Slovo evangelium dnes běžně používáme jako název pro čtyři konkrétní příběhy o Ježíši Kristu v druhé, křesťanské části Bible (Nový Zákon).
Evangelium tedy vlastně znamená dobrá zpráva. Evangelium o Ježíši je tedy „dobrá zpráva o Ježíši“.
První slovo je samozřejmě LÁSKA.
Bez Boží lásky nám jeho příběh nedává žádný smysl.
Ježíšův učedník Jan je autorem nejznámejšího biblického verše (Jan 3:16): Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.
To je základní poselství křesťanství: Bůh tě má rád!
Ale zdá se, že Janovi to nestačí. Podle něj láska nespočívá jen v Božím rozhodnutí, ale v jeho osobnosti, v jeho identitě (1. Janova 4:16): „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska.“
Starověkého člověka by ani omylem nenapadlo, že by ho nějaký bůh MOHL MÍT rád. Pokud bychom si byli vědomi Boží lásky k nám, proměnilo by to atmosféru naší existence, zvýšilo by nám to sebevědomí díky vědomí, že na nás někomu záleží, cítili bychom klid v nejistém světě.
Druhé slovo je naneštěstí ZLO.
Svět je skutečně plný bolesti a zla. Svět je plný bolesti a zla. Zlo je zjevně realitou světa, i když jsou kolem nás i krásné momenty.
„Nádherný západ slunce, rozkvetlá příroda, smích, slzy štěstí na svatbě, jásot při narození dítěte, milování, a dokonce šťavnaté jídlo.“
Jak může dobro a zlo koexistovat?
Třetí slovo je nutně ŘEŠENÍ.
Bůh nás nechce nechat vláčet mezi dobrem a zlem. Chce nás zachránit a také nám dát autoritu a moc se zlu postavit a stát se nástrojem dobra.
Znamená to tedy, že vyřeší všechno zlo rázně hned teď? Samozřejmě by bylo nejjednodušší začít znovu, zničit svět zla a všechny původce zla. Proč tedy neudělá tvrdý reset? Kvůli prvnímu slovu. Bůh má svět a jeho obyvatele rád. Bůh si zdánlivě dává načas kvůli lásce.
Většinu zla na světě má na svědomí sám člověk - má tedy Bůh zničit lidstvo jako činitele zla? To ovšem neznamená, že Bůh nechává zlo jen tak bez povšimnutí. Udělal něco důležitého pro celý svět, i pro nás osobně, a má pro nás plán, který je jeho řešením pro pokažený svět.
Apoštol Pavel napsal (Římanům 8:3): „Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích.“
Následuje čtvrté slovo a je jím VOLBA.
Ježíš začal něco nového, co vyústí v totální proměnu světa. K tomuto řešení zve také nás. Protože je láska, dává nám volbu pozvání přijmout, nebo odmítnout. I když se to Bohu mnohokrát nevyplatilo, do vínku nám dal možnost volby - v mnoha oblastech.
Jeho dar můžeme přijmout, či odmítnout. Cestu života, nebo cestu smrti. Křesťanská víra není komplikovaná, Ježíš po nás v jádru chce jen tři věci: Následovat, důvěřovat, poslouchat.
Následováním začíná každý příběh víry v Ježíše. Objevujeme, pochybujeme, poznáváme. Důvěra vzniká tehdy, když následuji a když mám s Ježíšem společné zážitky. Logicky pak přichází i třetí část - protože mu důvěřuji, beru vážně to, co říká.
V každé části je to ovšem vždy má volba: Jsem to já, kdo reaguje na pozvání k následování, kdo se rozhoduje důvěřovat a kdo si volí poslušnost.
Páté slovo je NADĚJE.
To je skvělé slovo zaměřené do budoucnosti. Naděje budoucnosti dává smysl. Někdy se cítíme jako lidé, kteří jsou ve vleku okolí: máme naprogramované geny a dispozice, abychom byli takoví, jací jsme. Říkáme, že se už nezměníme. Zůstáváme v bezpečném prostředí známého. Je schopen klást si cíle. Máme-li cíl, pak se těšíme, doufáme a očekáváme jeho splnění. Žijeme-li, žijeme nadějí. Přestaneme-li mít naději, začneme se propadat do zoufalství.
