Sdružení států jihovýchodní Asie, zkráceně ASEAN, vzniklo jen deset let po ustavení Evropského hospodářského společenství, přímého předchůdce EU. Za tím účelem vypracovala skupina expertů, vesměs bývalých politiků, ze všech členských zemí návrh jakési miniústavy. Odborníci mají ovšem vážné pochybnosti, jestli je ASEAN takového přerodu vůbec schopen. „ASEAN je typem organizace, která je založena na nejnižším společném jmenovateli.“
Mezi předloženými návrhy je i nahrazení konsensuálního principu většinovým hlasováním, samozřejmě jen v těch méně kontroverzních oblastech, jako je ekonomická spolupráce nebo krizový management (pro mimořádné katastrofy apod.). ASEAN si pochopitelně slibuje mnohé od užší obchodní spolupráce v rámci regionu. Na úvahy o jednotné měně je však v jihovýchodní Asii přece jen brzy. Zato vůle k jednotnému postupu proti globálnímu terorismu se zdá být většině zemí regionu společná. Hostitelská země klade na uzavření regionálního antiteroristického paktu velký důraz.
V zahraničí se tento kvalitně vyzbrojený teroristický gang nechvalně proslavil především hromadným únosem zahraničních turistů z malajsijského resortu na ostrově Sipadan v roce 2000. Za jejich propuštění později získal tučné výkupné. Skupina Abú Sajáfa operuje v těžko kontrolovatelném pásu Suluských ostrovů, které tvoří nejjižnější výspu Filipín, a podle vlády v Manile úzce spolupracuje právě s radikály ze skupiny Džamá'a Islamíja. Obě uskupení jsou podle zpravodajských služeb napojena na teroristickou síť Al-Káida. I proto byli dosud hlavním partnerem Filipín v boji proti terorismu Američané, kteří ostatně spravovali souostroví coby nepřiznanou kolonii. Úzká spolupráce Manily s Washingtonem a z ní vyplývající častá přítomnost amerických vojáků v oblasti ale vadí jak filipínské levicové a nacionalistické opozici, tak sousedním muslimským zemím, jako jsou Malajsie a Indonésie.
Přes tyto problémy byla prezidentka Arroyová nucena hledat pomoc při váznoucích mírových rozhovorech s umírněnou částí muslimských povstalců na jihu země, kterou reprezentuje Islámská fronta za osvobození Morů (MILF). Následující text si klade za cíl přiblížit dálnovýchodní ekonomickou, bezpečnostní a politickou organizaci ASEAN, její vznik, členské státy, tradice a hlavní cíle. Dále je proveden exkurz do organizační struktury, popsány nejdůležitější instituce a stručně je pojednáno i o vztazích ASEAN a mimoregionálních mocností. Po přečtení textu by měl čtenář získat rámcový náhled na existenci, funkci a přínos této organizace.
Historie a vznik
Association of Southeast Asian Nations (Sdružení států jihovýchodní Asie) vzniklo 8. srpna 1967 v Bangkoku v Thajsku. Pět států se dohodlo na založení ASEAN i po několika neúspěšných pokusech o vytvoření ekonomické a kulturní spolupráce v regionu. Sídlem organizace je Jakarta v Indonésii. Do Sdružení patří deset států, které do něj byly přijímány postupně. Zakládajícími členy jsou Indonésie, Malajsie, Filipínská republika, Singapur a Thajsko. Postupně následovali Brunej, Vietnam, Barma a Kambodža; Laos a Barma vstoupily v roce 1997.
První předchůdci ASEAN, ASA a SAI, existovali krátce a motivovány byly obavami z rozšíření vietnamské války a regionálních nejistot. Bangkokská deklarace a později Bangkocké prohlášení vytvořily základní rámec politické a hospodářské spolupráce, která se postupně rozšiřovala na bezpečnostní a kulturní sféry. Základní princip vzájemného nezasahování do vnitřních záležitostí a postupné rozšiřování o nové členy charakterizovaly dlouhodobý vývoj ASEAN.
Hlavní cíle a koncepty
V deklaraci o zóně míru, svobody a neutrality (ZOPFAN) z roku 1971 se státy dohodly, že jihovýchodní Asie bude zóna míru a neutrality bez vlivu mimoregionálních mocností. SEANWFZ (Dohoda o vytvoření jihovýchodoasijské zóny bez jaderných zbraní) z roku 1995 zakazuje rozmísťování a výrobu jaderných zbraní na území členských států ASEAN a jejich zónách, čímž ASEAN demonstruje svůj zájem o globální jaderné odzbrojení a boj proti proliferaci.
