Na první pohled tichý soused, který chodil do kostela a vychovával dvě děti. Ve skutečnosti ale Dennis Rader skrýval temné tajemství. Pod přezdívkou BTK Killer roky terorizoval americký Kansas. Do domů svých obětí vnikal jako lovec, svazoval je a nechával je v bezmocné pasti. Policie mu prokázala deset vražd. Mezi oběťmi byly i děti. Dům, kde začal desivý příběh.
V lednu 1974 vstoupil Dennis Rader do domu rodiny Oterových ve městě Wichita. Rader přepadl rodinu přímo v jejich domově. Oběťmi se stali rodiče i jejich dvě děti. Zločin byl natolik šokující, že policie dlouho nedokázala pochopit, kdo by mohl něco takového udělat. Lovec, který své oběti sledoval, Dennis Rader nebyl impulzivní vrah. Své oběti si pečlivě vybíral a často je dlouho sledoval. Když přišel jeho čas, vnikl do domu. Oběti svázal a připravil je o možnost se bránit. Jeho útoky vyvolaly ve Wichitě obrovský strach.
Vrah, který chtěl být slavný
Dennis Rader navíc toužil po pozornosti. Vzkazy podepisoval jako BTK a snažil se zajistit, aby se o jeho činech mluvilo. V jednom z dopisů dokonce žádal média, aby jeho přezdívku používala. Dopadení po třiceti letech. Největším šokem bylo, kdo se za přezdívkou BTK skrývá. Dennis Rader působil jako naprosto obyčejný člověk. Byl ženatý, měl dvě děti a pracoval jako úředník. Rader byl dopaden až v roce 2005, když udělal osudovou chybu a poslal policii digitální disketu. Ani dnes ale případ není úplně uzavřený. Policie stále zkoumá staré důkazy a nevyřešené případy zmizení.
Legenda a realita v Wichita
Kansaskou Wichitu proslavil legendární pistolník Wyatt Earp, který při přepadení banky předvedl svoje pistolnické umění. Jelikož bojoval na straně zákona, bylo mu nabídnuto místo šerifa. Od té doby pak ve Wichitě zuřila jen tornáda. Během 70. a 80. let minulého století tu ale řádil úplně jiný živel. Byla to klidná čtvrť s téměř nulovou zločinností. Do jednoho z domů s výhledem do parku vešel 15. ledna 1974 zadními dveřmi vrah. Přeřízl telefonní linku a paklíčem si odemkl byt v přízemí. Rodina Oterových, která v něm bydlela, neměla nejmenší tušení, že se právě ocitla na mušce predátora.
Ten chlapec věší želvy. Když na místo činu dorazila policie, našla osmatřicetiletého Josepha Otera udušeného igelitovým pytlem, stejně jako jeho devětadvacetiletého syna. Třiatřicetiletá manželka byla uškrcena provazem, jedenáctiletá Josephine visela oběšená na trubce ve sklepě. O 30 let později vrah vypovídal, že ho k masakru dohnaly jeho sexuální fantazie.
Dennis Lynn Rader spatřil světlo světa 9. března 1945 v Pittsburghu. Byl to nenápadný chlapec, v ničem nevynikal, nejraději měl rybaření. Nikdo nevěděl, co se mu honí v hlavě, a bylo to tak lepší. Dennis si oblíbil pohled na babičku, když zabíjela kuřata. Vzrušovalo ho to. Jen občas ho spolužáci přistihli, jak věší želvy za krk. Ale kdo v dětství občas netýral zvířata, že?
První roky života a mládí
Jestli mě nechytíte, zemřou další lidé. Jako jednadvacetiletý Rader narukoval do armády a strávil v ní čtyři roky. Když se vrátil, oženil se, narodily se mu děti a navenek vedl zcela nenápadný život. Každou neděli chodil do kostela a v luteránské náboženské obci ve Wichitě se dokonce stal předsedou. Ve volných chvílích se ale převlékal do ženských šatů, sám sebe svazoval a škrtil provazem.
