Benátské bienále (La Biennale di Venezia) je nejvýznamnější festival současného výtvarného umění, konající se v Benátkách každý druhý rok a poprvé se uskutečnilo v roce 1895. Zpočátku měl omezovaný výběr děl, ale po druhé světové válce se z něj stala celosvětová přehlídka nejnovějších proudů, zahrnující mimo výtvarné umění i architekturu, tanec, hudbu, divadlo a film. V sudých letech se koná i populární bienále architektury. Benátky tedy ožívají uměním ve všech jeho podobách, a to jak v Giardini, kde má své pavilony několik zemí, tak v Arsenale a po městě, kde probíhají workshopy, přednášky a diskuse.
V rámci indikačního souboru expozic letošního ročníku lze sledovat důraz na mezinárodní dialog. Vatikánský pavilon, který představuje „Svatý stolec“, stojí na 61. benátském bienále, jež probíhá od 10. května do 22. listopadu 2026. Expozice nazvaná Ucho je okem duše vyjadřuje kontemplaci a naslouchání v kontextu Hildegardy z Bingen, benediktinské mystičky a abatyše, kterou Benedikt XVI. svatořečil v roce 2012.
Podle kurátorů Hans Ulrich Obrist a Ben Vickers se Svatý stolec snaží nabídnout návštěvníkům celostní zážitek a otevřít cestu k novým vizím prostřednictvím hudby, hlasů a ticha. Kurátor Hans Ulrich Obrist sdílel, že Hildegarda byla pro něj osobně důležitá od dětství a že hudba je spojnicí mezi bytím a světem, mikrokosmem a makrokosmem. Pavilon zahrnuje také komplex Santa Maria Ausiliatrice, kde se nachází živý archiv a dílo Alexandra Klugeho, spolu s liturgickým zpěvem sester z opatství v Eibingenu.
V archivu se návštěvník setká s Hildegardinými texty, novými projekty a kontextuálními prvky, zatímco instalace Alexandra Klugeho - dokončená těsně před jeho smrtí a zahrnující dvanáct stanovišť - tvoří součást pocty jeho odkazu a zároveň připomíná oslavu historie vizuálního umění v kontextu církevního dědictví. Cílem instalace je uvést návštěvníka na cestu vedoucí k harmonii Boží lásky, caritas, jak hlásá Benedikt XVI.
Vatikánský projekt zdůrazňuje, že „stvoření je aktem lásky“ a že celá škála stvoření miluje Bůh, což má být průvodcem pro diváky v komplexu Santa Maria Ausiliatrice. Na tiskové konferenci 27. dubna byly představeny detaily expozice a cíle vnitřního zážitku, zatímco Bartolomějský a hierarchický kontext podtrhl význam naslouchání jako klíčového prvku pro pochopení duchovních témat bem či pro porozumění současnému světu.
Mezinárodní kontext bienále dále zahrnuje českou expozici se zvláštním názvem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí, která vypráví příběh Lenky, první československé žirafy, a odráží ekologické a dekoloniální perspektivy. Projekt vznikl pod vedením Evy Koťátkové a kurátorky Haně Janečkové; expozice zkoumá vztahy mezi lidskými institucemi a přírodou a vyzývá k empatii a reflexi nad historií a vztahem k přírodě.
Na československém pavilonu se v rámci české i slovenské prezentace objevuje i projekt Oty Hudce Floating Arboretum, který se zaměřuje na ochranu ohrožených stromů z celého světa a reaguje na klimatickou krizi a dystopické představy budoucnosti. Kiluanji Kia Hendu z Angoly zaujala reflexe strachu a jeho zobrazení v architektuře skrze tři projekty: Geometrická balada strachu (2015, Sardinie, 2019) a Spirále strachu (2022). Tato díla ukazují, jak mříže a bariéry mohou symbolicky i doslova chránit či izolovat společnost, a tím reflektují současný socio-art kontext.
Praktické rady pro návštěvníky zahrnují návštěvu Giardini a Arsenale, kde lze nalézt jednotlivé pavilony, stejně jako informaci o vstupenkách na webu akce. Pro milovníky virtuálních zážitků a edukativních aspektů lze očekávat četné workshopy, přednášky a diskuse. Návštěva Benátského bienále v roce 2026 se uskuteční s tématem In Minor Key, které se zaměřuje na tichá, jemná a nenápadná díla mimo dominantní narativy a spektákl, a FUD UJEP proto připravuje doprovodnou exkurzi pro studenty a pedagogy s podrobným programem a cenami.
Podle kurátora Koyo Kouoh budeExpozice postavena na metaforě „molové tóniny“, zdůrazňující melancholii, citlivost, intimitu a improvizaci v kontextu fragmentárnosti a detailu. Cílem bude nabídnout návštěvníkům prostor pro tichý odpor vůči okázalosti a pro hlubší naslouchání sobě samému a světu kolem nás. Exkurzi v českých regionech zajišťují i organizační týmy a vyhlídky na logistiku, dopravu a ubytování, s konkrétními daty odjezdu a návratu, včetně uvedení cen pro studenty a pedagogy a podrobností o ubytování a vstupu do BB´26.
V rámci celkové koncepce bienále a české účasti je důležité sledovat i historický kontext žirafy Lenky, jak ji popsal A. Turek ve Živě z roku 1954, která ilustruje kulturní a institucionální rámce, ve kterých se české veřejné instituce a zahraniční umění propojují v dialogu o historii, zvířecí etiku a vztahu k přírodě. Tato historická vzpomínka připomíná, že umění často otvírá otázky spojené s lokálními i globálními dějinami a jejich reflexí v dnešním světě.
