Přímou zmínku o křtu dětí nikde v Bibli nenajdeme. Známe ale Ježíšova slova: “Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království” (Mt 19,14). A když později ve Skutcích apoštolů čteme zprávy o misijní činnosti prvotní církve, několikrát nás překvapí výraz hned přijal křest on i celý jeho dům, celá jeho rodina (srov. Sk 16,15; 16,33n; 1 Kor 1,16).
Na začátku je dobré ujasnit si důvody, proč chcete, aby vaše dítě bylo pokřtěno. Jestli očekáváte, že bude po křtu méně zlobit, lépe spát nebo méně plakat, měli byste ještě trošku oprášit svoje znalosti o křtu nebo se na význam křtu zeptat někoho zkušenějšího, třeba přímo kněze. Podobně tomu bude, pokud považujete křest pouze za hezký obřad nebo starobylou tradici, která se předává z generace na generaci. Křest více než každá jiná svátost zasahuje hluboko do lidského života. Snímá dědičnou vinu, působí odpuštění hříchů, činí z nás děti Boží, bratry nebo sestry Ježíše Krista, členy církve. Křest je Boží vklad do nás, ke kterému ale musíme přidat svou odpověď života z víry. Je to na jedné straně Boží dar, ale na druhé straně úkol.
A teď prakticky. Pokud uvažujete o křtu dítěte, je dobré co nejdříve zajít na faru k křtu domluvit. Zpravidla se křtí ve farním kostele - v místě trvalého bydliště nebo v kostele, kde se pravidelně účastníte bohoslužeb - ve výjimečných případech i v jiném vhodném kostele. Není na škodu zjistit si podmínky křtu ještě před narozením dítěte. Křest je zvláštním způsobem spjat s vírou. Dospělý je pokřtěn, až když sám víru vyzná a o křest po zralé úvaze požádá. Ale ani křest dětí se neuděluje nezávisle na víře. Zárukou toho, že dítě bude vychováno ve víře, je zde víra rodičů a kmotrů. Samotná víra nestačí, ani samotný křest nevede člověka k Bohu. Člověk musí za svým křtem stát a křestní akt potvrzovat slovem a skutkem. Kde nejsou předpoklady pro výchovu k víře, nesmí být ze strany církve křest udělen.
Podle církevního práva je ke křtu dětí potřeba souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich a dále opodstatněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; jinak se křest odloží. I v církevně uzavřeném manželství s nekatolíkem nebo nepokřtěným se katolická strana zavázala, že se bude snažit rozvíjet svou víru a že děti z tohoto manželství budou pokřtěny a vychovávány ve víře. Sňatek rodičů není přímo nutnou podmínkou křtu, i když i tahle životní okolnost částečně vypovídá o víře rodičů. Při domluvě s knězem se stanoví místo a forma přípravy na přijetí této svátosti, popř. datum křtu. Formální dokumenty a postupy se liší podle farnosti: vyplnění formulářů, rodný list dítěte, oddací list rodičů a podobně. Katehumenát či příprava na křest se liší podle prostředí, často probíhá individuálně, ve větších farnostech i skupinově.
Samostatný odstavec si zaslouží osoba kmotra. Kmotr stojí po boku rodičů dítěte, spolu s nimi dítě představuje při křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem. Nejprve pomáhá rodičům v křesťanské výchově a později je oporou ve víře samotnému kmotřenci. A v neposlední řadě se za svého kmotřence modlí. Pokud má být „průvodcem“ ve světě víry, musí sám vírou žít. Kmotrem má být katolík, biřmovaný, který také přijal svaté přijímání a nadále žije životem z víry, ke kterému patří (u ženatých a vdaných i církevně uzavřené manželství). Musí mít nejméně šestnáct let a nemůže to být ani jeden z rodičů dítěte. Ze zkušenosti je vhodné, aby mezi kmotrem a svěřencem nebyl velký věkový rozdíl, pokud by to mohlo ovlivnit pohled na svět.
