Ačkoli se v této knize zabýváme i hlavními učeními (jako Božství, Vodní Křest, atd.), která se nacházejí ve Zjevení, kapitola 1-3, je přece naším hlavním tématem podrobně pozorovat Sedm věků církve. Toto je nutné k tomu, aby bylo porozuměno zbytku Zjevení, neboť z Věků vyplývají Pečeti, z Pečetí trouby a z Trub misky hněvu. Tak jako v prvním vzplanutí ohňostroje, tak také vystoupily Církevní věky v jasném osvícení, bez něhož by nebylo možné žádné další světlo. Obzvláštní péče byla věnována psaní velkými začátečními písmeny všech jmen, titulů, podstatných jmen a zájmen atd., která mijí vztah k Božství, a stejně tak slova Bible, Písmo a Slova. Vyprošuji Boží požehnání pro každého čtenáře. 1. 2. 3. 4. 5. 6. A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci Svému, Jemuž buď sláva a moc na věky věků. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. A když jsem Jej uzřel, padl jsem k nohám Jeho, jako mrtvý. I položil ruku Svou pravou na mne, řka ke mně: Neboj se. 18. A živý, ještě jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. 19. 20. Zj. 1,1-3. „Zjevení Ježíše Krista, kteréž dal Jemu Bůh, aby ukázal služebníkům Svým, které věci měly by se díti brzo, On pak zjevil, poslav je skrze anděla Svého, služebníku Svému Janovi, kterýž osvědčil Slovo Boží, a svědectví Jezukristovo, a cožkoli viděl.“ Pisatel (nikoli autor) této knihy je Svatý Jan teolog. Historikové se shodují v tom, že strávil poslední část svého života v Efezu, ačkoli během spisování této knihy byl na ostrově Patmos. Nejde zde o životní příběh Janův, nýbrž o Zjevení Ježíše Krista v nastávajících církevních věkách. Tato kniha je obvykle nazývána Zjevením Svatého Jana. Avšak to není správné. Je to Zjevení Ježíše Krista, které přijal Jan pro všechny křesťany ve všech věkách. Řecké slovo pro zjevení je „apokalypse“ a znamená „odhalení“. Odhalení je nejlépe znázorněno na příkladu sochaře, který své dokončené dílo odhalí a dává je k volné prohlídce. Je to odhalení a zjevení toho, co předtím bylo skryto. Důležitost zjevení Duchem nemůže být pravému věřícímu dost zdůrazněna. Zjevení pro tebe znamená víc, než si uvědomuješ. Nyní nemluvím o Knize Zjevení a o vás. Nýbrž o zjevení jako takovém. Které je pro církev tak ohromně důležité.
Zjevení jako zdroj poznání a autority
Vzpomínáš si na otázku, kterou dává Ježíš Svým učedníkům v Matouši 16: „Kým praví lidé býti Mne Syna Člověka?“ A oni řekli: „Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.“ I dí jim: „Vy pak Kým Mne býti pravíte?“ I odpovídaje Šimon Petr, řekl: „Ty jsi Kristus, Ten Syn Boga živého.“ A odpovídaje Ježíš, řekl mu: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec Můj, kterýž jest v nebesích.“
Římští katolíci říkají, že je církev postavena na Petrovi. To je skutečně lidské. Jak by mohl Bůh Svoji církev postavit na nějakém člověku, který byl tak nestálý, že Pána Ježíše zapřel a sám se při tom proklel. Bůh nemůže nikdy postavit Svoji církev na nějakém člověku, který je zrozen v hříchu. Není tomu tak, jak říkají protestanté, že je církev zbudována na Ježíši. Je to však ZJEVENÍ. Odkud Abel věděl, co má dělat, aby přinesl Bohu tu pravou oběť? Vírou přijal zjevení o krvi. Kain takové zjevení neobdržel a proto také nemohl přinést žádnou pravou oběť. Ten rozdíl způsobilo zjevení od Boha a ono dalo Abelovi věčný život. Ty můžeš přijmout, co říká nějaký kazatel nebo učí nějaký seminář a i když ti to říkají s velkou výřečností, tak přece nemůžeš mít věčný život, leč by ti Bůh zjevil, že Ježíš je Kristus a že je to krev, která očišťuje a že Bůh je tvým Spasitelem.
Již jsem řekl, že Kniha Zjevení je zjevení Ježíše Krista a co On dělá v církvích během těch sedmi věků. Je to zjevení, neboť ani sami učedníci neznali tyto ukryté pravdy. Nebylo jim to předtím zjeveno. Vzpomínáte si, že v Knize Skutků přišli k Ježíšovi a ptali se Jej: „Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské?“ A On řekl: „Neníť vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů.“ Tito mužové stále ještě mysleli, že Ježíš zřídí pozemské království, avšak bylo to duchovní království, které měl postavit. Ani On jim nemohl nic více říci o Svém postavení v něm, neboť Mu to Otec ještě nezjevil.