Kde najdeme naději? Naděje není z tohoto světa. Náš svět přesahuje a rozprostírá nad ním modré nebe smyslu a budoucnosti.
Naděje není pasivní přečkání bouře. Naděje umožňuje aktivní vydání se směrem do bouřky s odvahou. Protože naděje spočívá v Bohu, který nám dává pevný bod, jak popisuje Židům 6:18-20: „Našli jsme útočiště v nabídnuté naději. Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš.“
Tato naděje je kotvou naší duše, takže vlnobití nás nezničí, protože naděje nám dává jistotu v Bohu budoucnosti.
Bohu, který zná všechny možnosti, kudy se naše budoucnost může ubírat.
V textu najdete poznámky o souhlasech a zpracování údajů, které jsou uvedeny níže.
Neaktuální znění souhlasů Zatím jsou aktuální všechny zde uvedené souhlasy. Děkujeme za Vaši zprávu, žádost, dotaz či zájem o informace.
Níže najdete kompletní znění souhlasu, díky kterému můžeme vaši zprávu zpracovat. Poskytnutí osobních údajů je dobrovolné.
„Žádné studium není pro dítě a mladého člověka důležitější nad studium Bible a pravd, které ona učí.“
O Bibli a křesťanství už bylo mnoho napsáno a málokdo by mohl upřímně říci, že o křesťanství nikdy ani neslyšel. Snad každý má o Bohu svou osobní představu, zastává nějaký názor. Křesťanství není jen náboženstvím. Zdravé křesťanství je pevně založeno na Božím slově, které působením Božího Ducha zaznívá ze stránek Bible. Křesťané jsou docela normální, a mnohdy i studovaní lidé. Kdybychom měli jedním slovem říci, co to vlastně křesťanství je, asi by bylo nejvhodnější slovo „vztah“.
Proč právě vztah je tím klíčovým slovem? Protože odlišuje křesťanství od ostatních náboženství. Jiná náboženství či filosofie mluví o činění skutků za něž poslušný věřící bude v posmrtném životě odměněn. Vyzdvihují lidské činy. Máme na mysli osobní, živý a láskyplný vztah mezi Bohem a člověkem.
Bible nám otevřeně a přímo ukazuje na Boží záměr s člověkem. Centrem biblické zvěsti je usmíření Boha s člověkem. Pro takový naplněný vztah byl člověk stvořen. Byl stvořen se svobodnou vůlí. Může se tedy svobodně rozhodnout, jestli takový vztah přijme nebo odmítne. A právě férová nabídka této volby je biblickým standardem pro Boží jednání s lidmi.
Boží slovo platí pro každého člověka bez výjimky. Je určeno pro nás, bez ohledu na to, jaký kdo jsme či co činíme. „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův.“
„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: Chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se na mne budete dotazovat celým svým srdcem.“
V proroku Izajáši nalézáme výstižný obraz matky a dítěte: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“
Čistá, bezpodmínečná láska je tou Boží nabídkou, tím plánem pro člověka, kterého Bůh stvořil právě pro takovýto živý a plnohodnotný vztah. Stejně jako každý fungující vztah, je i tento postaven na vzájemné důvěře a respektování svobody.
Bůh si lásku člověka nechce vynucovat. Z toho je tedy patrné, že nám podle Písma nabízí svou lásku. Nabízí nám své citlivé srdce a čeká, jestli někdo odpoví na jeho tiché, ale vytrvalé volání.
Doložme tento závěr texty proroků Izajáše a Ozeáše: „Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval, svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.“
Lidé se však sami rozhodli, že nikoho k životu nepotřebují, že na žádného Boha nevěří a jeho nabídky ani poslouchat nechtějí.
V momentě, kdy jsou lidé ochotni sundat si brýle pýchy a rozhlédnou se, mohou vidět jasné důsledky svého počínání. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství ... Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha. Toto je výsledkem lidské soběstačnosti (svévole).
Je tedy na člověku, aby sám zvážil a uznal, že sám nemá dost sil a moudrosti, aby dokázal žít „bez chyb“.
Bůh nabízí ohromující řešení problému hříchu. Ježíš přichází zemřít místo nás, přichází usmířit náš hřích, abychom mohli žít. Zástupná oběť Pána Ježíše na kříži naplňuje veškeré Boží požadavky na očištění od hříchu a umožňuje cestu k Bohu.
