Sv. Život sv. značnou bohatostí na zkušenosti. co tomuto apoštolu národů. V tomto článku se seznámíme s poslední etapou jeho života. chrám tím, že do něj s sebou přivedl pohany. 21,27 - 36). Římský občan) a odvolává se k císaři (Sk 25, 10 - 12). Jak nám dále vypravují Skutky apoštolů, Pavel na cestě ztroskotal. Píše se asi rok 61. příchodu do Říma vítají křesťané. svých významných listů. přítomným hlásat evangelium. Tím končí Skutky apoštolů. dnešního barokního kostela San Paolo alla Regola. do míst, kde zřejmě sv. Dalším místo, které si sv. místech dnešního kostela Santa Maria in Via Lata. se sv. učedníci. Sv. známých, dále obrací mnoho lidí na křesťanskou víru. nechává v klidu. proti státu. Sv. Pavel opouští vězení. života se dovídáme z tradice. Snad navštívil Španělsko (Hispánii)? až do 2. stol. konečnou část Skutků, kde se právě mělo mluvit o opuštění Města (tj. V roce 64 vzniká požár Říma. to bylo jakkoliv, vina padá na křesťany. informují i tehdejší Římané (Ticitus, Suetonius, Plinius, Seneca). druhé věznění Apoštola národů, který přichází do rozbouřeného Říma. z Cesareje (*260 - 264, † 340), který navíc píše, že sv. Petr a sv. že je křesťan. V Carcere Mamertino prožívá sv. měsíce, svého života. Zde měl být podle tradice vězněn se sv. Petrem. dále vypráví, že obrátili na křesťanskou víru stráže Processa a Martiniana. dodnes. významných osob (jak potupné uprostřed veřejného života). křesťany. Dnes nad tímto žalářem stojí kostel "sv. Petra v žaláři". či sloup, u kterého měli být uvázáni apoštolové. na němž visí obrácený kříž připomínající umučení sv. cirku. v potaz, že většina informací pochází z tradice. vypovídat o skutečnosti. Obvykle se uvádí datum smrti sv. sv. pozemského života. Jak už jsem zmiňoval, sv. historiků roku 64, podle jiných roku 67. u Eusebia (Historia Ecclesiae 2.22.3). době" (HE 2.25.8). trvalo až do jeho smrti (9. apoštolové Říma. přirovnává Pavlovu smrt ke smrti Jana Křtitele, tj. stětím. trapistický klášter Tre Fontane), aby byl sťat. k popravišti. opatství Tre Fontane stojí hned tři kostely - sv. je klášter), nejvzdálenější je na místě popravy sv. popravou. 10 203 příslušníků thébské římské legie sv. zamíříme k místu, kde sv. do 5. Porta roku 1599. nejvyšší oběť lásky pro Krista. V tom ať je nám Pavel vzorem. dopadala useknutá hlava sv. apoštola. mohli popravit. místo; od této chvíle je svrchovaným vzorem křesťanské vytrvalosti." (První List Klementův 5,6-7)Hrob sv. pohanském hřbitově. tělo spolu s ostatky sv. Petra přeneseno do baziliky sv. Valeriána) a křesťané chtějí apoštoly ukrýt před zneuctěním. Na konci 3. (možná lépe říct kapli). se směrem k Tibeře, tak, jak ji známe dnes. katolickým kostelem před vybudováním baziliky sv. díly. V noci z 15. na 16. téměř celou ji zničil. Z původní baziliky se dochovala jen vnitřní část apsidy s triumfálním obloukem. za podpory katolíků z celého světa. architekt Luigi Poletti. Bazilika sv. roku 1854 papežem Piem IX. mnoho. Je skutečně skvostem církevní architektury. století na triumfálním oblouku je původní. byla zhotovena v době Lva I. Placidia (392 - 450). Mozaika zobrazuje Apokalypsu sv. starci). Nad nimi se vznáší symboly čtyř evangelistů. oblouku jsou vyobrazeni sv. Petr a sv. nad arkádami. Tyto medailóny mají průměr 1,5 m. když Benedikt je 265. nástupce sv. Petra. průčelím, kopíruje raně křesťanské nádvoří. monumentální socha apoštola Pavla od Giuseppa Obiciho. Pavla. Sarkofág se nachází pod papežským oltářem. ostatky apoštola národů? Tato otázka je velice zajímavá.Podle многhasetleté tradice ano. Podle Liber Pontificalis ze 6. uloženy ostatky sv. Pavla, jemuž nechal zasvětit novou baziliku. měla být uložena do podzemní cely a nad ní měl být vztyčen velký zlatý kříž. mart (-yri) - Pavlu apoštolu mučedníkovi, kterou položil na vrch hrobky. deska je dnes viditelná spolu s částečně odkrytým sarkofágem. fascinující dívat se na kámen, který leží na jednom místě více jak 1600 let. jako místo odpočinku apoštola Pavla. Od roku 2002 do 22. archeologický výzkum, který má prokázat pravdivost této tradice. 