Boží plány, proroctví a trojjedinost
V tomto zjevení nám říká, jaký bude konec ďábla. Zjevuje konec bezbožných, kteří následují satana. Všimli jste si někdy, že satan nenávidí dvě knihy v Bibli víc než ostatní? Liberálními teology a pavědci vždycky napadá Knihu Genesis a Knihu Zjevení. V obou těchto knihách nalézáme satanův původ, jeho strašné cesty a jeho zničení. Proto tyto knihy tak napadá. Nenávidí to, být odhalen a v těchto knihách je obnažen tak, čím skutečně je. Ježíš o satanovi řekl: „On nemá podílu ve Mně a Já nemám podílu v něm.“ Ďábel by chtěl dokázat opak, to ale nemůže a proto vynaloží vše na to, aby porušil důvěru ve Slovo Boží.
Nyní se zaměřme na učení o Božství a trojjedinosti. „Já jsem Alfa i Omega, tedy Počátek i Konec, praví Pán, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijítí má, Ten všemohoucí.“ Toto je Božství. Ne jednoduše jen nějaký prorok anebo člověk. Na počátku církve nevěřili ve tři Bohy. Takovou víru mezi apoštoly nenajdete. Teprve po apoštolském věku vyvstala tato teorie a stala se za koncilu v Nicei hlavním učením. Učení o Božství v Nicei způsobilo rozdělení a z tohoto rozkolu vyšly oba extrémy. Jeden vústil do mnohobožství, druhý do unitarismu. Zjevení, které Jan skrze Ducha přijal pro církev, říká: „Já jsem Pán Ježíš Kristus, VŠECHNO ve VŠEM.“ Kdo byl Otec Ježíše? Mt.1,18: „Nalezena jest těhotná z Ducha svatého.“ Ale Ježíš sám jmenuje Boha Svým Otcem. Bůh Otec a Bůh Duch svatý, jak se často vyjadřujeme, dělá Otce a Ducha JEDNÍM. Přesto On a Otec jsou Jeden - nikoli dva.
Ježíš řekl, že On a Otec jsou Jeden. Přestože toto je historicky a biblicky pravdivé, lidé se diví, odkud se berou ti tři. Stalo se to na koncilu v Nicei roku 325 po Kristu stěžejním učením. Trojice je absolutně nebiblické slovo a opírá se o řadu bodů Říma. Římané měli mnoho bohů, ke kterým se modlili. Modlili se také ke svým předkům jako prostředníkům. Vzali místo Jupitera, Venuše, Marse, Pavla, Petra a dalších, a od té doby lidé nepoznali, že existuje jen jeden Bůh, který se projevuje ve třech úřadech. Zjevení zde říká, kdo Ježíš je: „Kterýž jest“, „Kterýž byl“, a „Kterýž přijíti má“ - On je Alfa i Omega, Všechno ve všem, Ten Všemohoucí. Zjevení zde tedy potvrzuje jednotu Boha a zobrazuje Ježíše jako ten, kdo je zjevením Božství v těle.
Ježíš v těle a zrod Církve
Bůh přišel v lidské podobě. Tělo bylo Ježíš. V Něm přebývala celá plnost Božství TĚLESNĚ. Tajemství, ale pravda. Tedy, jestliže On tehdy nebyl tři osoby, pak jimi nemůže být ani dnes. Ježíš řekl: „Vyšel jsem od Otce a jdu k Otci.“ Jan 16,28. Přesně to se stalo. Opustil tuto zemi Svým nanebevstoupením, potom, když zemřel, byl pochován a vstal z mrtvých. Potom Jej potkal Pavel na cestě do Damašku a řekl: „Já jsem Ježíš.“ On byl ohnivým…
Závěr Janova Zjevení se zaměřuje na druhý Kristův příchod a na duchovní příchod Pánovy milostivé přítomnosti v čase zkoušek. Zjevení má proroctví a obraznost; vyžaduje Ducha svatého a prorocké nazírání, aby bylo jasně pochopeno. Je to konec Písma, zakončení časového rozpětí evangelia, a Zjevení sedmi sborům odkazuje na budoucí období církve. Kristus prostřednictvím slova vyzývá: Přijď brzy; Duch a nevěsta volají spolu: Přijď! Žízeň po živé vodě je symbolem touhy po Boží přítomnosti, a odpověď - Ano, přijdu brzy - vyjadřuje nejen eschatologický, ale i aktuální milostný zásah v církvi nyní.
Praktické vyústění a význam pro dnešní věřící
Vyzvednuta je důležitost „vyprání šatů“ a vstupu do Města - to symbolizuje víru, vytrvalost a věrnost v pronásledování. Vypratí šatů znamená projev vytrvalé víry, která obstojí tváří v tvář protiřádovým tlakům. Odkaz na strom života a brány města poukazuje na odměnu věčné naděje a na skutečnost, že plné prožívání těchto obrazů nastane až ve věčnosti. Tato pasáž potrvzuje, že pravé Zjevení není jen teologickým učením, ale zkušeností, která vyžaduje Ducha svatého a otevřené srdce pro jeho působení v církvi.
