bez boží slávy, avšak ospravedlněni vírou v Ježíše Krista.
Vliv Pavlovy teologie na křesťanství
Evangelium, které Pavel hlásal, nebylo jen naukou, ale mocí Ducha. Žádná záchrana od zla není jen teoretická; Boží moc vychází z Ježíšova evangelia a vede k osvobození nitra člověka. Apostol Pavel ukazoval, že záchrana Evangelia není vyhrazena jen vyvolenému národu, ale i pohanům. Tato teologie učinila Pavla klíčovou osobou pro vznik pohanokřesťanských komunit a položila základy pro budoucí rozvoj křesťanství mimo židovství.