V tom se ukázala Boží láska, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. To je Boží cesta k záchraně.
Každému člověku se tak skrze Krista otevírá možnost, jak obnovit zničený osobní vztah a odstranit tak důsledek hříchu, totiž věčné oddělení - smrt, pro něž Bůh člověka nestvořil. Boží nabídku nestačí pouze znát, je třeba na ni jednoznačně odpovědět.
Bůh připravil celou cestu. Na člověku je, aby pouze „otevřel dveře svého srdce“ a pozval Ježíše dál jako Pána. On slíbil, že vstoupí - tím se vztah zase obnoví. Bible učí, že tak lze učinit krátkou modlitbou, kde Bohu vyznáme, že jsme proti němu zhřešili, že potřebujeme jeho odpuštění. Pán Ježíš pak vstoupí do našeho života.
Pokud jsme se modlili opravdu upřímně, nemusíme mít strach a můžeme mu s důvěrou děkovat. On sám pak povede náš život. O tomto novém stavu píše apoštol Pavel efezským křesťanům: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“
Viditelným znamením duchovní proměny (tzv. znovuzrození) je křest. Smyslem křtu je „odumírání hříchu“, ztotožnění se s Kristovou smrtí na kříži. „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“
Tehdy hřích ztrácí svou moc nad člověkem. Sjednocení člověka s Kristem však přináší účast nejen na smrti, ale i na vzkříšení. Člověk je Boží mocí vzkříšen k novému životu. Je „naroubován“ jako ratolest na „pravý vinný kmen“ Ježíše Krista.
Čeho se týká toto spojení, je shrnuto v dalších částech textu: 1) Bible mluví o skutcích jinak. 2) V různých náboženstvích vidíme jiné důrazy. 3) Zraky a odkaz na Boží vůli a naději. 4) Nešlo by o to, aby skutky člověka byly podmínkou spásy, ale důsledkem Božího činu. 5) Proroci a slova Hospodina o cestě a naději. 6) Milost Boží není ničím zasloužitelná. 7) Bible nás nenechává na pochybách. 8) Po vzkříšení se Ježíš setkával s učedníky a potvrzoval svou skutečnost. 9) Ježíš musel zemřít, aby naše vina mohla být usmířena. 10) Týká se i starého Zákona a oběti; 11) Ježíš říká: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“
Mgr. 10 ways the Matrix trilogy film diverges from and aligns with biblical concepts of Zion and the Matrix - část textu zahrnuje popisy Matrixu a Zionu a jejich význam pro biblický rámec.
Ježíš Kristus přišel na zem zejména proto, aby dával, ne aby přijímal. Svou službou věnoval lidstvu dar nezměrné hodnoty - poselství, které odhalovalo pravdu o Bohu a o jeho vůli. Ze zkušeností milionů pravých křesťanů je vidět, že ti, kdo na toto poselství reagují, se mohou už dnes těšit z lepšího života.
* Základem Ježíšova poselství však je ten nejvzácnější dar vůbec - dokonalý život, který Ježíš dal v náš prospěch. Co nám Bůh a Kristus dali? Ježíš věděl, že bude muset z rukou nepřátel vytrpět bolestivou smrt. (Matouš 20:17-19) U Jana 3:16 však nacházíme jeho známá slova: „Bůh... tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“
Ježíš také řekl, že přišel, aby „dal svou duši [neboli život] jako výkupné výměnou za mnohé“.
Je tedy zapotřebí Ježíše a také jeho Otce dobře poznat. Přibližně před 2 000 lety ohlašoval Ježíš Kristus poselství, které už změnilo život milionů lidí po celém světě. Chtěli byste se o tomto poselství dozvědět víc? A přáli byste si zjistit, jak z něj můžete mít užitek vy i vaši blízcí, a to nejen dnes, ale po celou věčnost?
Skuteční následovníci Ježíše žijí v souladu s tím, co učil o Bohu a o jeho vůli. 3. odst. Ne každý, kdo se prohlašuje za křesťana, je pravým Kristovým následovníkem. Skutečními následovníky Ježíše jsou ti, kdo žijí v souladu s tím, co učil o Bohu a o jeho vůli.