Bible nezprovokujte deti k hněvu a jak vychovat děti bez hněvu

OTCOVÉ, nedrážděte své děti. Tak to řekl apoštol Pavel. (Efezanům 6:4) V západních zemích, v nichž jsou rodiče vystaveni tlakům a nárokům průmyslově vyspělé společnosti, není pro ně vždy snadné jednat se svými dětmi laskavě. Ale v rozvojových zemích představuje výchova dítěte nemenší výzvu. Je pravda, že životní rytmus tu může být pomalejší než na Západě. V některých rozvojových zemích zaujímají děti, pokud jde o uznání a ohled, to nejposlednější místo. Existují také země, kde se na děti křičí a kde jsou k poslušnosti nuceny neustálými výhrůžkami a urážkami. Slyšet, jak někdo dospělý říká dítěti laskavé slovo, nebo dokonce zdvořilé „prosím“ a „děkuji ti“, může být vzácností.

Není nic neobvyklého vidět mládež s těžkým nákladem na hlavě, jak trpělivě čeká, až dostane povolení pozdravit skupinu dospělých. Dospělí tuto čekající mládež ignorují a nenuceně se baví, dokud neusoudí, že je mladí mohou pozdravit. Chudoba je dalším činitelem, který působí v neprospěch dětí. Na úkor svého zdraví a vzdělání jsou zneužívány jako dětská pracovní síla. Dokonce i doma může mládež nést nerozumně těžký náklad práce. A když rodiny z venkova posílají své děti do velkých měst, aby zde o ně příbuzní pečovali po dobu, kdy chodí do školy, jedná se s nimi často jako s otroky.

Ani některé rodiče nepřemýšlejí nad možnými následky toho, co činí. Když však Boží slovo klade rodičům na srdce, aby nedráždili své děti, je pro to vážný důvod. Původní řecký výraz překládaný „nedrážděte“ doslova znamená „neprovokujte k hněvu“. Proto překlad Today’s English Version říká: „Nejednejte se svými dětmi tak, abyste je rozhněvali.“ Žilkův překlad uvádí: „Nedrážděte svých dětí k hněvu.“

Bible tudíž nemluví o bezvýznamném popuzení, které by mohl některý rodič nevědomky, v důsledku nedokonalosti, u dítěte vyvolat. Neodsuzuje ani správné ukázňování. Podle Langeova komentáře ke Svatému písmu mluví tento biblický verš o vznětlivém, hrubém, náladovém zacházení s dětmi. Pedagogický pracovník J. S. Farrant poznamenal: „Skutečností je, že děti jsou lidé. Nejsou jako rostliny, které jen pasívně odrážejí vliv prostředí. Děti reagují.“ A jejich vlastní reakce na nespravedlivé jednání jim často může duchovně a citově ublížit.

Rodiče, kteří si přejí, aby jejich děti chodily v pravdě, nesmějí dovolit, aby společenské normy a tradice byly jedinými vodítky. I když je možná v některých zemích běžné, že se s dětmi jedná jako s méněcennými a jako s nevolníky, Bible v Žalmu 127:3 prohlašuje: „Pohleď, synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ Mohli by si rodiče uchovávat dobrý vztah k Bohu, jestliže by zacházeli s jeho dědictvím urážlivým způsobem? Sotva.

Děti by neměly být vyřazeny z domácích prací a povinností. Ale nemělo by se uvážit, co může být pro ně nejlepší? Je jistě pravda, že práce s mladými nemusí být vždy snadná. Jak tedy mohou rodiče s dětmi jednat, aby je neuráželi a nedráždili? Přísloví 19:11 říká: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ Ano, nejprve se snažte porozumět svému dítěti jako jednotlivci. Každé dítě je jedinečné, má vlastní zájmy, schopnosti a potřeby.

Ve 2. Timoteovi 2:22 vyjádřil Pavel ještě jednu zajímavou myšlenku, když Timoteovi řekl: „Prchej před žádostmi, které provázejí mládí.“ Ano, Pavel věděl, že mládí může být bouřlivým obdobím. Dochází k převratným tělesným a citovým změnám. Probouzí se zájem o opačné pohlaví. Během tohoto období potřebují mladí lidé zralé a současně milující vedení, aby se vyhnuli hořkým zkušenostem.

