V Jeruzalémě je několik míst, která jsou pro křesťany posvátná, protože jsou spojena s působením Ježíše Krista. Nad Golgotou a zahradou člena židovské velerady (sanhedrinu) a tajného Ježíšova učedníka Josefa z Arimatie stojí chrám Božího hrobu, vtěsnán uprostřed města, obklopen četnými domy a kláštery. Podle římského a židovského práva se popravy měly vykonávat jen za městem. A tato právní zvyklost byla dodržena zřejmě i při popravě Ježíše. V letech 41-44 n. l. Evangelisté o poloze Golgoty ve starém Jeruzalémě nic neříkají. Evangelista Lukáš píše: Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej (Lukáš 23,33; Český ekumenický překlad). Jeruzalémští křesťané znali toto místo pod jménem Golgota (řecky Golgothá, aramejsky Golgolta, hebrejsky Gulgolet; latinsky Calvaria; Matouš 27,33; Marek 15,22; Jan 19,17). Vlastní význam tohoto slova je Lebka. Jméno bylo odvozeno od tvaru a vzhledu místa.
Od místa ukřižování odnesli Josef z Arimatie a Nikodem Ježíšovo tělo do blízkého skalního hrobu. Mrtvého zabalili s vonnými látkami do lněných pláten, jak bylo u Židů při pohřbu zvykem (Jan 19,40). Chrám na místě Ježíšova hrobu dal postavit v první polovině 4. století císař Konstantin I. Církevní dějepisec Eusebios píše: „Roku 326 přikázal císař Konstantin postavit bohatou a královsky nádhernou stavbu, aby tak přesvaté místo smrti a vzkříšení Vykupitele poskytl zrakům a uctívání všech“ (Vita Const. III,25). Dnešní podoba baziliky Božího hrobu pochází z dvanáctého století, tedy z doby křižáků. Ti ji obnovili a dostavěli.
V březnu 2017 byl slavnostně odhalen zrestaurovaný Boží hrob. Takzvaná edikula (z latinského aedicula, „chrámek, kaplička“), malá svatyně s Ježíšovým hrobem, prošla první kompletní opravou po více než dvou stech letech. Edikula, která je nejnavštěvovanější částí chrámu, pochází z let 1809 až 1810. Olivová-Nezbedová, Libuše, „Pomístní jména v Čechách vzniklá z českých exonym pro biblická zeměpisná jména“, Naše řeč 82 (1999/1), s. 16-24: Podle pomístních jmen se zdá, že mezi lidem bylo pro vyvýšeninu, na níž byl ukřižován Ježíš, rozšířeno pojmenování Kalvárie, což by odpovídalo i údajům ve slovnících J. Jungmanna a Fr. Št. Kotta.
Jméno Kalvárie, Na Kalvárii mají v Čechách kopce, pozemky a lesy, jméno Pod Kalvárií, U Kalvárie, Za Kalvárií pak pouze pozemky. Vrch u Velvar zvaný Kalvarie se uvádí r. 1893. Toto místo se tehdy nazývalo a stále nazývá Golgota (Kalvárie), což v aramejštině znamená „lebka“. Místní návůrů se buďto mohlo podobat lebce, anebo to byl jednoduše odkaz na popraviště. Byl tu starý, již nepoužívaný kamenolom a v něm několik vysekaných hrobek. Sv. okolní skála pak byla odsekána a ostatní hrobky zničeny.
Dnešní východní průchodl lodí se nachází v prostoru původního západu prázdnotel baziliky. Ježíšovu hrobku zničil sultán Hakim roku 1009. Ze 4. století je jen vnější zeď rotundy do výšky 11 m.
Tyto církve se mezi sebou po staletí dohadovaly ohledně vlastnictví kostela. Spory byly ukončeny roku 1852, kdy turecký sultán Abdulmecit I. Chrám Božího hrobu je mimořádně cenný z duchovního i historického hlediska. Navštívit ho je při návštěvě Jeruzaléma takřka povinnost. Chrám každý den odemyká muslimský klíčník, a to kvůli neshodám jednotlivých spravujících církví.
Co skrývá interiér a okolí chrámu
Jedno z nejsvětějších míst křesťanství se ukrývá v husté zástavbě v srdci jeruzalémského Starého Města. Oním místem je Chrám Božího hrobu, který vyrostl na místě Ježíšova ukřižování, pohřbení i zmrtvýchvstání. Ač to na první pohled možná nevypadá, interiér chrámu je velmi rozlehlý a jeho architektonická dispozice poměrně komplikovaná.
