Černá Madona, Perla Moravy, Ochránkyně Brna nebo Drahokam. Tyto a mnohé další přezdívky si od věřících za sedm století vysloužil obraz Panny Marie Svatotomské. Obraz Panny Marie Svatotomské, patronky Brna po staletí, tam najdete na oltáři. Unikátní obraz je namalovaný olejovými barvami na dřevěné podložce. Právě díky tmavému zbarvení si madonu oblíbily tisíce poutníků i Brňanů.
Podle legendy je autorem obrazu evangelista Lukáš. Podle pověsti ikonu namaloval svatý Lukáš. „Malíř Boží“, jak o něm zpívá lidová balada, která se ovšem týká jeho slavnějšího obrazu, Apoštol nad dílem usnul a Panna Maria je za něj dokončila sama. „Matka boží přistoupila, obraz svatý malovala, svoje líčka položila, hned obrázek ozdobila,“ pokračuje příběh, který přes dramatickou zápletku s ničiteli díla směřuje k Čenstochové, kam byl obraz na příkaz svaté pomocnice odvezen. Brněnská ikona je podle lidového podání rovněž Lukášovou prací. Pro věřící není objekt úcty jen velice vzácný obraz, ale hlavně to, co představuje. Panna Marie totiž drží malého Ježíše a druhou rukou na něj ukazuje jako na toho, který je cesta, pravda a život.
Historici se ale domnívají, že pochází z období rané gotiky. Obraz věnoval brněnskému kostelu svatého Tomáše na Moravském náměstí císař Karel IV. v roce 1356. Poněkud matoucí se dnes může zdát její přízvisko „Svatotomská“, které odkazuje ke kostelu sv. Tomáše na Moravském náměstí. Tam totiž bylo původní sídlo brněnských augustiniánů, kterým obraz daroval Karel IV. V osmnáctém století ji augustiniáni přestěhovali na Staré Brno.
Milostný obraz nazývaný také Gemma Moravie či Palladium města Brna daroval brněnskému augustiniánskému klášteru císař Karel IV. Přesný původ díla však není dosud objasněn. Ikona pochází patrně z 12. Pod tímto termínem se totiž mohou skrývat hned tři typy vyobrazení Panny Marie. Svatotomská madona se řadí do první skupiny, kterou tvoří byzantské ikony a jejich kopie vyhotovené zejména ve 13. a 14. Dalším typem jsou sochy trůnících madon, jejichž počátek sahá do 11. století. Třetí skupinu pak tvoří stojící madony s dítětem, které se nejvíce objevují od konce 13. do 15. století. Pro všechny je samozřejmě určující tmavý inkarnát.
„To, proč začaly být madony barveny na černo dodnes zůstává být záhodou. Jedno z možných vysvětlení nabízí Bible, v níž můžeme číst: „Černá jsem, a přece půvabná“. Tato slova z Písně písní bývají spojována s Boží nevěstou, tedy s Marií. V souvislosti s hrdinnou obranou Brna v roce 1645 se mluví o Černé madoně svatotomské. Když v létě roku 1645 obléhala švédská vojska Brno, hledali obyvatelé města pomoc a útěchu také v četných modlitbách. Ve svých myšlenkách se často obraceli ke svatotomské Černé madoně, milostnému obrazu, který podle tradice namaloval samotný sv. Lukáš. A jejich prosby byly vyslyšeny.
Černé Madoně lidé kromě ochrany farníků také přikládají zázračnou moc při ochraně Brna. Podle křesťanské tradice její přímluva pomohla zvrátit rozhodující útok švédských obléhatelů v roce 1645. V den generálního útoku, ve chvíli největšího nebezpečí, se svatotomská Panna Marie zjevila nad městem a rozprostřela nad ním svůj ochranný plášť. I přes značnou početní převahu útočníků nebylo Brno dobyto. V souvislosti s hrdinnou obranou Brna v roce 1645 se mluví o Černé madoně svatotomské. Brňanům, kteří se jako jediní na Moravě ubránili dvacetinásobné přesile v čele s Raduitem de Souches, se měla zjevit Černá Madona a pomoct jim při obraně města.
Úspěšná obrana města před Švédy patří k legendám, na kterých Brno staví své sebevědomí. Brno si výročí 15. srpna připomíná pravidelně a právě výročí 370 let si Brno od pátku připomíná. V souvislosti s hrdinnou obranou Brna v roce 1645 se mluví o Černé madoně svatotomské. „Důvěra lidí v její pomoc byla zřejmě rozhodující element, aby neztratili odvahu a naději," říká Mráz. Některé pověsti říkají, že legenda o zvonění poledne na Petrově už v jedenáct pomohla při závěrečné obraně města 15. srpna 1645, čímž zhatila plány Švédů dobýt i samotnou Vídeň.
