Alegorické sochy ctností a neřestí, jež zdobí známý Hospital Kuks a představují špičku evropského barokního sochařství v plenéru, jsou asi nejznámějším dílem Matyáše Bernarda Brauna. Krom nich je za symbol jeho tvorby považováno i dílo Sv. Juda Tadeáš, které můžeme spatřit v pražské Národní galerii. Na soše apoštola lze ukázat všechny základní znaky Braunova řezbářského umění, kterými se tak vylučoval z dosavadního domácího prostředí, překvapoval a fascinoval.
V roce 1929 zjistil Karel Bořivoj Mádl, že socha, kterou tehdy nalezl v prostorách Klementina, nepochází z tohoto sídla staroměstských jezuitů, ale z kdysi nedaleko stojícího farního kostela Panny Marie na Louži. Socha sv. Judy Tadeáše je tak jen jedním fragmentem z mnohem bohatší výzdoby kostela. Zároveň jde o jednu z mála řezeb, o nichž se dá s jistou nadsázkou tvrdit, že vznikla ještě Braunovou vlastní rukou. Pár let nato už nebyl schopen zvládat obrovské množství práce, které se na jeho dílnu valilo, svěřoval ji tak rovněž svým tovaryšům a učedníkům.
Kurátorský pohled na dílo a autorství
Není jen o anatomických detailech díla jedné z nejvýznamnějších osobností období baroka; pohovoří o tom kurátor Tomáš Hladík, který je vedoucím Sbírky starého umění, oddělení českého umění. Vystudoval obory dějiny umění - historie na Filozofické fakultě UK v Praze (1978). V Národní galerii se věnuje sochařství období renesance a baroka; současně se podílel na přípravách výstav barokního umění v Čechách (Praha 2001, Lille 2002/2003, Praha 2010/2011).
Český sochař a řezbář tyrolského původu Matyáš Bernard Braun (1684-1738) se tradičnímu sochařství vyučil v Salzburgu a za svého pobytu v Itálii se seznámil s barokní tvorbou Gianlorenza Berniniho a renesančním uměním Michelangela Buonarrotiho. Kolem roku 1710 se natrvalo usadil v Praze. Hned jeho první socha Vidění Sv. Luitgardy pro Karlův most mu získala obdiv Pražanů i velké množství nových zakázek. Podílel se například na výzdobě kostela sv. Klementa v Klementinu, Černínského paláce na Hradčanech nebo již zmiňovaného špitálu v Kuksu.
Další díl z cyklu „Národní galerie nikdy nezavírá“ přineseme opět v neděli 20. května. Svatý Juda Tadeáš je barokní socha u přístupové cesty ke kostelu. Původně stávala v zámku a roku 1930 byla přenesena na dnešní místo. Je dílem barokního sochaře Prchala. Socha spočívá na čtvercovém podstavci vysokém 1,5 metru. Socha má rovněž výšku 1,5 m.
Sv. Juda Tadeáš stojí na levé noze, pravou mírně vychyluje. Levá ruka v gestu se dotýká prsou, pravá drží kyj, kterým byl světec ubit. Vpředu na podstavci je salmovský znak, vzadu vyryt rok zhotovení - 1760. Na zadní straně podstavce je latinský nápis, který říká „Svatý Judo Tadeáši, v těžkých potřebách a zoufalých věcech zkušený patrone, oroduj za nás.“
V tomto apoštolovi vidí věřící zvláštního ochránce v beznadějných případech nemocí a životní nouze. Jeho sochy stávají před vchodem do kostela nebo místo postranního oltáře. Juda bývá vzýván jako přímluvce zázračného uzdravení nemocných, například v řádových kostelech a špitálech kapucínů nebo Milosrdných bratří.
Životopis a legenda o apoštolu Judovi Tadeášovi
Ostatky Judy Tadeáše byly rozděleny. sv. Úmrtí:s. I. Judy Tadeáše: kyj; (vyskytuje se i meč, kopí či halapartna a v ruce loďka, kniha nebo svitek), příp. Slavíme svátek dvou apoštolů, kteří jsou v seznamech Dvanácti uváděni společně.
