Současná podoba kostela pochází z barokní přestavby původního gotického chrámu v roce 1707.
Chrám je považován na za nejstarší kopulovou stavbu tohoto typu na území Moravy.
Jedná se o barokní chrám, který patří k nejkrásnějším v Olomouci.
Již na počátku 13. století zde stávala kaple zasvěcená sv. archandělu Michaelovi, kterou český král, Václav I., daroval skupině dominikánů, kteří se na cestě z Itálie do Polska zastavili roku 1230 v Olomouci.
Dominikáni si počínali velmi dobře, takže mohli místo nedostačující kaple postavit velký gotický kostel, který byl dokončen a posvěcen roku 1251.
Tento kostel ovšem natolik utrpěl za švédských válek, že musel být stržen a na jeho základech se začalo 9. května 1707 se stavbou nového monumentálního barokního kostela.
Z nového krásného kostela se však dominikáni neradovali dlouho.
Císař Josef II. dvorským dekretem z roku 1784 klášter dominikánů zrušil, stejně jako řadu dalších klášterů a kostelů.
Aby byl kostel zachráněn, stal se kostelem farním a z kláštera fara a kněžský seminář, který olomoučtí arcibiskupové ve dvou stavebních etapách rozšířili do mohutného stavebního komplexu dnešní podoby.
Kostel sv. Michala se považuje za první kopulovitou stavbu severoitalského typu na Moravě.
Stavitelem kostela byl císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla, který postavil řadu staveb, včetně baziliky Panny Marie na Svatém Kopečku.
Stavbu kostela nedokončil; pokračoval další italský architekt Domenico Martinelli.
Tito dva vtiskli kostelu ojedinělý charakter, takže druhý podobný kostel je, podle pramenů, až někde u Neapole.
Kostel sv. Michala je specifický třemi kopulemi na ose kostela, které ilustrují symbol Nejsvětější Trojice.
V první kopuli od oltáře je v nástropní fresce znázorněn Bůh Otec jako Stvořitel, v té poslední (u varhan) Bůh Syn s vítězným křížem, a v té prostřední, symbolem holubice, jako láska spojující Otce a Syna třetí Božská osoba, Duch Svatý.
Interiér kostela má bohatou malířskou i sochařskou výzdobu a ve věži jsou osazeny nové zvony.
K budově kostela je připojen gotický ambit s kaplí sv. Alexeje.
U hlavního vchodu se nachází mohutný kůr, který podpírají dva cherubové.
Varhanní skříň je barokní, ovšem sám nástroj pochází z roku 1960.
Pozoruhodná je barokní kazatelna se stříškou, který měla podobný význam jako dnešní elektronické zesilovače.
Hlavnímu oltáři vévodí kopie obrazu římského malíře Quido Reniho - jak archanděl Michael sráží satana do pekelné propasti.
Zvony z chrámu potkal podobný osud jako tisíce dalších v naší zemi - dvakrát byly zkonfiskovány při válečných rekvizicích.
Poprvé roku 1917 (v roce 1926 je stihli udělat znovu), a poté opět v roce 1943.
Současný zvonový soubor je už třetí a pochází z roku 2007.
Nejmenší zvon (600 kg - sv. Jan Sarkander) zaplatil pan ing. Březina, hejtman Olomouckého kraje, ostatní zvony pocházejí ze sbírky (850 kg - sv. Objevte kostel sv. Michala v Olomouci, jedinečnou barokní stavbu se třemi kopulemi a bohatou interiérovou výzdobou.
Návštěvníci mohou obdivovat tři kopule se symbolikou Nejsvětější Trojice, bohatou malířskou a sochařskou výzdobu, barokní varhanní skříň, gotický ambit s kaplí sv. Zvonový soubor byl několikrát konfiskován během válek, nejnovější zvony pocházejí ze sbírky a daru a nesou jména sv. Jan Sarkander, sv. Římskokatolická farnost sv. Žerotínovo nám.
Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
Trojice barokních kopulí michalského kostela, první kopulové stavby na Moravě, dotváří charakteristické panoráma města.
Kostel vznikl ve 13. století a po švédské okupaci města v 17. století prošel výraznou přestavbou.
Tři kopule kostela zvěstují tajemství Nejsvětější Trojice.
Nad střední kopulí se vznáší osmiboká lucerna s holubicí znázorňující Ducha svatého.
Ve spodní části všech tří kopulí jsou rovněž freskové obrazy.
Pod střední kopulí jsou znázorněni čtyři církevní učitelé a pod kopulí Boha Otce uvidíte archanděle Rafaela, Gabriela s Pannou Marií a Anděla Strážného.
Zvláštností kostela je i poustevna - pod kostelem je podzemní jezírko.
Výstavba původního kostela byla dokončena pravděpodobně v 60. letech 13. století.
Současně s výstavbou kostela probíhalo budování dalších klášterních objektů.
Původní podoba raně gotického kostela není známá.
Touto kapitolou se dotýká také to, že tento kostel postihlo na přelomu 14. a 15. století dvojí zničení.
V roce 1398 při velkém požáru shořel údajně kostel i klášter.
Následky ničivého požáru nebyly ještě ani odstraněny, když v roce 1404 klášter znovu vyhořel.
Autorem projektu byl Giovanni Pietro Tencalla, císařský architekt a inženýr ve Vídni.
This známý architekt projektoval také přestavbu Kroměřížského zámku, Klášterního Hradiska a je autorem stavby kostela.
Ï Vysvěcení nového kostela proběhlo roku 1707.
Po tomto vysvěcení došlo k opětovné zkáze a následným úpravám, které pokračovaly nejméně 20 let.
V roce 1711 pořídili dominikáni novou kostelní dlažbu, načež následovalo zakoupení kostelních lavic a varhan.
Hlavní oltář byl pořízen roku 1730.
Je ozdoben kopií obrazu sv. Michaela archanděla, jehož originál od Quida Reni je v kapucínském kostele v Římě.
Po stranách jsou čtyři pozlacené sochy církevních učitelů - sv. Ambrože, Augustina, Řehoře Velikého a Jeronýma.
Na vrcholu se nachází socha Panny Marie Neposkvrněné z roku 1898.
Chrámová loď je lemována čtyřmi bočními oltáři zasvěcenými na severní stěně sv. Janu Sarkanderovi a sv. Šebestiánovi a na jižní straně sv. Filoméně a Panně Marii.
Na barokní kazatelně je sousoší Panny Marie podávající růženec sv. Ke kostelu byla roku 1380 přistavena v gotickém slohu kaple sv. Alexeje, zasvěcená původně Panně Marii.
V letech 1470-1483 byla na jižní straně kostela přistavěna křížová chodba v gotickém slohu.