Rodiče se postarají o křestní roušku a svíčku. Křestní rouška je bílý pruh látky, často s vyšitým nápisem nebo jménem dítěte. Křestní svíce je ozdobená svíce, zapálí se od paškálu a její plamen symbolizuje zvítězivší Krista. Světlo víry má svítit na cestě životem. Svátost křtu je samozřejmě zdarma a je to dar Boží. Náklady hradí obřadní služby kostelníka, varhaníka, ministrantů, osvětlení a květinová výzdoba. Před křtem se odsouhlasí výše daru s knězem.
Obřad začíná uvítáním rodičů s dítětem. Rodiče představí jméno dítěte a vyjádří, že žádají křest, víru a život věčný; potvrdí závazek vychovávat dítě ve víře. Zároveň to vyjadřují i kmotři. Následuje čtení z Písma a homilie kněze či jáhna s výkladem biblických textů. Po promluvě se světí křestní voda, rodiče a kmotři se zřeknou zlého a vyznají víru. Poté se hlava dítěte omývá vodou a pronášena slova: N, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Po křtu se dítěti maže temeno hlavy křižmem, odevzdá se křestní rouška a zapálí křestní svíce. Pokud je křest vložen do mše svaté, zbytek obřadu následuje po evangeliu a kázání; závěrečná požehnání vychází z křestních obřadů.
Ve své praxi bývá 6. 10. celkem obvyklou praxí: křest bývá udělován dětem na základě souhlasu alespoň jednoho z rodičů. Budoucí vztah dítěte k Bohu a k církvi bude záviset na jejich vlastní víře a na jejich kultivaci víry v průběhu života. Víra je dobrodružství i vztah. Křesťanská víra není jen soubor pouček, ale osobní vztah důvěry. Bůh důvěřuje nám a zve nás, abychom důvěřovali jemu.
Co znamená křest pro dítě i rodinu
Křest je první a základní svátost, která se v Kristově církvi uděluje. Bez přijetí křtu nemůže nikdo přijímat žádné jiné svátosti. Ve křtu Bůh odpouští dědičný i osobní hřích a člověk se stává členským dílem církve, dědicem Božího království a údem Kristova těla. Křest tedy otevírá bránu do nebe, spojuje s katolickou církví a dává duchovní dary jako víru, naději a lásku.
Je důležité, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se vychovávat dítě k Bohu slovem i skutkem. Před samotným křtem proběhne několik setkání rodičů a kněze, kde se projednají víra, život podle víry a praktická realizace křtu. Ke křtu je potřeba kmotr či kmotra, který se postaví po boku dítěte i rodičů a modlí se za pokřtěného. Víc než formálnost je zde skutečná církevní služba - officium.
Křestní rouška a křestní svíce patří k tradičním symbolům obřadu. Rouška bývá bílá a bývá vyšívána, svíce představuje světlo Krista. Před křtem je třeba domluvit se s knězem na praktických detailech a formách přípravy. Křest je rozhodnutím pro víru a pro život z víry, a proto je nezbytný závazek rodičů a kmotrů vychovávat dítě ve víře a být pro něj vzorem.
V případě nouze je možné udělat křest „v nouzi“ - stačí voda a jednoduchá formule: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Tato praxe ukazuje, že církev chápe křest jako prostředek spásy i v extrémních podmínkách. Křest krví či touhou (pro ty, kdo nemohli být pokřtěni ve standardním obřadu) je teologicky uznán v kontextu církevní nauky o tom, že Bůh chce spasit všechny, kdo hledají pravdu a žijí podle Boží vůle.
Co se týká dětí zemřelých bez křtu, církev nemůže nic jiného než je svěřit Božímu milosrdenství. Velké milosrdenství Boha a Ježíšova něha k dětem nám dovolují doufat, že existuje cesta spásy i pro děti, které zemřely bez křtu. Katechismus připomíná, že Kristus zemřel za všechny a Duch svatý dává všem možnost, jak se přičlenit k velikonočnímu tajemství.
Na závěr se často připomíná, že “Nechte děti přicházet ke mně” a že křest je nezbytný ke spáse pro ty, jimž bylo evangelium hlásáno a kteří měli možnost žádat o tuto svátost. Vtéto souvislosti je užitečné chápat křest jako součást širšího života víry - ne jen jako rituál, ale jako cestu, která vyžaduje trvalé poznávání Boha Otce, Syna i Ducha svatého a osobní růst ve víře.
tags: #krest #bez #katechismu