Představuje také součást legend o jejich společné apoštolské cestě a mučednické smrti, která bývá spojována s Persií. Traduje se, že po naplnění proroctví přicházeli k vládci a obě apoštolové tam skončili mučednickou smrtí. Tím tato legenda vysvětluje jejich hlavní atributy. Juda je v seznamech apoštolů uváděn jako Juda Jakubův (Lk 6,16; Sk 1,13) nebo „Tadeáš“ (Mt 10,3*; Mk 3,18).
Na úrovni literárních odkazů je Juda tradičně spojován s otevřeným srdcem a vírou; Ježíš mu v Janově evangeliu naznačuje, že poznání se má dít srdcem. Starobylá tradice Judu Tadeáše považovala za bratra apoštola Jakuba Ml. i za autora listu s jeho jménem v Novém zákoně. List začíná veršem: „Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista.“
Tradice hovoří o Judově apoštovské cestě ve společnosti Šimona Kananejského; podle Nikefora Kallisty jejich cesta vedla z Judeje přes Samaří, Idumeju a Sýrii, do Mezopotámie, kde podle legendy zemřel mučednickou smrtí v Emmesse. Jinde se hovoří o Edesse na severovýchodě Řecka, kam Juda přinesl králi desku s obrazem Krista. Přesné místo Judovy mučednické smrti není známo; většinou se má zato, že to bylo někde v Persii.
Odtud prý byly ostatky obou apoštolů přeneseny a jsou uloženy ve svatopetrské bazilice v Římě (pod oltářem sv. Josefa). Dnes se zamyslíme nad tématem hovoru apoštola Judy Tadeáše s Ježíšem a zpytování svědomí zaměříme na otevřenost svého srdce. Bože, Tys poslal své svaté apoštoly, aby přiváděli lidi k poznání spásy; vyslyš prosby své církve a na přímluvu svatého Šimona a Judy shromažďuj svůj vyvolený lid ze všech národů světa.
Svatý Juda Tadeáš a jeho zobrazení v ikonografii
Simon Cananéus et Iudas Thaddæus, Apostoli; Ferrutius, Mogontiaci; Fidelis, apud Comum; Vincentius, Sabina et Christeta; Genesius, Tigerni; Salvius, Ambianen; Faro; Germanus, abbas Talluerian.
Juda bývá zobrazován s kyjem a evangeliem v ruce; často nese plamen na hlavě symbolizující seslání Ducha Svatého během Letnic. Svatá Brigita Švédská vypráví, že Pán Ježíš ji vybídl prosit o milosti prostřednictvím Judy Tadeáše, což posiluje jeho úctu v lidové zbožnosti.
V Praze u kostela sv. Josefa na Náměstí Republiky je jeho socha téměř doslova obsypána cedulkami s poděkováním za vyslyšení proseb. Zde si můžete stáhnout k tisku různé materiály o svatém judovi.
Nevyřčený příběh svatého Judy Tadeáše, o kterém vám nikdo neřekl
Vztah k mikroregionálním muzeím a význam v českém baroku
Socha Sv. Judy Tadeáše v pražské Národní galerii a její umístění v exteriéru i interiéru chrámových prostor odráží širší kontext barokní religiózní umělecké tvorby v Čechách. Braunovy sochy v Kuksu a jejich vazba na hospitalní prostředí ilustrují, jak se baroko snažilo spojovat náboženskou víru s vizuálním působením na široké publikum.
Autorem sochy Judy Tadeáše v kostele a jejími detaily byl jmenován Jan Oldřich Mayer (1708); mecenášem byl František Sezima rytíř Mistrovský z Nemyšle. Další podrobná fakta potvrzují, že dílo vzniklo v rámci bohaté pražské barokní tradice, která čerpala inspiraci ze zahraničních vzorů a adaptovala je pro české prostředí.
Vztah k tradičnímu sochařství, spolupráce dílny, a identita Braunova stylu, která se vyznačuje emocionální intenzitou a výrazovou plastickou modelací, je klíčový pro pochopení jeho díla a jeho významu v evropském kontextu.