Pravidelná středeční audience byla opět přenášena z knihovny Apoštolského paláce nad Svatopetrským náměstím. Během přímého televizního přenosu pokračoval papež František v cyklu katechezí věnovaném modlitbě na základě textu z knihy Geneze (Gn 32,25-30), jež podává epizodu ze života starozákonního patriarchy Jákoba.
Svatý otec představil Jákoba jako „muže, který se o sebe uměl postarat a svým důvtipem dokázal získat vše, co si přál“, což bychom mohli také nazvat „soběstačným“ člověkem, který získává to, po čem touží svou vlastní vynalézavostí. „Bible vypráví o svízelném vztahu Jakuba s jeho sourozencem Ezauem“ od samého začátku, je to rivalita, která se nikdy nepřekoná. Ale i když je Jákob mladším z bratrů, „podaří se mu, díky podvodům, vyloudit na otci Izákovi požehnání, patřící prvorozenému. Je to první z dlouhé řady lstí, kterých byl tento bezskrupulózní muž schopen“ dodal papež František.
I přes to, že byl Jákob nucen před svým bratrem uprchnout, stal se z něj schopný podnikatel a uzavřel slibné manželství. „Něco však postrádá. Chybí mu živý vztah k vlastním kořenům. Jednoho dne pocítil volání domova, svého rodiště, kde dosud žil Ezau, bratr, se kterým nikdy nevycházel dobře“ připomněl papež František.
Zápas s Bohem
Když Jákob dorazí do poslední fáze své cesty zpět do rodného kraje, zastaví se a přemýšlí, co ho čeká po jeho návratu. Právě zde, zatímco přemýšlí o setkání se svým bratrem Ezauem, které ho čeká, ho „znenadání kdosi neznámý napadne a začne s ním bojovat.“
Na citaci z Katechismu papež vysvětlil, že „duchovní tradice církve viděla v tomto vyprávění symbol modlitby jako boje víry a vítězství vytrvalosti“ (KKC, 2573). Po celonočním zápasu je Jákob konečně přemožen, když mu jeho soupeř vykloubí kyčel. Onen tajemný protivník se posléze zeptá na jeho jméno a řekne mu: „Už se nebudeš jmenovat Jákob - už nebudeš mužem, který nejedná zpříma, změní mu jméno, život i postoj. Říká mu, budeš se jmenovat - Izrael, protože jsi projevil sílu vůči Bohu i lidem a obstál jsi“ (Gn 32,29).
Protivník Jákobovi odmítá sdělit své jméno a místo toho mu požehná a tím Jákob pochopí, že se setkal s Bohem tzv. „tváří v tvář.“
Metafora modlitby
Papež František vysvětlil, že „zápas s Bohem je metaforou k modlitbě.“ Jákobovi, kterému se vždy dařilo v životě všeho dosáhnout vlastním úsilím, se připomíná, že je „smrtelníkem, který se třese a bojí“. Je to poprvé, kdy Jákob nemá situaci ve svých rukou a nemá nic jiného než svoji zranitelnost a bezmoc, kterou by Bohu mohl nabídnout. A právě tehdy je konečně schopen přijmout „požehnání, s nímž přibelhá do zaslíbené země: zranitelný a zraněný, avšak s novým srdcem.“
Jak řekl Svatý otec: „Všichni máme nějaké noční setkání s Bohem, nějakou noc, temnotu, chvíle hříchu a dezorientace ve svém životě. Vždycky tam dochází k setkání s Bohem. On nás překvapí ve chvíli, kdy se nenadějeme a jsme nuceni být opravdu sami. Oné noci si v zápase s neznámým uvědomíme, že jsme pouze ubozí lidé a dovolím si říci: ubožáci. Avšak právě tehdy, kdy se cítím ubožákem, není třeba se bát, protože v té chvíli nám Bůh dá nové jméno, které obsáhne celý náš život, změní srdce a udělí nám požehnání, vyhrazené tomu, kdo se od Něho nechá proměnit.
Toto je tedy hezká pozvánka, abychom se nechali Bohem proměnit. On ví, jak to učinit, protože každého z nás zná. „Pane, Ty mne znáš“ - můžeme mu říci každý - „Ty mne znáš, Pane, proměň mne.“
Zdroj: Vatican News, překlad Milan Glaser