6. 2006 vatikánští archeologové oznamují, že pod oltářem se nachází sarkofág. přesvědčen, že je potvrzena tradice, že sarkofág náleží sv. z prvních světců rané církve. ostatky sv. Pavla. ani nebyl prozkoumán zevnitř. s tím, že možná budou odhaleny další nápisy a jiné zajímavosti. Jedna dívka měla v sobě zlého ducha. Lidé rádi poslouchali, co zlý duch skrze ní říká. Kdykoli šel Pavel a Sílas kolem, dívka se vydala za nimi. A při tom z ní mluvil zlý duch. Jednoho dne Pavel zlému duchu přikázal, aby z ní vyšel. Stalo se to. Muži, pro které pracovala, se zlobili. Tito muži odvedli Pavla a Sílase k představeným jejich města. Pavel a Sílas se té noci modlili a zpívali Nebeskému Otci náboženské písně. Všichni, kdo byli ve vězení, je slyšeli. Najednou se země začala třást. Strážný se vzbudil a uviděl otevřené dveře. Myslel si, že vězni utekli. Pavel strážnému řekl, aby si nedělal starosti. Všichni vězni byli na místě. Pavel a Sílas učili strážného a jeho rodinu evangeliu. Druhého dne představenství města propustili Pavla a Sílase na svobodu. Když jsme přišli do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet v soukromém bytě s vojákem, který ho bude hlídat. „Bratří, já jsem už v Jeruzalémě byl vydán jako vězeň do moci Římanů, ačkoliv jsem neudělal nic proti židovskému národu ani proti obyčejům našich předků. Římané mě vyslýchali a chtěli mě osvobodit, protože nejsem vinen ničím, zač bych zasluhoval smrt. Avšak Židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než odvolat se k císaři; ale ne proto, že bych chtěl žalovat na svůj národ. Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás mohl spatřit a mluvit s vámi. Oni mu odpověděli: „My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného. Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků. Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit. „Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše: `Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´ Vězte,“ dodal Pavel, „že tato Boží spása byla poslána pohanům. sv. Patron:Petr: papežů, církve, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, mostařů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchařů, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků, kajícníků, penitentů, panen; ochránce proti hadímu uštknutí a krádežím; pomocník při horečce, vzteklině, posedlosti, bolestem nohou; záštita dlouhověkosti. Dnes příkladem života i hlasatelským dílem hovoří nejvýznamnější apoštolové. Na Petrovi - na skále, postavil Ježíš církev v odpověď na víru, kterou Petr vyznal. Petra následoval Pavel, dřívější pronásledovatel, který po setkání s Kristem dal všechny své síly do jeho služeb. Za císaře Nerona byli Petr i Pavel zajati, Petr byl ukřižován hlavou dolů a Pavel později sťat. Došli spravedlnosti pro vyznání pravdy, pro kterou zemřeli. Petr a Pavel jsou apoštolové s výjimečným významem. Jejich společný svátek se slaví už od poloviny III. století. V úctě jsou spojováni nejen proto, že oba skončili v Římě, ale ve službě Kristu poznamenali základní strukturu křesťanství svými odlišnými úkoly i charaktery. Petr, první zástupce Kristův, je základem víry, jednoty i původní tradice, držitelem pravdy. Dost často se uvádí spojení dvou hlavních apoštolů proto, že zemřeli ve stejný den. Historikové se na tom však neshodují. Podle některých mohl Petr zemřít až o tři roky dříve než Pavel. Oba apoštolé zde byli vzpomínáni již dříve a to 22. 2. svátkem "Stolec sv. Petra" a druhý apoštol 25. 