Vira.cz zveřejňuje každý den krátký citát z Bible. Citát je vybírán z liturgických čtení na příslušný den - která se právě čtou po celém světě. Verše jsou vybírány z českého misálu. Tento překlad je shodný s liturgickým překladem a může se tedy pochopitelně lišit od jiných překladů Písma. Podle souřadnic lze dohledat celé znění i kontext verše. Někdy jsou texty vybírány i s přihlédnutím k ekumenickému překladu a k překladu Jeruzalémské Bible. Dřívější služba rozesílání biblických citátů na mobil ve formě sms (prostřednictvím historické služby tzv. Boží slovo může zavlažovat a měnit i tvůj život. Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem.
Pálil jsem Bible, když tu mi uvízly v ruce dva listy evangelia a krátce jsem se do nich začetl. Ježíšova slova mě pak provázela i v následujících dnech. Co je Bible? Základní pohled... Co je Bible? Nutí nás Bible k víře? Proč jsou v Bibli samé zákazy? Proč Bůh dopouští zlo? Po tomto už opravdu nikdo nezůstane na pochybách, že očistec se v Bibli zmiňuje a že i reálně existuje. V této pasáži je silně zdůrazněna důležitost modliteb za zesnulé. Židovské chápání těchto praktik spočívalo v tom, že modlitby osvobodily duše od bolestivého stavu očištění a urychlily cestu k Bohu.
Když dorazili do Goren-Atadu, který je za Jordánem, spustili tam velký a žalostný nářek. V knize Deuteronomium ve 34. Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moabských stepích třicet dní. Modlitby za mrtvé jsou zbytečné v nebi a zbytečné v pekle. V pěti knihách starého zákona a to konkrétně u proroků Zachariáše, Malachiáše, Daniela, v Knize Sirachova syna a v Knize moudrosti je očišťování v očistci popsáno jako proces čištění. Věřím, že se to děje skrze ohnivý proces čištění, a že Bůh k nám mluví různými způsoby.
Ti, kdo zahynou, jdou do pekla a v nebi není třeba zušlechťovat, takže ti, kteří jsou zušlechťováni, jsou v očistci. Po krátkém soužení přijmou velká dobrodiní, protože Bůh je pouze zkoušel a shledal, že jsou ho hodni. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Pojďme si nyní tuto pasáž, ale i ostatní pasáže z evangelií, trochu vysvětlit.
Očistec a biblické představy o trestu
V Matoušovi 5:25-26 Ježíš mluví o Satanovi, když říká „žalobce (protivník)“. Mnoho svatých řeklo, že strážný anděl i satan jsou přítomni u osobního soudu, přičemž náš anděl zjeví Kristu naše dobré skutky a satan nás obviní z našich špatných skutků. Takto nás „žalobce“ vydá „soudci“. Ježíš Kristus je „zákonodárce a soudce“, nad nímž vynesl veškerý soud Otec. Schopnost „spřátelit (dohodnout)se“ se Satanem také znamená, že můžeme růst v ctnosti a svatosti a uspokojovat své hříchy překonáním jeho pokušení. Jinými slovy, můžeme použít Satana v náš prospěch v tomto životě. Ježíšovo použití výrazu „jít s“ ďáblem před soud potvrzuje stejnou myšlenku.
Naše cesta k „Božímu“ soudu, osobnímu soudu, bude zahrnovat boj se Satanem během našeho života. Nechceme čekat, až se dostaneme před soud (osobní soud), kdy nás už ďábel nebude moci pokoušet, protože potom bude za konání zodpovědný soudce. Jak jsme se dozvěděli, v tomto životě je čas na zkroušení a milosrdenství. Jakmile přejdeme do dalšího života, budeme čelit pouze Boží spravedlnosti. Pokud jsme se v tomto životě dostatečně nezabývali ďáblem (zřeknutí se hříchu a náležité zadostiučinění Bohu), budeme to muset udělat ve „vězení“ budoucího života.
Toto „vězení“ se vztahuje na dočasný stav po smrti, který nebyl ani nebem, ani peklem. Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni a budete mít soužení deset dní. V tomto verši Ježíš spojuje „vězení“ s dočasným příbytkem „utrpení“, kde jsou spravedliví na jistý čas „zkoušení“.
V související Matoušově pasáži (18:34), která se týká podobenství o nemilosrdném sluhovi, kterému Pán odpustil velký dluh, ale on nebyl ochoten ani posečkat se splacením svému spolusluhovi, který mu dlužil mnohem menší částku. Ježíš říká, že sluha je vydán „mučitelům, dokud nezaplatí veškerý dluh“. Ve světle těchto případů tedy můžeme dospět k závěru, že „vězení“ podle Matouše 5:25-26 je také místem dočasného trestu pro duše, které již odešly, tedy Očistec.
Podle Lukášova podobenství o věrném sluhovi v 12. kapitole, Ježíš mluví o tom, že služebník, který zná vůli pána, ale ji neplní, dostane tvrdý výprask; ten, kdo ji neznal, ale udělá to, co si zaslouží výprask, dostane lehký výprask. Z toho plyne, že trest může být časný a odráží stav duše po smrti.
Podobenství o Lazarovi a boháči jasně ukazuje, že mezi očistcem a věčnými místy existuje rozlišení; biblické citáty podporují představu dočasného utrpení pro očištění duše před vstupem do nebe. Tady vidíme důraz na soucit k druhým a na nutnost modlitby za zemřelé.
Další souvislosti a praktické dopady víry
Židovské chpání praktik modlitby za zesnulé spočívá v tom, že modlitby osvobodily duše od bolestivého stavu očištění a urychlily cestu k Bohu. Dřívější služba rozesílání biblických citátů na mobil ve formě sms byla prostředkem, jak Boží slovo mohl zavlažovat a měnit i tvůj život.
Jinými slovy, Ježíšova řeči o odpuštění „v tomto i v příštím věku“ signalizuje existenci odpuštění po smrti a svědčí o realitě očistce jako dočasného stavu před nebeským spolubytím. Proto Církev vždy chápala Ježíšovo varování, které se má vztahovat pouze na ty lidi, kteří zemřeli nekajícně. Oběť Ježíše Krista je dostatečná k tomu, aby odčinila všechny hříchy - dokonce i rouhání se Duchu Svatému - pokud hříšník činí v tomto životě pokání.
Protože i lehký hřích je škodlivý, ale ne smrtelný, podle jasných slov našeho Spasitele se člověku odpouští v „budoucím věku“. Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo miluje mě, toho bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a zjevím mu sebe samého. Nakonec, bratři, radujte se, zdokonalujte se, povzbuzujte se navzájem, stejně smýšlejte, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
