Od začátku května 2021 má svůj domov v Chrámu Nalezení sv. Kříže kopie slavné, často chvalořečené sošky Pražského Jezulátka. Legenda praví, že Jezulátko bylo zhotoveno španělským mnichem, kterému se v této podobě Boží Syn zjevil. Sošku do českých zemí přivezla v 16. století dvorní dáma Marie Manrique de Lara, která se provdala za Vratislava II z Pernštejna. (To pro ní Vratislav nechal postavit překrásný skvost Litomyšlského zámku!).
Jelikož rodina v Litomyšli skutečně pobývala, je možné se domnívat, že i Jezulátko se ve městě několik let nacházelo. Do Prahy se soška dostala při sňatku devátého dítěte - Polyxeny z Lobkovic, jako svatební dar dceři. Její osud v průběhu století byl takřka dobrodružný, včetně toho že byla v 17. století málem ztracena mezi harampádím vypleněného kláštera. Na přelomu 19.-20. století se úcta k Jezulátku zázračným způsobem rozšířila po celém světě, nejvíce ve Španělsku, kde má Jezulátko svůj původ.
Španělé a Portugalci převezli obrazy a sošky Jezulátka přes Atlantický oceán do koloniálních zemí Jižní Ameriky. Díky misionářům, kolonizátorům a evropským přistěhovalcům Jezulátko znají i v Indii, Číně, na Filipínách a v Severní Americe. Jezulátku jsou připisována četná uzdravení a případy vyslyšených proseb, mimo jiné i záchrana Prahy při obléhání Švédy. Zajímavým zvykem je věnovat jako poděkování sošce nové šatičky. Poprvé tak učinila císařovna Marie Terezie a zvyk se postupem času rozšířil.
Soška umístěná v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli vznikla jako jedna ze dvou kopií v roce 1993 u příležitosti návštěvy španělského krále Juana Carlose. Když jsme jako zaměstnanci Zámeckého návrší přemýšleli o tom, kam sošku v kostele umístit, padlo několik návrhů, ale žádný se nezdál být dostatečně reprezentativní. Až když soška skutečně doputovala, bylo to, jako by si sama řekla o místo, které po pravdě působí, že je přímo pro Jezulátko vyrobeno. Nachází se východní části příčné lodi na oltáři Panny Marie.
Fenomen Pražského Jezulátka je předmětem dokumentárního filmu, který zaznamenává nejen historické souvislosti kultu, ale i jeho význam pro křesťanskou víru a spiritualitu karmelitánů. Režisér Otakar Schmidt propojuje historii s aktuální realitou a ukazuje, jak zázraky a modlitby formují život věřících po celém světě.
Pražské Jezulátko je malá soška, která žehná pravicí dítě, zatímco levá ruka drží zemský globus s křížem. Původně Sošku vlastnila španělská šlechtična Isabel Briceňo, která ji darovala své dceři Marii Manrique de Lara y Mendoza, jež se v roce 1556 provdala za českého šlechtice. Ta ji pak předala Polyxeně z Lobkovic jako svatební dar. Polyxena ji věnovala karmelitánům v roce 1628, aby chránila Pražany.
V 1631 obsadili Prahu Sasové, klášter byl vypleněn a Jezulátko bylo poničeno. V roce 1637 ho však řeholníci znovu nalezli, i když mělo zlomené obě ruce. Stavba oltáře a kaple kolem Jezulátka vznikla, aby se poutníci mohli k zázračné sošce obracet. V roce 1641 byla soška umístěna do kaple vlevo od vchodu do kostela a v roce 1655 byla slavnostně korunována pražským biskupem.
Roucha Jezulátka představuje spojení lidského doteku a božství: oblékání zdůrazňuje lidství, zatímco samotná koruna a šperky vyjadřují kněžský a královský majestát. Dnes má Pražské Jezulátko kolem 300 oděvů a některé z nich jsou dary šlechtických rodů z celého světa. Muzeum Pražského Jezulátka nabízí výběr historických šatů a betlémů z různých zemí; vstup do muzea vede skrze kostel, vpravo od hlavního oltáře.
Korunka darovaná papežem Benediktem XVI. je součástí tradičního vzhledu sošky: je ze stříbra, pozlacená, s pravými perlami a granáty a dává Jezulátku významný ceremoniál vzhledem. Papež František osobně obdržel skleněnou sošku Pražského Jezulátka od českého sklářského umělce Martina Janeckého. Pražské Jezulátko chrání nejen Prahu, ale má kopie po celém světě, včetně Španělska, Jižní Ameriky, Filipín a dokonce i Anglie.
Legenda vypráví, že při zjevení v Sevillsku mnišský řád pokračuje a že Santo Niño de Praga má v některých zemích kult podobný působ a oděv, který postupně získávají i další sošky. Převor kláštera bosých karmelitánů, Pavel Pola, provede poutníky jedinečnou cestou do světa víry a vánočního kouzla. Vznik Pražského Jezulátka a jeho příběh plný zázraků pokračuje napříč stoletími a kontinentem, kde nalézají lidé útěchu a naději ve světských i duchovních procesech.
Proč za Pražským Jezulátkem míří lidé z celého světa?
Pozadí a legenda Pražského Jezulátka
Legenda vypráví, že Jezulátko pochází ze Sevilly, kde ho první zjevil mnich během modlitby a následně jej vytesal do vosku podle jeho podoby. Mnich se snažil zachytit podobu Ježíše a nakonec byl inspirován zjevením, které mu vyjevilo skutečnost, že Jezulátko existuje právě takto. Po staletích se zrodil příběh, který spojil španělskou rodinu s českou zemí a stal se klíčovým prvkem duchovního života Prahy a jejích obyvatel.
Historie darů a šatníku Jezulátka
Polyxena Lobkowicz obdržela sošku od své matky Maria Manriquez de Lara y Mendoza v roce 1556, když se provdala za Vratislava z Pernštejna. Vznik šatníku Pražského Jezulátka je spojen s dary šlechty a bohatých rodin. Dnes existuje kolem tří set oděvů a v muzeu jsou vystaveny vybrané historické šaty i oděvy z celého světa.
Umístění a význam v chrámu
Soška byla v 17. století nalezena a poté umístěna na zvláštní oltář v kapli kláštera bosých karmelitánů. Návštěvníci mohou v muzeu vidět šaty a také betlémy z různých zemí; muzea se nachází v blízkosti kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně.
Dokumentární odraz a současný význam
Dokumentární snímek režiséra Otakara Schmidta zkoumá Fenomén Pražského Jezulátka z různých úhlů, čímž objasňuje historické souvislosti, zázraky a význam pro karmelitány a jejich spiritualitu. Světové uznání sošky ukazuje její vliv na kulturu i víru napříč kontinenty a časem.