1. svátkem Obrácení sv. Pavla, kde je uveden začátek jeho životopisu po obrácení, proto zde nebude opakován. U svatého Petra se zde jen zběžně dotkneme jeho ustanovení do čela apoštolů, protože podrobně je o jeho hlavním úkolu psáno 22. 2. Petr, původním jménem Šimon, pocházel z galilejské Betsaidy, byl rybářem a měl bratra Ondřeje, který se rovněž stal apoštolem. Ač byl Šimon ženatý, o jeho manželce se v evangeliu nic neříká, je zmiňována jen jeho tchýně, kterou Ježíš později uzdravil. Šimon žil v Kafarnau u Genezaretského jezera. Jak uvádí apoštol Jan, první Šimonovo setkání s Ježíšem bylo v blízkosti místa působení Jana Křtitele, kam ho za Ježíšem dovedl bratr Ondřej. Ježíš se na něj podíval a řekl mu: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas" (což se překládá Petr). (Jan 1,42) Uvedení Petra do úřadu u Tiberiadského jezera je rozvedeno u již zmíněného svátku 22. 2. V evangeliích je Petr na mnoha místech uváděn jako první a i na jiných místech je zdůrazňováno jeho prvenství. Např. ve Sk 2,14 po seslání Ducha sv. "vystoupil Petr spolu s jedenácti"; dále Sk 5,29: "Petr a apoštolové odpověděli." Už v evangeliích Petr také mluví a jedná jménem ostatních apoštolů, a naopak Ježíš žádá jeho službu a dává mu pokyny. Ježíš ujistil Petra o své mimořádné pomoci ve spojení s Petrovými slabostmi. Petrovo vystupování bylo po převzetí úřadu prosté, s autoritativním rozhodováním. Řídil volbu apoštola Matěje, na letnice hovořil jménem ostatních v první veřejné katechetické promluvě. Skutky hovoří o tom, jak Petr uzdravoval a též říkají: "Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem... Z Herodova nařízení byl Petr zavřen do vězení a hlídán čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích, ale noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést, poslal Bůh anděla, který ho zázračně vyvedl z vězení. Mimobiblické starokřesťanské dokumenty uvádí Petrovo působení v Antiochii, v Korintu a v Římě, což je některými listy NZ částečně potvrzeno (např. Gal 2,11n -přítomnost v Antiochii; z 1Kor 1,12 vyplývá přítomnost v Korintě). Z Říma napsal dva listy. První křesťanům pohanského původu v pěti římských provinciích Malé Asie. Druhý list psal křesťanům, které chtěl ochránit před učením těch, kteří nesprávně pochopili učení Pavlovo. O Petrově působení v Římě existují některé starokřesťanské dokumenty, zejména spisy jeho třetího nástupce Klementa I., které svědčí o jeho delším působení a smrti v Římě. Nepřímý důkaz jeho činnosti vidí historici ve velkém rozvoji a konsolidaci římské církve před Pavlovým příchodem do tohoto města. Mnohé informace o Petrovi dokreslují i potvrzují vykopávky a nálezy v Římě. Jeho nejstarší a prý věrohodné vyobrazení se nachází na fresce v kostele Santa Doma dela, kde má hranatý obličej, světlé vlasy a plnovous. V r. 1939 archeologové pod podlahou basiliky sv. Petra objevili Petrův hrob. Je v podzemí pod hlavním oltářem baziliky a že se skutečně jedná o Petrovy kosti, dotvrzují další objevy z r. 1956, kdy antropologická analýza prokázala, že jde o kosti muže z I. století ve věku 60-70, které se našly zabalené v látce se zlata a purpuru, ve výklenku obloženém mramorem s nápisem "Petrus eni" - "zde je Petr". Patologové složili celou kostru až na chodidla. Jejich nepřítomnost si vyložili tak, že při ukřižování hlavou dolů bylo tělo vojákem uříznuta u chodidel a tím sňato z kříže. Petr byl pohřben do hrobu na východním úpatí vatikánského pahorku. Nad hrobem prý vznikl nejprve malý zděný památník. Na jeho místě po srovnání pahorku postavil Konstantin Veliký po roce 320 mohutnou baziliku, posvěcenou r. 326 Silvestrem I. Pavel z Tarsu původním jménem Saul (Šavel), se po svém obrácení, popsaném na začátku životopisu 25. 1., stal jedním z nejvýznamnějších apoštolů, protože bez výhrad otevřel brány Církve všem národům a kulturám.