Nemělo by se s nimi zacházet, jako by byli nemravní. Podrážděná dcera jednoho křesťanského muže si stěžovala: „Otec mě obviňuje ze smilstva takovým způsobem, že kdybych se ho opravdu dopustila, nemohlo by to už být horší.“ Místo toho, abyste své dítě obviňovali ze špatných pohnutek, dejte mu najevo, že mu důvěřujete.

Mnoho problémů by vůbec nevzniklo, kdyby rodiče předem s dětmi pohovořili o možném mravním nebezpečí. Nezapomeňte, že Bůh rodiče zavazuje, aby své děti cvičili a vychovávali podle Božího slova. (5. Mojžíšova 6:6, 7) To může vyžadovat mnoho času a úsilí. Je smutné, že z nedostatku trpělivosti někteří rodiče neplní toto pověření, které zahrnuje vyučování.

Dochází k možnosti žádat o pomoc zralého křesťana. Mohl by pomoci méně zkušenému rodiči vhodnými podněty. (Přísloví 27:17) Pomoc může být poskytnuta také při zavádění rodinného studia. Nic z toho však nezbavuje tohoto rodiče odpovědnosti vyučovat své dítě Božímu slovu.

Dospívající mladý člověk může přirozeně toužit po větší nezávislosti. Rodiče si to často nesprávně vykládají jako vzpurnost či drzost. Mohlo by ho velmi podráždit, kdyby s ním rodiče zacházeli jako s malým dítětem a nedopřáli mu více volnosti. Stejně tak by ho mohlo popudit, kdyby za něj rodiče rozhodovali ve všech životních otázkách - vzdělání, zaměstnání, manželství - bez toho, že by s ním o nich v klidu a uctivým způsobem hovořili. (Přísloví 15:22)

Apoštol Pavel naléhal na spolukřesťany, aby se „stali dospělými ve schopnostech porozumění“. (1. Korinťanům 14:20) Neměli by si rodiče přát, aby jejich děti vyzrávaly - citově i duchovně? Avšak „vnímavost“ mladých lidí může být cvičena pouze „používáním“. Vychovávat děti v těchto obtížných dnech není snadné.

Ale rodiče, kteří se drží Božího slova, své děti nedráždí ani nepopouzejí, „aby nepodléhaly sklíčenosti“. Buďte ako malé deti.

Další pohledy na výchovu a postoje k trestům

V některých pasážích Bible se reflektuje nutnost kázně, avšak vždy s důrazem na lásku a spravedlnost. Efezským 6:4 říká: „Vy, otcové, nedrážděte své děti ke hněvu, ale vychovávejte je v kázni.“ Kázeň má mít preventivní charakter, má budovat charakter a vycházet z pochopení a lásky. Komenský zdůrazňuje, že kázeň musí být „bez vášně, hněvu a nenávisti, s upřímností a s porozuměním, aby dítě pochopilo, že kázeň vychází z otcovské lásky.“

V modernějších discích o výchově se objevují dvě extrémní proudy: autoritářský a liberální styl. Oba extrémy bývají nevyhovující a Bible volá po vyváženém přístupu. Důležitost správného cíle výchovy - charakter dítěte - je v prezenční rovině klíčová. Apostol Pavel a starozákonní moudrost připomínají, že cílem není jen klid či poslušnost, ale formování ducha a hodnot.

V závěru lze říci: vychovávat dítě v Božích cestách znamená vyvažovat kázeň, trpělivost, porozumění a lásku. Fyzické tresty by neměly být nástrojem, ani by neměly poškozovat dítě. Místo toho je vhodné hledat důsledky a řešení, která podporují rozvoj charakteru a empatie.

Praktické kroky v práci s hněvem dětí

1. Přijmout emoci: projevte soucit a potvrďte, že emoce jsou normální, i když nebezpečné je jejich vyjadřování.
2. Pojmenovat: srozumitelně pojmenujte, co se děje a proč je dítě rozzlobeno.
3. Zachovat klid: udržujte vlastní klid, aby bylo možné dítěti pomoci.
4. Nechat emoci projít: umožněte bezpečné vybití, např. tleskání, křik na papír, fyzická aktivita - nic, co by ublížilo ostatním.
5. Probrat, co se stalo: po odeznění emoce s dítětem rozebrat situaci a dohledat, co by mohlo pomoci příště.

Všechny tyto kroky lze použít i při práci s jinými silnými emocemi. Klíčové zůstává zachovat kontakt s dítětem, respektovat jeho pocity a vést ho k odpovědnosti a empatii.

tags: #bible #neprovokujte #deti #k #hnevu