Richard Lví srdce, byl anglický král, syn Jindřicha II. Plantageneta a Eleonory Akvitánské, účastník třetí křížové výpravy a vzor rytířského panovníka.
Po boji dokázal vyjednávat se sultánem Saladinem, Boží hrob ale neosvobodil, dosáhl však toho, že poutníkům bylo umožněno ho navštěvovat.
Richard přišel na svět v Oxfordu 8. září 1157.
Raná léta však prožil v Akvitánii ve Francii, což bylo rozsáhlé území, které dědictvím získala jeho matka Eleonora Akvitánská a po celá desetiletí bylo s dalšími anglickými državami ve Francii vlastnictvím anglických králů.
Otec Jindřich II. Plantagenet, anglický král, musel však společně se syny slíbit věrnost francouzskému králi Ludvíku VII.
Slib byl pouhou formalitou, ve skutečnosti na území Francie byl Jindřich tím silnějším panovníkem a Angevinská říše nejsilnějším státním útvarem v Evropě.
Byla to manželství velmi komplikované. A velmi dramatické.
Eleonora byla nejdřív mladičkou manželkou právě Ludvíka VII., kterému porodila dvě dcery.
Ale poté, co poznala Jindřicha, nebylo jí manželství s Ludvíkem po chuti.
Rozvedla se s ním a vášnivě zamilovaná do o deset let mladšího Jindřicha neváhala zahájit novou kapitolu ve svém životě.
Spojení s Jindřichem znamenalo vytvoření právě oné rozsáhlé unie, neboť Plantagenetům patřily další nesmírné kraje dnešní Francie.
Manželství Eleonory a Jindřicha
Připomínalo věčně obnovovaný válečný stav a na obzoru se co chvíli formovaly zlověstné mraky.
Jejich synové se v této bojové hře neváhali spojit s nepřáteli a bojovat vzájemně proti sobě, a hlavně bojovat proti otci.
Navzdory zavilému soupeření mezi manželi Eleonora Jindřichovi porodila osm dětí, z toho pět synů.
Byla to krásná, sebevědomá, temperamentní a energická žena, kterou se Jindřich, sám také prchlivý, ba prudký, a co víc nevěrný, pokoušel během jejich manželství mnohokrát zkrotit, dokonce ji patnáct let věznil na jednom z hradů, než ji Richard osvobodil.
Richard byl na straně Eleonory proti Jindřichovi
Po smrti Ludvíka VII., prvního manžela Eleonory, nastoupil ve Francii na trůn jeho syn Filip II. August a ten sporů v anglické královské rodině šikovně využíval a podněcoval zejména Richarda v odporu proti otci, který protěžoval nejmladšího Jana.
Spojenectví Richarda a Filipa II. Augusta těžce ranilo Jindřicha, a když zradil otce i Jan a přidal se s Richardem na stranu Ludvíka Filipa, nemocný, zničený a těžce zklamaný Jindřich zemřel na krvácení do mozku 6. července roku 1189.
Byl opuštěn všemi. I služebnictvo s ním jednalo bez skrupulí, jeho mrtvolu okradlo o oblečení a Jindřich byl pohřben nahý.
Jindřichovou smrtí Eleonora definitivně zvítězila nad manželem a zařídila triumfální uvítání a korunovaci syna Richarda v Londýně, která se konala 3. září 1189.
Ten se opět spojil s Filipem II. Augustem a oba se rozhodli pro účast na křížové výpravě s cílem osvobodit Boží hrob.
Matka zatím připravovala jeho sňatek s nevěstou Berengarií Navarrskou, kterou doprovodila do Messiny, kde se dívka s Richardovou sestrou připojila ke křižákům směřujícím do Svaté země.
Ve staré francouzštině Regno di Gerusalemme byl stát založený křižáky v roce 1099 a pro Evropany byl posvátným územím s hrobem Ježíše Krista.
Je to magické místo, spjaté dodnes s třemi náboženstvími a jeho ztráta ve 12. století byla křesťany prožívána jako tragédie veškerého křesťanstva.
Vítězství sultána Saladina v roce 1187 bylo pobídkou pro rytířstvo celé Evropy, aby Svatou zemi a Jeruzalém vrátilo do rukou křesťanů.