15. ledna 1974 Radera nutkavé násilné představy přemohly a on vyvraždil rodinu Oterových. Město bylo čtyřnásobnou vraždou otřeseno, ale policie neměla žádné stopy. O několik měsíců později vrah udeřil znovu. V dubnu 1974 zabil 21letou Kathryn Brightovou - stejným způsobem jako rodinu Oterových: svázal ji a uškrtil. Následovaly další dvě vraždy a vrah se stáhl.
Přiznání a mediální hra
Tisk mezitím spekuloval, že za masakrem rodiny Oterových stála skupina tří mužů. To Radera naštvalo. Poslal policii anonymní dopis, v němž uvedl, že vraždy spáchal on, a poprvé se podepsal přezdívkou BTK (z anglického Bind, Torture, Kill - svaž, muč, zabij). „Pokud mě nechytíte, zemřou další lidé,“ pohrozil. Policejní pátrání ale nikam nevedlo.
Wichitský vrah se znovu připomněl až 17. března 1977. Rader zardousil svobodnou matku Shirley Vianovou. Policie si zpočátku vraždu Vianové se „zabijačkami“ z roku 1974 nespojovala. Nedovtipnost mužů zákona Radera rozčilovala. 9. prosince BTK udeřil znovu. Zavraždil 25letou Nancy Foxovou a hrůzný čin telefonicky ohlásil na policii. Detektivové si konečně spojili všechny předchozí vraždy a uvědomili si, že mají co do činění se sériovým vrahem.
O dva měsíce později dostala televizní stanice dopis, v němž se BTK přihlásil k vyvraždění rodiny Oterových, k zabití Brightové, Vianové, Foxové a další neznámé oběti. Velmi důrazně vyžadoval pozornost médií a na závěr nakreslil zavražděnou Foxovou v posteli. Pak Rader na několik let s vražděním z neznámých důvodů přestal. Bezněž začal až v roce 1985, kdy zabil sousedku z ulice.
Vyšetřování a dopadení
Následovaly další dvě oběti v letech 1986 a 1991, kdy si BTK hrál s policií jako kočka myší. A zdánlivý konec - mlčení, které trvalo až do roku 2005. Policie by Dennise Radera zřejmě nikdy nedopadla, nebýt jeho maniakální ješitnosti a touhy po mediální slávě. První vražda připisovaná vrahovi BTK měla 30. výročí, a řada novinářů tragické jubileum připomněla. Spekulovalo se, že neodhalený vrah je dávno po smrti, a to Radera probudilo ze zimního spánku.
Chci vám toho dát víc. Vrah se chtěl znovu vidět v médiiích, číst svá slova v novinách a vidět svou přezdívku v hlavním vysílacím čase televizních stanic. A tak poslal novinám, televizním stanicím i policii několik dopisů, v nichž se znovu přihlásil k identitě BTK zabijáka a hned dodal několik nezveřejněných podrobností o vraždách a také vlastních fotografií obětí, aby mu všichni věřili.
Několik vzkazů policii adresoval přímo vyšetřovateli svého případu poručíkovi Kenu Landwehrovi z policejní stanice ve Wichitě, neboť věřil, že mezi sebou mají zvláštní vztah. Byl tolik upnutý ke své vlastní osobě a k tomu, aby se o něm vědělo, že přestal být ostražitý. „Chtěl poslat policii informací ještě víc a navrhl disketu, ale nebyl si jist, zda je to bezpečné. Jako by vůbec nechápal, že se ho policie snaží chytit, udělal to, co by udělal každý poctivý občan - zeptal se policistů, zda to tak bude v pořádku.“
Landwehr mu prostřednictvím novinového inzerátu odpověděl, že poslat disketu je naprosto bezpečné. Rader ji tedy nechal doručit do jedné televizní stanice, kde se jí okamžitě zmocnili policejní digitální forenzní vyšetřovatelé a začali hledat skrytá vodítka. A brzy věděli, že jsou na horké stopě.
