Podnět k práci na překladu vyšel r. 1670 od pražského arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. Na překladu nepochybně pracoval větší počet nám dnes již neznámých osob, ale hlavní podíl měli tři jezuité: Václav Matěj Šteyer, Jiří Konstanc a Jan Barner. Vedoucí postavení měl mezi nimi nepochybně V. M. Šteyer, který byl vynikající znalec českého pravopisu a vydal i příručku Orthographia aneb Výborně dobrý způsob jak se má dobře po česku psáti aneb tisknouti (1668).
V. M. Šteyer překládal Starý i Nový zákon a na NZ s ním pracoval J. Konstanc, konvertita z evangelické rodiny. J. Barner měl bohaté překladatelské zkušenosti a překládal i z francouzštiny a z němčiny. Při překladu Bible pracoval hlavně na textu SZ, který po smrti Šteyera dokončil a revidoval. Církev potřebovala nejvíce Nový zákon, proto byl také nejdříve přeložen. Na rychlém vydání NZ záleželo i Sobkovu nástupci arcibiskupu Jana Fridricha z Valdštejna.
Nový zákon vyšel r. 1677 jako první publikace nakl. Svatováclavské dědictví, založeného Šteyerem a jeho matkou. Měl 535 foliových stran. Vydání finančně podpořili i pražští arcibiskupové a vlastenečtí jezuité, mezi nimi byl i B. Balbín. První část SZ vyšla r. 1712 (ve skutečnosti druhá polovina SZ), druhá část (Genesis - Sírachovec) r. 1715. Překladatelé vycházeli z latiny a shoda s Vulgátou byla pro ně důležitým kritériem, ale hojně užívali i starší české překlady; navazovali zejména na Bibli benátskou, užívali Bibli Melantrichovu a zejména v NZ hojně také Bibli kralickou.
Jazyková úroveň překladu Bible kralické byla vysoce hodnocena i v Žáčkovi od M. V. Šteyera a v Limě Jiřího Konstance. Rozsáhlé komentáře mají jasně věroučný charakter; dominují citáty z církevních otců a obsahují i původní výklady českých jezuitských překladatelů. Dokumentují dobově podmíněnou protikacířskou angažovanost, která je patrná i v předmluvě k NZ; měly podpořit katolickou protireformaci a zeslabit vliv reformace. Bible svatováclavská silně ovlivnila jazykové povědomí nejširších vrstev obyvatelstva.
O její oblibě svědčí i další vydání: Nový zákon - Bible, kniha knih, kterou nelze hodnotit a stejně jako se nedá číst najednou; s přestávkami ji čtu už mnoho let. Podle potřeby a nálady se vracím k jednotlivým pasážím. Bible je sbírka 66 knih, kterou v průběhu ~1600 let napsalo zhruba 40 autorů ve třech různých jazycích a na třech různých kontinentech. Biblia o sobě říká, že je inspirovaná a neomylná; kniha knih plná poučení, víry i tajemství.
Na druhé straně se objevují i názory o nejednoznačnosti a kritice. Někteří autoři poukazují, že Bible obsahuje utrpení, válečné motivy a morální napětí, a že není jediným vzorem morálky. Důležité však zůstává, že každý překlad má své specifické vyznění a že čtenář si má sám vybrat překlad, který mu nejvíce vyhovuje. Dříve se často doporučovala Bible kralická pro svou jazykovou preciznost a bohaté poznámky, dnes bývá zmiňována Jeruzalémská Bible a ekumenické překlady i moderní verze jako Hejčl/Sýkora či Bible21.
Historický význam Svatováclavské Bible je značný: vznikala z podnětu biskupa Sobka, byla vydána v letech 1677-1715 a měla dopad na jazykovou kulturu i liturgii. Předkládaná antologie si klade za cíl rozšířit a prohloubit známost Svatováclavské bible mezi zájemci mimo úzký kruh odborníků. Jako klíč k výběru a uspořádání textů byla zvolena liturgie - předčítání perikop v bohoslužbách představovalo hlavní způsob, jak se věřící seznamovali s textem Písma a jak překlad dále působil na lidovou kulturu.
Historické záznamy o Svatováclavské bibli lze dohledat v databázi Manuscriptorium a v literatuře o českých tiskách 18. století; z třetího vydání bylo 1000 exemplářů rozdáno chudým lidem. Dnes je Bible Svatováclavská zastoupena v mnoha českých knihovnách, ačkoli její tisk je velmi starý. Jazyk Bible byl ovlivněn Kralickou biblí, i když cílem bylo její nahrazení během rekatolizace.
Po historické rovině zůstává její význam pro český jazyk: prakticky na sto let do značné míry ovlivňovala český jazyk, a to i přes vliv starších překladů. Literatura a badatelé uvádějí, že historický význam Svatováclavské bible je poměrně značný a že měla zásadní vliv na jazyk i ideologické kontexty do 19. století.
Pro další studium a bibliografii lze doporučit zdroje jako Kdo by věřil, že už před dvěma tisíci let se psala fantasy literatura? a Monografie Vladimíra Kyase o české bibli v dějinách národního písemnictví. Pokud jde o současnou cenu tisku, obraťte se spíše na antikvariáty; historii a pomocné historické vědy lze nalézt v historických katalozích a bibliografiích.
- Překlad vycházel z latiny a byl sladěn se Sixto-Klementinami.
- Na textu SZ se nejvíce pracovalo; NZ měl přednost kvůli liturgickému využití.
- Historické záznamy a bibliografické odkazy usnadňují dohledání jednotlivých edic.
tags: #bible #svatovaclavska #stayer