Do budoucna byl stanoven rámec ASEAN Community se třemi pilíři: politicko-bezpečnostní spolupráce (ASC), ekonomická spolupráce (AEC) a socio-kulturní spolupráce (ASCC). Cílem je mírové řešení sporů, kooperace a postupná integrace. V rámci partnerství ASEAN navazuje spolupráci s USA a Evropskou unií, aby posílila svůj mezinárodní vliv a zajišťovala stabilitu v regionu.
Organizační struktura
Summit ASEAN je nejvyšším orgánem a setkávají se na něm hlavy států a vlád. Summit byl v minulosti svoláván jednou za tři roky, dnes se koná každý rok. Neformální summity mohou proběhnout i mezi oficiálními. Ministři různých ministerstev jednají minálně jednou ročně; pokud je třeba, jednají i mimo oficiální setkání. Ústřední sekretariát v Jakartě zajišťuje běžnou agendu a rozhoduje o méně závažných úkolech; Generální tajemník ASEAN je volen na pětileté období a představuje reprezentaci a implementaci aktivit ASEAN. V současnosti je Generálním tajemníkem Surin Pitsuwan (Thajsko).
Komise ASEAN jsou specializované články agendy, například v oblastech životního prostředí, práce, zdraví či obchodu. ASC, ASC, a ASCC rozvíjejí normy a politiky, řeší konflikty a podporují post-konfliktní peacebuilding. Důležité dokumenty určující cíle zahrnují ASEAN Vision 2020 a II. deklaraci o shodě členů ASEAN (Declaration of ASEAN Concord II, Bali 2003), která formuje základy pro ASEAN Community.
Aktivity a spolupráce
ASEAN spolupracuje s mimoregionálními mocnostmi, a to prostřednictvím smluv a dohod o obchodu, investicích a bezpečnosti. Zmiňované programy zahrnují i ochranu životního prostředí, udržitelný rozvoj, a spolupráci v energetice a obnovitelných zdrojích. ASEAN také vyvíjí kulturní a sportovní iniciativy, například SEA Games a ASEAN Football Championship, které posilují regionální identitu a solidaritu.
Východiskem pro zahraniční obchod je podpora volného obchodu a investic v regionu. ASEAN Free Trade Area (AFTA) zlevnila clo a usnadnila obchod mezi členskými státy. V novějších strategiích se počítá s posílením ekonomické integrace a s cílem do roku 2015 vytvořit společný hospodářský prostor a společnou bezpečnostní politiku, spolu s vizí pro sociální rozvoj.
Rozšíření a současný stav
Desítka členských států - Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur, Thajsko, Brunej, Vietnam, Barma, Kambodža a Laos - představuje region se značnou demografickou a ekonomickou rozmanitostí. Indonésie je největší stát podle území i počtu obyvatel; Singapur nejmenší co do rozlohy; Hromadný obchod a investice v regionu se zvyšují a ASEAN se stává důležitým hráčem na mezinárodní scéně. Rozmanitost politických režimů členů (demokracie, monarchie, autoritářství, komunistické režimy) je pro ASEAN výzvou, ale i ukazatelem pragmatického přístupu k regionální spolupráci na základě vzájemné tolerance.
EU zahájila jednání o volném obchodu s ASEAN v roce 2009; jednání bylo ukončeno v různých fázích a s různými výsledky. Část dohody se Singapurem a Vietnamem byla připravena k uzavření, další jednání s Malajsií a Thajskem byla pozastavena. Budoucnost spolupráce EU-ASEAN zůstává směřování k velké dohodě, kterou by měly podpořit jak unijní instituce, tak národní parlamenty v různých fázích schvalovacího procesu. Texty dohod jsou obecně podobné, avšak každá země má specifika v ekonomické struktuře a investicích.
Význam a perspektivy
ASEAN je dynamicky se rozvíjející organizace s klíčovou rolí ve své oblasti. Je primárně ekonomickou aliancí, která usiluje o stabilní a mírové prostředí pro rozvoj, přičemž bezpečnostní spolupráce se stává přirozenou součástí jejího rámce. Region nadále roste a s ním i význam ASEAN na světové scéně. Vize do budoucna počítá s hlubší integrací, posílením právního rámce a širším zapojením do globálních ekonomických a bezpečnostních procesů.
ASEAN je tedy organizací, která má světu co říci a která hraje klíčovou roli minimálně ve svém regionu. Její vliv a síla s každým rokem roste.