Na počátku roku 1189 vyhlásil papež Řehoř VIII. třetí křížovou výpravu do Svaté země s cílem osvobodit Boží hrob z rukou nevěřících, tedy muslimů.
Papežovu výzvu uposlechli nejvýznačnější panovníci Evropy, francouzský král Filip II. August, jeho spojenec Richard Lví srdce a tehdy ještě žijící Richard II.
Z Německa se zúčastnil císař Fridrich I. Barbarossa, k jehož vojsku se připojil i český kníže Děpold z vedlejší větve Přemyslovců.
Fridrich však na počátku tažení tragicky zahynul, utopil se při pokusu přeplavat řeku Salef v Anatolii, a část jeho výpravy se pak vrátila zpět do Evropy.
Richard se utkal se sultánem Saladinem
Bitva, která se vzápětí odehraje, je patrně příčinou toho, proč chrabrému Richardovi dodnes přezdíváme Lví srdce.
Šlo jednak přímý střed, ale i o diplomatické jednání.
Richard přijal výzvu k tažení proti vítězi nad křesťanským Jeruzalémským královstvím Saladinovi s velkým elánem, byl odhodlaným rytířem a křižákem a nesmlouvavým protivníkem muslimů.
A kdo byl vlastně Saladin? Byl to kurdský sultán, vládl v Egyptě a Sýrii a cílevědomě sjednocoval muslimská území.
Zajímá vás, který jeho čin nejvíc rozohnil křesťanskou obec?
Saladin, kromě dobytí Jeruzaléma dobýval křižácké hrady, které měly sloužit k ochraně Jeruzaléma a k ochraně poutníků putujících k Božímu hrobu.
Pro křesťany, ale i židy to byla hlavní rozbuška konfliktu.
Richardův zápas se Saladinem neskončil sice osvobozením Jeruzaléma, ale Richard dobyl Akkon - nejdůležitější centrum křesťanů po ztrátě Jeruzaléma.
Tomuhle možná nebudete věřit: Nejen, že i tak to byl velký úspěch, zajímavé je i to, že jednání se Saladinem nakonec mělo i určitá rytířská pravidla. Představte si to, i ve středověku už ovládali metody vyjednávání!
A co víc: Oba soupeři se vzájemně respektovali a jednání mezi sebou ukončili dohodou, která byla v podstatě tím největším úspěchem křižáků po dlouhé době.
Vyjednávání bylo velmi dlouhé, ale Richard dosáhl toho, že křesťanským poutníkům k Božímu hrobu byla zaručena bezpečnost.
Richard se však během zápasu se Saladinem ukázal ale i ve velmi nepříznivém světle. Rozhodl o krutém povraždění 2600 zajatců a v paměti muslimů zůstal jako krutý a nelítostný soupeř Saladinův.
Zato v Evropě to byl hrdina označovaný jako král Lví srdce.
Richardův konec
Po návratu ze Svaté země podstoupil Richard ještě řadu nebezpečných zápasů. Naposledy během obléhání hradu neposlušného šlechtice, místohraběte z Limoges.
Pod jeho hradem 6. dubna 1199 utrpěl Richard vážné zranění páteře. Šíp z kuše se nedařilo vyjmout a dostavily se horečky a Richard tušil, že se blíží konec.
Poslové ještě stačili dojet do kláštera Fontevrault a odtud přivézt Eleonoru Akvitánskou. Richard skonal v jejím objetí.
Jeho srdce, to lví a nezkrotné srdce, bylo uloženo v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu, tělo v klášteře Fontevrault.
Eleonora přežila milovaného Richarda o pár let, zemřela roku 1204.
Berengarie Navarrská se již nikdy nevdala a zasvětila svůj život bohu a církvi.
Richard byl rytíř a trubadúr
Richard věřil na rytířství, na krásné poslání rytířů chránit slabé, na jejich dvorný vztah k ženám, v mládí se věnoval i trubadúrské poezii.
A především věřil na odvážné rytířské činy.
Sám se bezhlavě vrhal do nebezpečí, ale dovedl být krutý a nelítostný a tehdy zapomínal na ušlechtilá rytířská pravidla.