Historie chrámu sahá do druhého století, kdy Hadrián postavil chrám, aby zakryl jeskyni, ve které byl pohřben Ježíš. Byzantský chrám na tomto místě nechal ve čtvrtém století vybudovat císař Konstantin. Stavba byla několikrát přestavována a upravována, proto je dnešní dispozice nesouměrná. Uvnitř se nachází mnoho kaplí, rozložených v několika nadzemních podlažích. Ježíšův hrob je umístěn v edikule z 19. století, stojící v centrální části chrámu zvané katholikon. K jejímu znovuotevření po rekonstrukci došlo v roce 2017. Restaurátorské práce v dalších částech chrámu dodnes neustále pokračují.
Ve svatostánku bylo vystavěno asi třicet kaplí, z nichž nejvyhledávanější je kaple sv. Heleny, nacházející se pod úrovní současného chrámu. Ve starobylé cisterně na místě dnešní kaple údajně císařovna Helena našla roku 327 tři kříže; jeden z nich je dnes v katedrále v Monze, druhý v Miláně a třetí v Římě. V chrámu se rovněž nachází posledních pět zastavení křížové cesty Via Dolorosa. Každou část svatostánku vlastní jiná náboženská obec.
Není však možné, aby zahradní hrobka byla Ježíšovým hrobem, i když evangelia naznačují, že Ježíš byl uložen do nově postavené hrobky u Josefa z Arimatie. V roce 1986 archeolog Gabriel Barkay prokázal, že zahradní hrobka pochází z doby železné, tedy o několik století dřív, než byl Ježíš ukřižován. Jak uvádí Andrew Henry, žádný kritický badatel si dnes nemyslí, že zahradní hrobka je autentickým místem Ježíšova ukřižování a pohřbu.
Hledání pravdy o popravě a pohřbu
Podle Evangelií byl Ježíš odsouzen k smrti v pretoriu Herodova paláce; moderní historici jej považují za nejpravděpodobnější místo odsouzení. Zhruba po ukřižování vedl Ježíše na Golgotu k ukřižování, a pokud byl schopen chůze, musel táhnout břevno kříže. Celý kříž pravděpodobně vážil asi 136 kg (300 liber); břevno mělo asi 34-41 kg (75-90 liber).
Na závěr je důležité, že většina obětí byla ke křížům připoutána provazem, nikoli hřeby. V roce 1968 archeolog Tzaferis odkryl hroby s pozůstatky ukřižovaného muže z prvního století, ačkoli to poskytuje jen omezené důkazy pro ukřižování. Křesťané věří, že v kostele Božího hrobu se nachází Ježíšův hrob. Podle Janova evangelia byl Ježíš pohřben do nového hrobu poblíž Kalvárie, avšak archeologické poznatky ukazují složitost history místa.
V současné době chrám řídí šest církví a společné prostory spravují dohromady. Edikula prošla restaurací a byla opět otevřena v roce 2017. Důraz na prázdný hrob a jeho poselství radosti a naděje je ústřední pro křesťany po celém světě.
Velikonoční poselství a prázdný hrob
Prázdný hrob je poselstvím o vítězství nad smrtí. Ženy, které přišly k hrobu po sobotě, našly hrob prázdný a andělé je vyzvali: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen! Milí přátelé, poselství prázdného hrobu je poselstvím o vítězství nad smrtí.
Ježíš zvítězil nad smrtí - vstal z hrobu, protože Bůh ho vzkřísil. Smrt byla přemožena a prázdný hrob svědčí o životě i po smrti. Ptáme se, co to znamená pro věřící dnes: Být živ i po smrti je otázka víry v Ježíše zde na zemi.
Prázdný hrob je také poselstvím radosti; neděle je den vzkříšení a den radosti. Učedníci se nemusí stydět a mohou vyjít ven a oznamovat jeho vzkříšení.
Vzkříšení je součástí biblické tradice: Ježíš řekl: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.
Prázdný hrob ukazuje, že Bůh chce, abychom se scházeli každou neděli a oslavovali Kristovo vzkříšení.
Historie a důkazy o Velikonocích
Z historického hlediska je velikonoční příběh nesmírně dobře doložen. Příběh ukřižování patří k nejlépe doloženým prvkům Ježíšova života.
Zmiňují se o něm dopisy apoštola Pavla, všechna čtyři kanonická evangelia a nekřesťanští autoři ve 2. století. Archeologické důkazy ukázaly potřebu uctívání a historické kontexty, ale detaily mohou být sporné.
Ačkoliv první křesťané neradi zobrazovali Ježíše na kříži, existují starověké artefakty a texty, které potvrzují, že ukřižování bylo součástí historického rámce. Moderní badatelé zkoumají různé názory na to, kde a jak přesně došlo k pohřbu a popravě.
Křesťanští poutníci po staletí kráčeli po Via Dolorosa, ale archeologické a historické rekonstrukce ukazují, že přesné antické trasy nemusí odpovídat současným místům. Přesto zůstává význam místa a příběhu silný pro víru i pro turismus v Jeruzalémě.
V závěru Velikonoce připomínají nejen historické události, ale i naději pro věřící: život po smrti a vítězství nad zlem skrze Ježíše Krista.