Obrácení a apoštolské povolání
Když se Ježíš s apoštoly loučil, řekl jim: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého" (Mt 28,19). A přesto dělalo apoštolům problém překonat židovsko-národní pojímání Božího království. Někteří se zprvu domnívali, že je pro křesťany ze židovství a že by tudíž pohané měli projít přijetím židovství. Pavel, původně židovský pronásledovatel, po svém křtu očekával, že židé pro jeho obrácení snadněji přijmou Krista, ale zklamal se. Odešel na jih do samoty, kde se duchovně zdokonalil k náročnému apoštolátu. Chtěl začít v Damašku. Odtud však před vojáky místodržitele, který dal hlídat brány, musel utíkat v koši, spuštěném otvorem v hradbách. S apoštoly se seznámil v Jeruzalémě, kde po dva týdny žil u Petra. Křesťané se ho pro dřívější pověst báli přijmout a Pavel se nějakou dobu zdržoval v Tarsu.
Pavlova misijní činnost a konflikty v církvi
V té době začala vznikat křesťanská obec v syrském velkoměstě Antiochii z židů i z pohanů. Apoštolé tam vyslali Barnabáše, který se stavil v Tarsu pro Pavla. V Antiochii po celý rok hlásali radostnou zvěst a vyučovali velké množství lidí, jak je psáno ve Skutcích. O jejich společných cestách je psáno i o památce sv. Barnabáše 11. 6. Antiochijští věřící po nich poslali církvi v Jeruzalémě sbírku a oni se zpět vrátili s Markem. Pak byli Duchem svatým posláni do Seleukie a odtud na Kypr. Evangelium zvěstovali v Salaminách, pak prošli ostrovem do Páfu, kde měli konflikt s kouzelníkem. Pavel, který nad ním zvítězil, pak převzal iniciativu či vůdčí roli. Pak pokračovali přes Taurské pohoří do Pisidie a Ikonie. Pavlovy cesty jsou obdivuhodné pro tehdejší značnou absenci dopravních možností. A ty, které byly, nebyly bez problémů.
Pavel o nich např. napsal: "...třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečích na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu." (2 Kor 11,25-27) Krom toho zažil na cestách vedle mnohého bití i kamenování. To brzy potom, co ho v lyakonské Lystře považovali za božského posla Hermese a Pavel s Barnabášem se bránili tomu, že jim lidé chtěli obětovat ověnčené býky. Tehdy přišli Židé, co Pavla dříve pronásledovali, a přiměli místní obyvatele k společnému kamenování.
Pavlův vliv a jeho smrt
Pavel byl v Jeruzalémě zatčen po dobrodružné cestě, během níž se jeho loď potopila na Maltě. Tam ho následně čekala další zkouška; poté ho obvinili, tentokrát asi ne židé, ale židovská větev křesťanů, a Pavel byl odsouzen k smrti. S Pavlem nebylo cosi v pořádku, sám to nazýval ostnem v těle. Snad trpěl nějakou chronickou chorobou, ale spíše sexuálními problémy. Z Pavlových charakterových rysů se nejvíce proslavila jeho neskutečná vytrvalost a schopnost snášet utrpení. Všude, kam přišel, horlivě diskutoval, přel se a přesvědčoval o správnosti nové podoby judaismu. Podivně kolísal mezi skromností a sebevědomím, ale každopádně se stal jedním ze zakladatelů světovosti křesťanství.
Podle tradičního výkladu zemřel Pavel mučednickou smrtí za vlády císaře Nera. U Ostijské cesty u Říma byl sťat mečem kolem roku 67. Podle tradice a některých pramenů byl pohřben na východním úpatí vatikánského pahorku a nad hrobem vznikla bazilika, později rozšířená velikánem Konstantinem a dokončená kolem roku 390. Mučednická smrt Pavla se spojuje s obdobím pronásledování křesťanů během Nerova vládnutí a jeho pozůstatky byly předmětem archeologických výzkumů.