V metadatech smazaného souboru Microsoft Word, stále dostupného na disku, objevili jméno Dennis a luteránský kostel, v němž Rader sloužil jako předseda náboženské obce. Nebylo těžké zjistit, že jméno Dennis pasuje právě k němu. Začal být tedy sledován, díky čemuž policie rychle objevila i jeho auto. Na základě vzorků DNA odebraných z tohoto vozu měla konečně jasno: BTK je právě on.
Před 20 lety, v pátek 25. února 2005, dlouho unikajícího sériového zabijáka konečně zatkla. Byl v šoku z toho, že ho „jeho“ vyšetřovatel úmyslně podvedl. „Musím se tě, Kene, na něco zeptat: Jak to, že jsi mi lhal?“ zeptal se pak Landwehra při prvním výslechu, přičemž ho oslovil křestním jménem, jako kdyby byli přátelé. „Protože jsem tě chtěl chytit,“ odpověděl chladně detektiv. Ačkoli nějaká důvěra mezi vyšetřovatelem a pachatelem trestných činů není při vyšetřování na škodu, bratříčkovat se s Raderem nehodlal.
Rodinný život a temný konflikt
Před 20 lety se narodil Zlatý muž Dennis ve West Pointu, Kansas. Předcházel mu zvláštní dětství: „Jako ventil pro tyto představy používal budoucí vrah nejdříve malá zvířata, která trápil, zabíjel a věšel.“
Dennis Rader se narodil 9. března 1945 v Pittsburgu v Kansasu manželům Williamu a Dorothee Raderovým jako nejstarší z jejich čtyř synů. Oba rodiče se údajně dětem věnovali jen málo, což budoucí vrah zazlíval více matce. „S tátou jsem vycházel opravdu dobře, ale máma nebyla vždycky úplně šťastná. Vždycky jsem ji miloval.“
Jako ventil pro tyto představy používal nejdřív zvířata, později se plně soustředil na lidské oběti. V luteránské náboženské obci ve Wichitě se stal předsedou a po dopadení se snažil jako alibi uvést skauty. Televize Fox News citovala jeho slova: „Jak mohl člověk jako já, člen církve a otec od rodiny, vyjít ven a dělat takové věci?“
Vražedné řádění a poslední léta
Jeho vražedné řádění začalo nejspíš v lednu 1974 a zahrnovalo deset oficiálně potvrzených vražd. Deset obětí, z nichž některé byly i děti. Desítky let policie pátrala bez výsledků, až přišly disketové stopy a DNA analýza. V roce 2005 byl konečně dopaden a odsouzen k doživotí bez možnosti podmínečného propuštění.
Rader ve věznici zůstal s minimálním kontaktem s ostatními vězni a ve vězení s maximální ostrahou žije v cele o rozměrech 2,5 x 3 metry. K výhledu mu slouží jen zložitý výhled skrz průzor. Podle kritiků a expertů si vysvětlit jeho chování pomáhají jeho slova a jeho příběhy v knihách a dokumentech.
Raderova zločinecká kariéra byla později zpracována v knize Přiznání sériového vraha: Nevyprávěný příběh Dennise Radera, která vyšla v roce 2016, a v ní se zabývá 10 vraždami i osobním životem.
Raderovy zločiny našly svůj odraz i v populární kultuře. Stephen King se inspiroval a postava vztahů a temné stránky člověka se objevuje v jeho románu Dobré manželství; Hannibal Lecter z románu Červený drak je dalším průvodcem pro popis zločince, jehož genialitu a temná stránka se promítla do života vraha.
V 21. století se objevují výzkumy a publikace o povaze zla skrze tento případ. Soudní proces a následná vězeňská praxe se často zkoumají jako případ, který ukazuje, jak ego a potřeba veřejného uznání mohou motivovat kriminální chování.
BTK: Dopadení jednoho z nejznámějších sériových vrahů | Nejzlověstnější vrazi světa | Skutečný zločin
Závěr a odkazy na další informace
Obecně platí, že BTK je považován za jednu z nejdéle trvajících sériových vražd v USA, a to díky své schopnosti vyhýbat se dopadení po dlouhá léta.