Byzantská minulost se v dnešním Istanbulu připomíná několika typy staveb - církevními, palácovými, ale také užitkovými a fortifikačními. Kromě Valensova akvadaktu a monumentálních cisteren patří k nejpůsobivějším světským stavbám Theodosiovy hradby, které chránily město po více než 1000 let. Za vlády císaře Theodosia II. byly při rozšiřování Konstantinopole vybudovány v 1. pol. 5. stol. dvojité hradby, jejichž zbytky spolu s několika zrekonstruovanými úseky dodnes ohraničují historický poloostrov od Yedikule u Marmarského moře až k Ayvansaray na břehu Zlatého rohu. Historici považují tento přes 6 km dlouhý a 70 m široký hradební systém se čtyřmi stupňovitě seřazenými opevňovacími liniemi, hlavní zdí 15 m vysokou a 5 m silnou a s 96 věžemi za nejpromyšlenější a nejúspěšnější systém vojenského opevnění v dějinách lidstva.
Právě u hradeb na severozápadě, kde osmanská vojska Mehmeda II. vnikla 29. V byzantském klášterním kostele sv. Spasitele, známém zkráceně jako Chora, neboli v mešitě Kariye, v městském obvodu Fatih, je spousta mozaik a fresek, které poutavě vyprávějí biblické dějiny. Jsou působivým dokladem uměleckého potenciálu Byzance a patří k nejvýznamnějším a nejpropracovanějším sakrálním cyklům na světě. Přestože část mozaik byla v 19. stol. Starší kostel, který byl v havarijním stavu, nechal v letech 1315-1321 kompletně obnovit a vyzdobit rozsáhlými obrazovými cykly Theodoros Metochites, jedna z nejvýznamnějších osobností své doby, diplomat, vysoký státní úředník, teolog, filozof, historik, astronom, básník a mecenáš umění, za vlády císaře Andronika II. Palaiologa. Ke kostelu na půdorysu řeckého kříže přiléhá vpravo kaple a vlevo dvoupodlažní galerie. Centrální kopule má svou dnešní podobu až z osmanské doby, kdy byl kostel přeměněn na mešitu a jeho figurální výzdoba zakryta vrstvou omítky. Mnohé mozaiky tak byly objeveny teprve při rekonstrukci chrámu v roce 1948, po níž byl kostel o 10 let později zpřístupněn veřejnosti jako muzuem. V roce 2020 bylo rozhodnuto, stejně jako v případě Hagie Sofie, že se kostel přemění zpět na mešitu. Tématem mozaik, které zdobí vnější a vnitřní předsíň i centrální prostor chrámu, jsou scény ze života Ježíše, Panny Marie a jejích rodičů. Boční kaple je vyzdobena freskami s tématy smrti, posledního soudu a vzkříšení.
Dobytí Konstantinopole křižáky a slábnutí říše ve 13. století vedlo k zásadním změnám. Byzantská říše vznikla postupně od 3. století n. l. do roku 395 n. l. oddělením východní části z Římské říše a rozkládala se na území Řecka a Malé Asie. V roce 1204 dobyla křižácká vojska na nátlak Benátčanů Konstantinopol. Poté vznikly na území Byzance dva státní útvary: Latinské císařství ovládané křižáky s centrem v Konstantinopoli a Nikájské císařství, nástupnický stát Byzantské říše, se sídlem v Nikáji. Latinské císařství vydrželo pouze do roku 1261 a poté byla říše opět sjednocena, ale časté občanské války a také nájezdy Turků ji i nadále oslabovaly. Od 13. století se území Byzance postupně zmenšovalo. Její moc slábla. Od počátku 14. století bylo území Byzantské říše obsazováno osmanskými Turky. Ti z Malé Asie pronikli na Balkán, kde zničili jednotlivá slovanská království a knížectví. Ve druhé polovině 14. století se tak pozornost Osmanů soustředila především na Srby, Bulhary a Bosňáky. Dokonce i papež se pokusil zorganizovat záchrannou křížovou výpravu. Po této porážce se území Byzance zmenšilo na bezprostřední okolí Konstantinopole a její rychlejší porážce zabránily jen vpády Mongolů na Osmanské území. Dne 29. května 1453 byla Konstantinopol po téměř dvouměsíčním obléhání dobyta.
