Devátý rok vlády Nabukadnezara II. nad Babylonem a desátý den měsíce jej dovedly k Jeruzalému babylonské vojsko, které kolem města vybudovalo obléhací valy a město zůstalo zapečetěno až do jedenáctého roku Zedekijášova.
V městě zuřel hlad; devátého dne čtvrtého měsíce došlo k prolomení městské hradby a útěku vojáků brankou mezi zdmi u královské zahrady, i když Babyloňané kolem města nadále drželi obeď. Král uprchl na planinu Aravskou, avšak babylonské vojsko ho dohonilo a jeho vojsko se rozprchlo; král byl zajat a přiveden k babylonskému králi do Ribly, kde mu byl vynesen rozsudek: synové mu byli popraveni, oči mu byly vypleny a byl veden do Babylonu.
Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce Nabukadnezarova panování dorazil Nebuzaradan, velitel gardistů, do Jeruzaléma a zapálil Hospodinův chrám, královský palác a veškeré paláce a velké domy. Babyloňané zbořili městské hradby a zbytek obyvatel byl odveden do vyhnanství následovaný těmi, kdo zůstali, ale část lidu nechali na vinici a polích.
Bronzové sloupy a Moře z chrámu byly rozbity a odvezeny do Babylonu spolu s dalšími posvátnými předměty a náčiním. Nadto byly odvezeny pánvice a množství zlatých a stříbrných předmětů; sloupy, Moře a další bronzové artefakty byly bez váhy. Velitel gardistů Nebuzaradan popral nejvyššího kněze Serajáše, zástupce Cefaniáše a další stráže, a odvedl je do Ribly, kde je Babylonci popravili. Juda byla vyhnána ze své země.
Nabukadnezar pak určil Gedaliáše, syna Achikama, jako správcem lidu, který mohl zůstat v Judsku; k němu se přiblížili vůdčí velitelé se svými muži a slíbil Gedaliášovi, že sloužit Babyloňanům bude pro lid prospěšné. Avšak v sedmém měsíci Ishmael, syn Netaniaše, zavraždil Gedaliáše spolu s deseti muži a také zabili Židy a Babyloňany, kteří byli s ním v Micpě. Zprvu zůstali Židé v Micpě, ale poté se většina odhodlala k útěku do Egypta ze strachu před Babyloňany.
V třicátém sedmém roce vyhnanství byl Joakim propuštěn Evil-merodachem, synem Nabukadnezara, a bylo mu dopřáno uctívání, čestné místo u babylonských králů a pravidelná strava u královského stolu až do konce života. Evil-merodach (Ašel-marduk) dle tradice bývá uváděn jako vládce, který ujal trůn po Nabukadnezarovi a projevil slitování nad Joakimem, propustil ho z vězení a poskytl mu vysoký šlechtický postavení.
- Jeruzalémská katastrofa a obléhání: Nabukadnezar II. a Nebuzaradan s vojskem; prolomení města; útěk a zajetí.
- Spálení chrámu a domů; zničení chrámových artefaktů; porušení městských zdí.
- Správce Gedaliáš a jeho vražda Ishmaelem; vyhnanství zbytku obyvatel; Evakuace do Egypta.
- Poválečné období a vrcholná postava Evil-merodacha; propuštění Joakina a jeho náboženský a sociální resuscitační status v Babylonu.
Exil Izraele a Judah tak ukazuje zlomové momenty: ztráta chrámu a nástup nové duchovní identity vyhnanců, která se v průběhu času stala významnou součástí židovské tradice a literatury, kterou později ovlivňovala židovská identita a výklad Tóry v kontextu vyhnanství.
Jeruzalém: Jak vzniklo nejposvátnější město světa #duchoš #jesus #crusader
Klíčové postavy a jejich role
Nabukadnezar II. - král Babylonu, který vedl obléhání Jeruzaléma a jeho zkázu; jeho vláda znamenala významný zlom v historii Židů a nastolení nového pořadí v regionu.
Nebuzaradan - velitel gardistů, který do Jeruzaléma dorazil a město vyplenil, chrám zničil a obyvatele odvedl do Babylonu.
Gedaliáš - správcovský písař zůstal po vyhnanství a dělal zodpovědného správce zbytku lidu, ale jeho vražda Ishmaelovým spiknutím znamenala další změnu politického uspořádání Judska.
Historické a biblické souvislosti
Podle textů Druhé knihy královské a Jeremiášových záznamů došlo k trvalému zániku Jeruzalémské říše a k rozsáhlému exilu izraelského lidu; zničení chrámu a většina obyvatel byla odvedena do Babylonu, kde se vyvíjela nová duchovní i sociální struktura komunity vyhnanců, která formovala budoucí izraelskou identitu.
V období after-exilu se Židé v Babylónii i později v Perské říši naučili zachovávat své tradice, modlitby a písemnost, která se stala základem jejich náboženské identity i textové kontinuity, a to i přes ztrátu chrámového kultu.