Kromě pomoci při záchraně města před švédskými vojsky se jí připisuje i ochrana před epidemií moru v roce 1713 a mnohá další uzdravení. „Přímluva Panny Marie je však na rozdíl od ní nevyčerpatelná," připomíná Jandlová. Černá Madona, Perla Moravy, Ochránkyně Brna nebo Drahokam.
Kopii obrazu Černé Madony ještě nedávno vlastnila velká část křesťanských domácností v Brně. „Někteří nosí malou podobiznu v peněžence doteď," doplňuje Jandlová. Kartičky s madonou lidé dostanou i po nedělní mši na Petrově, kterou odslouží kardinál Dominik Duka o půl jedenácté dopoledne. Formát je uzpůsobený tak, aby se obrázek vešel do peněženky třeba jako platební karta.
Jejím autorem je bývalý zdejší regenschori Miroslav Příhoda (20. října.1912 - 11. června 1988), pro baziliku Nanebevzetí Panny Marie ji složil a provádění se řídí zaběhnutými zvyklostmi. Miroslav Příhoda zahájil své brněnské působení jako ředitel kůru u svatého Augustina v roce 1935, po deseti letech přešel jeko regenschori na Staré Brno, které už nikdy neopustil. Jeho jméno nemá tak silný zvuk jako Johann Gregor Mendel nebo Leoš Janáček, ale přinejmenším mezi věřícími na Starém Brně je dodnes legendou.
Když si odpustíte kus nějakého šermování a zajdete v sobotu večer místo toho na Mendlovo náměstí, uslyšíte bezpochyby i Starobrněnský Zdrávas. Měli byste to udělat už proto, že jinde tuto kompozici uslyšíte jen náhodou a zřídka. Slavná mše na Starém Brně je letos součástí oslav Dne Brna, začíná v sobotu 15. srpna od 18 hod. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí.
Sochu černé madony najdeme například i v Loretě u kostela sv. Janů. Dá se říct, že „svou“ černou madonu má také Moravské zemské muzeum. Od konce 17. století se nachází na oltáři v kapli Paláce šlechtičen. Zde roku 1654 vytvořila Jana Františka Priska hraběnka Magnisová nadační odkaz na realizaci ústavu určeného k výchově opuštěných dívek z aristokratických, případně významných měšťanských rodin. Pro potřeby nadace byl následně v letech 1674 až 1679 vystavěn brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou patrový dům na rohu kobližné ulice - dnešní Palác šlechtičen.
Při průzkumu se ukázalo, že základem pro její podobu, jako známe od druhé poloviny 17. století, se stal korpus pozdně gotické sochy o dvě stě let mladší. Muselo se jednat o velmi vzácnou a uctívanou sochu, aby její torzo bylo použito jako základ pro sochu novou. Pro všechny je samozřejmě určující tmavý inkarnát.
Mahenova činohra Národního divadla Brno nastudovala legendu z doby švédského tažení na Brno Černou Madonu Brněnskou. Premiéra je naplánována na tento pátek 27. ledna. Režisér inscenace Zdenek Plachý odkryje divákům příběh brněnské ochránkyně města Černé Madony. „Černá Madona Brněnská je velkoformátovým divadelním představením o víře v Boha i o vojenské cti a zradě. Součástí příběhu je také legenda o Černé Madoně - patronce města Brna.
Inscenace Černá Madona Brněnská se také ptá, jak snášeli toto obléhání obyčejní obyvatelé města po tak dlouhou dobu nedobrovolného uzavření hradebních bran. Jak vypadal jejich každodenní život, v němž se museli potýkat s neustále se ztenčujícími zásobami potravin a vody?
| Aspekt | Fakt nebo popis |
|---|---|
| Tradiční přezdívky | Černá Madona, Perla Moravy, Ochránkyně Brna, Drahokam |
| Materiál a technika | Oleje na dřevěné desce |
| Tradice původu | Podání o sv. Lukášovi; historici: raná gotika |
| Darování | Karel IV. daroval obraz kostelu sv. Tomáše v roce 1356 |
| Role v obraně Brna | Přímluva při obraně proti Švédům 1645; ochrana před morem 1713 |
| Sobě uctívání a zvyky | Poutě, kartičky do peněženky, Starobrněnský Zdrávas, slavné mše |
Černá madona | Mysteriózní detektivka | Audio povídka
„To, proč začaly být madony barveny na černo dodnes zůstává být záhodou. Pro věřící není objekt úcty jen velice vzácný obraz, ale hlavně to, co představuje. Panna Marie totiž drží malého Ježíše a druhou rukou na něj ukazuje jako na toho, který je cesta, pravda a život," vysvětluje farář Tomáš Mráz z kostela svatého Tomáše, kde ikona původně byla. „Důvěra lidí v její pomoc byla zřejmě rozhodující element, aby neztratili odvahu a naději," říká Mráz.