V 6. století za vlády Justiniána I. se to projevilo mimo jiné vytvořením vlastního byzantského uměleckého slohu. Typické jsou pro něj mohutné chrámy s půdorysem ve tvaru kříže, nad jehož středem a rameny se tyčí kopule. Konstantin I. se rozhodl přesunout sídlo císařské vlády ze západořímské říše na východ do řeckého města Byzantion, jež bylo v roce 330 slavnostně vysvěceno a přejmenováno na Nova Roma („Nový Řím“). První a zároveň nejvelkolepější stavbou v byzantském slohu byl chrám Hagia Sofia na hlavním konstantinopolském náměstí. Tento dlouho největší křesťanský kostel byl postaven z popudu císaře Justiniána a pod jeho osobním dohledem za pouhých šest let. Má obrovskou ústřední kopuli v rozpětí 41 metrů. Uvnitř je vyzdoben bohatými mozaikami a sloupovými předsíněmi. Turci přistavěli minarety v 15. - 16. století. Výzdoba chrámů se řídila přesnými pravidly, která určovala celkové rozvržení výjevů. V klenuté části bývala umístěna postava Krista nebo Matky Boží s Ježíškem v náručí. Kristus byl zobrazován jako vševládný pán světa. Jeho postava je mohutná, aby zdůraznila Ježíšův nejvyšší majestát. Vedle monumentální nástěnné výzdoby se rozvíjela také malba na dřevěných deskách. Námětem těchto obrazů - ikon - byl rovněž Ježíš Kristus, ale také další biblické osoby a později svatí a mučedníci křesťanské církve. Postavy se malovaly živými barvami na zlacený sádrový podklad. Jsou strnulé a působí plošným dojmem.
Velké oblibě se u byzantských císařů těšily rukopisné knihy s obrázky, v nichž se vyprávěly biblické příběhy nebo příhody ze života svatých. Některé rukopisy zdobily v úvodu podobizny majitelů knih. Tyto drobné obrázky, miniatury, jsou mnohdy zdrojem našich poznatků o tom, jak vypadaly byzantské princezny, vojevůdci a další významní lidé i jaká panovala móda. Drobným uměleckým předmětem typickým pro Byzanc byl medailon (ozdobný přívěsek nebo špendlík, obvykle s portrétem). Používal se jako ozdoba na jiné práce uměleckého řemesla, např. na knižní vazby. Při výrobě oděvů se ujaly hedvábné látky. Hedvábí se získávalo ze zámotků bource morušového.
Byzancí byli mnohem vzdělanější než obyvatelstvo ostatní Evropy. I to bylo dědictvím antiky. V Byzanci existovala řada různorodých škol, v nichž bylo možné se naučit číst a psát, ale také dosáhnout vysokého vzdělání ve filosofii, řečnictví, právech nebo teologii. Vliv byzantské kultury se rozšířil do velké části Evropy, často byl spojen s přijetím východního křesťanství (pravoslaví). Především mezi Slovany (na Moravu, do Bulharska a na Rus) přicházeli byzantští duchovní hlásat novou víru a přinášeli bohoslužebné texty a části Bible přeložené do slovanského jazyka. Pod jejich vlivem se začala rozvíjet vlastní slovanská literatura. Zpočátku nesla zjevné stopy byzantského stylu stejně jako první chrámové stavby Slovanů. Projevem vysoké úrovně umění a vzdělanosti v Byzanci byl byzantský sloh, který se stal vzorem pro země, které přijaly z Byzance křesťanství (Velká Morava, Bulharsko, Kyjevská Rus).
Bazilika sv. Marka je pozoruhodný příklad byzantské architektury z 9. století. Při rozsáhlém požáru budovy v 10. století zemřeli jediní lidé, kteří věděli, kde jsou uloženy ostatky sv. Marka. O více než století později byly náhodou znovu nalezeny, když se neznámo proč zřítil jeden ze sloupů. Od té doby jsou bezpečně uchovávány v kryptě kostela. Na krásu a eleganci benátských budov budete po návštěvě Benátek ještě dlouho vzpomínat. Bazilika sv. Marka, nacházející se na stejnojmenném náměstí, je její nejvýznamnější památkou. Její historie sahá až do 9. století, kdy dva benáští kupci získali v Konstantinopoli ostatky mučedníka a evangelisty, sv. Marka, který je dodnes patronem města. S jejím půdorysem ve tvaru řeckého kříže a pěticí kopulí působí jako vrchol byzantské architektury. Oltář Pala d'Oro je ukázkou práce zlatotepců a samotné muzeum uvnitř baziliky stojí za malý poplatek. Bronzové četřspřeží, které do Benátek přivezli křižáci z Konstantinopole, dominuje průčelí; replika však připomíná historickou tradici. Vnitřní mozaiky a barevné skleněné kostičky pokrývají 4 200 m² prostoru a působí úchvatně.
Byzantská architektura vycházející z centrálních půdorysů a kopulí byla jedním z hlavních inspiračních proudů pro rozvoj západní gotiky i románství, a to prostřednictvím translace technik a estetických představ během křižáckých výprav a renesančního oživování antického dědictví. Mezi klíčové prvky patří centrální kupole nad řeckým křížem a bazilikální půdorys s transeptem, který symbolicky vyjadřoval překlenutí prostoru. Římská tradice, s jejím důrazem na stavby jako vládní projevy, doplňovala byzantskou důrazem na duchovní význam a liturgickou funkci. Vzdělanost a kulturní vlivy Byzance se promítaly do architektury, malířství (mozaiky, ikony, miniatury) a písemnictví, čímž se Byzantská říše stala významným mostem mezi antikou a novověkou Evropou.
