Soudobá Česká republika rozhodně není místem zaslíbeným výstavbě kostelů. Je proto překvapivé, ale hlavně potěšující, že před loňskými Vánocemi byla česká architektura obohacena hned o dva svatostánky Církve bratrské. Vedle kostela v Litomyšli je to především Modlitebna v Černošicích. Zahájení stavby modlitebny 15. června 2009 předcházely komplikace se stavebním pozemkem, neboť původně vybrané místo se nepodařilo na úřadech obhájit. Výběr nového pozemku si vyžádal úpravy projektu.
To je důvodem, proč stavba citlivěji nereaguje na své nejbližší okolí, kterým je hlavní ulice a developerská výstavba Centrum Černošice, výslednému dojmu z modlitebny však tento fakt vůbec neškodí. Modlitebna si po estetické stránce žije svůj život a nikterak to nechce zakrývat. Oblá organická architektura nechává velký prostor pro fantazii. Co bylo řečeno o estetické soběstačnosti a vyhraněnosti, se však vůbec netýká programu stavby, který je naopak nesmírně otevřený.
Modlitebna nemá již od prvotního zadání sloužit pouze obci věřících, ale má poskytovat prostor pro neformální setkávání různých sociálních a generačních skupin, pro pořádání koncertů či pro klub s hlídáním dětí. Na rozdíl od vnějšího řešení jsou vnitřní prostory pojaty klasičtěji, přičemž hlavním oživujícím prvkem je schodiště přitisknuté k velkému oknu v konkávní části fasády. Zmíněné okno spolu s dalšími skleněnými plochami pouští do interiéru světlo starající se o příjemnou a nevšední atmosféru.
Konstrukčně je stavba navržena jako kombinace klasického systému nosných stěn z pálených tvárnic a železobetonových nosných sloupů. Dělící příčky jsou vyzděny z pórobetonových tvárnic. „Nový kostel v Černošicích je bílý jako peřina, špičatý a zároveň oblý jako křídla anděla, jeho povrch je strukturovaný, stejně jako peří, vroubkovaný, jako sjezdovka po ránu, je jako holubice a zároveň tučňák, je to prý i loď…“
Budova je navržena s nosnou konstrukcí tvořenou klasickým stěnovým nosným systémem z pálených keramických tvárnic, v kombinaci s použitím nosných sloupů z monolitického železobetonu. Dělící konstrukce jsou rovněž klasicky zděné, a to z pórobetonových tvárnic. Vodorovné konstrukce stropu nad 1.NP a střechy jsou navrženy jako monolitické železobotové desky. Stavba je navržena jako monoblok s plochou střechou. V 1.NP se nachází prostor hlavního sálu a dalšího zázemí pro schůzky sboru - klubovny, kancelář kazatele, prostoru pro veřejný internet a hygienické zázemí.
Nové sakrální stavby se tak moc často nestaví. Česko je jednou z nejateističtějších zemí na světě. Církev bratrská si přesto před pár lety nechala postavit hned dvě - v Černošicích a Litomyšli. Návrh obou staveb svěřila brněnskému architektovi Zdeňku Fránkovi. V Černošicích i v Litomyšli stojí moderní objekty. Sakrální stavbu v nich lze poznat jen podle malého kříže. Nová modlitebna Černošice tak nesla značky moderní architektury, ale zároveň odkazovala na tradiční kontext.
„Prostor modlitebny je ovinut zděnou stuhou, která pro podporu plasticity má vroubkovaný a zřasený povrch. Uvnitř tak tvoří akustickou pohodu. Prostory jsou důmyslně nasvětleny nepřímým světlem skrytými otvory. Vlastní část modlitebny je položena do vodní plochy. Jednak pro zrcadlení shromažďovacího prostoru, jednak kvůli obřadům křtu.“
Nosná konstrukce modlitebny je zděná, opatřená stěrkovou omítkou s vroubky. Stavba ale není jen modlitebnou, neslouží jen členům Sboru Církve bratrské, ale i veřejnosti. Konají se zde různé koncerty a přednášky, ale samozřejmě také třeba svatby. Je zde malá dopolední školka, odpoledne různé kroužky pro děti. V patře je k dispozici krásný světlý byt pro kazatele s rodinou. Nová modlitebna je tak důstojným místem pro bohoslužby i místem pro neformální setkávání všech generačních skupin.
Totéž zadání bylo i v Litomyšli. Místo, kde stojí, je ovšem odlišné od toho v Černošicích. Především pokud jde o hluk. Po přilehlé silnici totiž denně projedou desítky tisíc aut. Architekt Zdeněk Fránek si toho byl velmi dobře vědom. Nadzemní dům by duněl. Stavbu proto z velké části zapustil do země. „Navržená stavba představuje použití principů starověkých a novověkých architektur do jednoduchého konceptu využívajícího terénní konfiguraci.“
V této souvislosti připomíná Eva Jiřičná, že je potřeba vyvažovat tradiční hodnoty s novými potřebami farního společenství. Proměnou prošlo i několik dalších detailů, včetně citlivého osvětlení a volby materiálů. Hlavní vnitřní prostor je tak čitelný a klidný, zatímco exteriér reaguje na městský kontext a terén, do kterého je modlitebna zasazena.
Architektonická koncepce má za cíl integraci do okolí, ale zároveň vytváří vlastní identitu. Stavba klade důraz na světlo, volný prostor a jemné texture. Dále je patrná snaha o kultivaci technického zázemí a zajištění víceúčelovosti prostoru pro bohoslužby i kulturní akce. Posterový vizuál a symboly jsou pečlivě restaurovány a znovu zapojeny do dnešního kontextu farního života.
V Hodslavicích na Novojičínsku prošel interiér rekonstrukcí v letech 2018-2019. Proměna byla realizována s cílem sladit strohou protestantskou zbožnost s jednoduchou a střídmě působící architekturou. Zdroje uvádějí, že modernizace interiéru byla realizována za cirka 4 miliony korun a získala uznání architektonických portálů a časopisů. Otevření kostela bylo spojeno s jeho dvoustým výročím. Kostel byl původně postaven roku 1813 na místě dřevěného kostelíka; dřevo z něj bylo využito pro stavbu místní fary.
Nově vzniklý sbor se po tolerančním patentu přihlásil k augsburské konfesi, proto měl kostel již od počátku frontální jednolodní dispozici. Rekonstrukce interiéru ukázala proměnu arestaurování - od odvětrání vlhkosti po redesign lavic a oltářního prostoru. Proměnou prošlo i působení osvětlení a uspořádání prostoru, aby vyhovoval současným potřebám bohoslužeb i veřejných akcí.
- Branický kostel ČCE vznikl po válce jako provizorium z smrkového dřeva v Braníku a stal se trvalým místem pro bohoslužby.
- Architekt David Vávra navrhl nové apsidy a kostel prošel v roce 1976 úpravami včetně nových varhan.
- Ventilace a světlo spolu s jednoduchým materiálovým pojetím vytvářejí klidnou atmosféru a prostor pro komunitní aktivity.
Pro návštěvníky Prahy představuje Braník zajímavý tip mimo hlavní turistické trasy, kde se snoubí sakrální architektura s krajinou bývalého průmyslového prostoru. Branický kostel tak připomíná důležitost poválečné architektury, která často pracovala s úspornými prostředky a přesto vytvářela trvanlivé stavby.
tags: #cernosice #evangelicky #kostel #interier