Rudé moře, jehož součástí jsou Suezský a Akabský záliv, má podle současného chápání dlouhé rozměry kolem 2 250 km a průměrnou hloubku přibližně 610 m. Vymezení pojmu Rudé moře vychází z hebrejských textů, které užívají výrazy jam (moře) a jam-sufʹ (moře rákosů), a v některých překladech se odkazují na celé moře či jeho severní ramena. V biblických pasážích je popsáno, jak Jehova zázračně rozdělil vody Rudého moře, aby Izraelité přešli suchou nohou, zatímco faraónova armáda byla pohřbena.
Podmořská cesta, která spojovala pláž Nuweiba s Saudskou Arábií, se vyznačuje písečným dnem, bez útesů a kamenů, a je pokryta koráli různých tvarů a velikostí, které rostou kolem předmětů ležících na dně. Obnímají především kamenné útesy a vraky, včetně zbytků vozů a kostí lidí a koní, jejichž tvary byly zkorálované a zachovaly se ve formě korálů. Kříšení tohoto místa svědčí o existenci biblického příběhu a zázračném přechodu „Rudého moře“ podle tradiční výkladů.
Na akabském zálivu byly objeveny třístupové a čtyř- paprskové pozlacené kolo, která spolu s korály potvrzují historickou stopu průchodu a dávají vědcům materiální důkazy o tehdejší armádě a doprovodných objektech. Tyto artefakty - rozeseté po mořském dně - spolu s dalšími nálezy poskytují svědectví o pravosti biblického příběhu. Zázračný přechod Rudého moře tak podle současných archeologických nálezů z Akabského zálivu a jeho okolí ukazuje na historický kontext popsaný v Bibli.
V souvislosti s výkladem biblických událostí existují různé hypotézy o přírodních vysvětleních rozestupu vod, včetně modelů založených na silném větru, tsunami či pohybech desek. Výzkumníci Nof a Paldor navrhli matematický model, ve kterém se silný vítr koncentruje mezi horskými hřbety, a dočasně vytlačí vodu z cípu Rudého moře, čímž dojde k odkrytí písečného prahu. Podle argumentů uváděných v hebrejštině by se sice jedny dny mohlo jednat o výklad „východního větru“, avšak jazyková flexibilita umožňuje i výklad jako „severozápadní vítr“, což odpovídá regionálnímu monzunu.
Podobný popis z minulosti doplnil i major Alexander B. Tulloch, který v roce 1882 popsal situaci na Menzaleh, kde vítr vytlačil jezerní vodu na severozápad a minimalizoval hloubku, což následně umožnilo hledaný suchý průchod a později vlnovité návraty vody. Přesto existují slabiny: tsunami model by musel vysvětlit okamžitý a krátkodobý výkyv, a některé biblické pasáže hovoří o dvou vodních stěnách, které mohou být v rozporu s tehdejší geofyzikou. Důležité je uvědomit si, že čtenářův světonázor ovlivňuje interpretaci: věřící čtenář vnímají biblický text jako historickou skutečnost, zatímco naturalisté hledají přírodní vysvětlení.
V rámci biblické archeologie existuje široká debata o povaze textů a jejich vztahu k historii. Biblická archeologie používá stejné metodologické postupy jako ostatní disciplíny (stratigrafie, analýza keramiky, radiometrie a další), avšak její zaměření je ovlivněno texty, které analyzuje. Moderní kritická biblická věda ukazuje, že některé texty o dávných událostech mohou být kvazihistorické a sloužit liturgickým či teologickým účelům, nikoli jen historické kronice. Důsledkem je, že interpretace míní diferencovat texty podle jejich vztahu k dějinám a kontextu.
Jako příklad bývá často uváděno dobytí Jericha, kde archeologický výzkum ukazuje, že město v době popsané v Jozue nebylo obydlené a jeho zdivo pochází z pozdní doby bronzové, čímž se vyjevují rozdíly mezi biblickým vyprávěním a skutečnou historií. Tato ukázka ilustruje, jak biblická archeologie řeší rozdíly mezi textem a materiální kulturou a proč je důležité dívat se na kontext, žánr a autora.
Na mezinárodní úrovni se rozvíjí spolupráce mezi univerzitami a institucemi, jako je spolupráce Univerzity Karlovy s Hebrejskou univerzitou v Jeruzalémě, která byla formalizována v květnu 2010, kdy rektorem UK prof. Hampel a rektorkou Hebrejské univerzity prof. Stroumsa podepsali dohodu. Tím vzniká rámec pro výzkum Chirbet Qeiyafa, který je zaměřen na období 10.-9. století BCE v kontextu Šefely a širšího regionu.
Chirbet Qeiyafa je chirbet, ruina s jednou hlavní fází osídlení, a zemědělské i politické kontexty areálu se zkoumají ve vztahu k biblickým textům a k archeologickým důkazům z dalších míst, jako Bet-Šemeš, Lakíš a významné pelištejské lokality Ekrón, Gat a Tel Bataš. Projekt se zaměřuje na porovnání textů a hmotné kultury, což umožňuje utváření geopolitických narativů o střetu Jucka a Pelištejců v období 10.-9. století BCE a na porozumění ranému Judsku v kontextu regionu.
Součástí výzkumu je seminář na ETF UK v zimním semestru 2011/12 s účastí prof. Garfinkela a dalších odborníků. Cílem je připravit účast české akademické obce na červnové vykopávky a vytvořit rámec pro publikace a prezentace, které poskytnou širší vhled do problematiky biblické archeologie.
Biblická archeologie zůstává interdisciplinárním polem, kde je důležitá kvalifikovaná spolupráce archeologů a biblických badatelů. Každá ze studií a každé odvětví má své jedinečné úlohy a cíle. V konečném důsledku jde o to, aby výsledky vykopávek byly publikovány v co nejpodrobnějším formátu a aby interpretace v sobě zahrnovala i relevantní biblické, ale i mimobiblické texty.
V závěru lze říci, že rozestup Rudého moře, ať už nadále vykládán jako zázrak či jako výsledek přírodních procesů, nadále zůstává důležitým místem pro studium biblické historie a její materiality. Díky novým archeologickým výzkumům a meziuniverzitní spolupráci se otevírá komplexní obraz, který propojuje texty, artefakty a geologické fenomény, a tím posiluje naši schopnost chápat starověké dějiny v jejich historickém i teologickém kontextu.
tags: #biblicka #archeologie #rozestup #rude #more