Na konci 19. století se objevuje v oblasti knižní kultury staronový fenomén - krásná bibliofilská kniha. Od té doby také hovoříme o tzv. moderních bibliofiliích. Ty měly podle představ svých tvůrců navázat na dávnou tradici krásné řemeslné knihy, a to v průmyslové době, která ničila kouzlo ruční práce. Za bibliofilie považujeme v nejširším smyslu slova unikátní, kvalitní, krásné a cenné tisky. Jsou to velmi často subtilní, intimní artefakty, právem mnohdy publikované jako soukromé. Svědčí o uměleckém vkusu jednotlivců nebo spřízněných skupin tvůrců. V nejlepších svých podobách ukazují snahy posunout vývoj umění a odlišit se od tvorby generací předcházejících. Národní knihovna ČR (NK ČR) uchovává tisíce exemplářů těchto výjimečných knih. Veřejnost ji totiž často vnímá spíše jako místo pro uchovávání a zpřístupňování svých tradičních knižních perel - starých rukopisů a tisků, nebo ji vnímá jako „de facto“ univerzitní, studijní knihovnu s univerzálním fondem. To knihovnu směruje především k zajištění běžného servisu pro čtenáře-studenty, kteří vyžadují nejnovější informační zdroje. Národní knihovny obecně jsou ale také místa, která si pěstujeme pro plné uchování knižní kultury (tu funkci v NK ČR plní především tzv. národní konzervační fond) a též propagují knižní kulturu a přispívají k obecné kulturní vzdělanosti.
Tento příspěvek volně navazuje na autorův text Perly skryté mezi miliony knih publikovaný v časopisu GrandBiblio, č. 1/2, 2009. Časopis Čtenář se k tématu historie české a moravské bibliofilie v podrobnějším textu vrací nyní zhruba po deseti letech. V devadesátých letech v něm byly publikovány některé zásadnější práce: dvoudílný přehled J. Čtenářům bych rád též doporučil některé další a novější práce o bibliofiliích resp. o širším fenoménu bibliofilie a sběratelství.
Jedná se především o publikaci P. Kneidla Bibliofilie v Československu: 1918-1939 vydanou Spolkem českých bibliofilů (SČB) v roce 2003, dále různé publikace SČB včetně odborných článků v jeho bulletinu a též práci současného předsedy M. Dyrynka Bibliofilské hnutí v českých zemích (Geneze, bilance, realita, vize) v periodiku Vědecké knihovny v Olomouci Krok (2008). Česká bibliofilie resp. v širším záběru tzv. krásná kniha je po dvaceti letech ve svobodném badatelském prostředí z odborného, zvláště kunsthistorického hlediska, již v jednotlivých etapách vývoje dobře „ošetřena“.
Vezmeme-li historii chronologicky: byly zmapovány aktivity z počátků české bibliofilie v rámci výstavy a katalogu Moderní revue 1894-1925(text A. Zach, vyd. 1995), mnoho autorů se věnuje Josefu Váchalovi (více www.vachal.cz), vynikající monografie vyšla k výstavě J. Konůpek: poutník k nekonečnu - text H. Larvová (1998), badatelé se věnují též charismatické osobnosti Josefa Floriana a jeho rodiny.
J. Toman publikoval Knihu v českém kubismu (2004), byla vydána publikace s textem o české knize Expresionismus a české umění 1905-1927 (1994). Řada špičkových autorů se věnuje české meziválečné avantgardě (vynikající jsou publikace Knihy s Toyen L. Bydžovské a K. Srpa jr., vyd. r. 2003), od téhož autora nedávno vyšla monografie Karel Teige a typografie: asymetrická harmonie.
Odborné články jsou vydávány jak v regionech, tak ve specializovaných časopisech, významné texty vycházejí v rámci publikací věnujících se historii jednotlivých institucí (např. dějiny Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze - vyd. Základem každého průzkumu a orientace v oblasti bibliofilské produkce jsou speciální bibliografie, výstavní, aukční).
Za stěžejní soupis, na kterém můžeme postavit jakoukoli práci, považuji čtyřsvazkové dílo České bibliofilské tisky, které postupně vytvořil nadšenec a bibliofil A. Sáňka (české moderní bibliofilie od počátků do roku 1945). Na jeho práci navázal pátým dílem F. Počátky získávání a zpracování moderních českých bibliofilií v NK ČR až do let padesátých shrnuje O. S budováním fondu bibliofilií a tisků ve vzácných vazbách se v NK ČR systematicky začalo v roce 1930.
Tato činnost se, včetně odborné katalogizace, dobře rozvíjela. Bibliofilie byly z důvodu ochrany uloženy mimo běžná skladiště a většinou chráněny i ve zvláštních lepenkových krabicích. Půjčovaly se zásadně jen prezenčně.
Druhá světová válka, ekonomické problémy a posléze nástup komunistického režimu však plány na průběžné budování fondů „umrtvily“. Z dnešního pohledu se ale i v době mezi roky 1939-1956 do fondů NK ČR dostaly zajímavé a kvalitní tituly, často v rámci získání soukromých knihoven jed-notlivých kulturních osobností (např. osobní knihovna F. X. Zhruba od poloviny padesátých let minulého století začala tehdejší Universitní knihovna navazovat na tradici let třicátých a začala znovu pořizovat ve větším množství bibliofilie a knihy se vzácnými vazbami.
Šlo jak o nové publikace (daleko nižší produkce než dříve), tak především o nákupy starších titulů v antikvariátech a výjimečně i o dary. V období od roku 1956 do roku 1959 tak knihovna získala např. 1500 bibliofilských tisků.
Správy těchto exemplářů se ujalo oddělení rukopisů a vzácných tisků, které o knihy pečovalo až do počátku 90. let, kdy došlo ke změně koncepce oddělení.
Na začátku 90. let byla publikována M. Hejnovou (současnou ředitelkou odboru Historické a hudební fondy) v rámci edice „Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků“ významná bibliografie bibliofilií Josefa Floriana uložených v NK ČR. Dějiny knihovny přinesly tedy postupnou tvorbu fondů bibliofilíí v různých organizačních útvarech knihovny (národní konzervační fond, univerzální knihovní fond a jeho součásti).
V roce 2005 - v době rekapitulace činností NK ČR - došlo k rozhodnutí, že by bylo prospěšné prozkoumat podle nejnovějších poznatků hodnotu fondů, jejich strukturu a posoudit knihovnické aspekty doplňování, zpracování, správy, ochrany a zpřístupnění.
Návazně na to tyto fondy pak odborně zpracovat (resp. V roce 2006 nebyly zdaleka všechny tituly bibliofilií a jednotlivé konkrétní vzácné moderní tisky zpracovány v databázích.
Většina ze záznamů měla jen jednoduchou formu i obsah. Jak bylo možné v dané situaci postupovat? Začátek práce na průzkumu znamenal vrátit se do časů lístkových katalogů (již alespoň „naskenovaných“).
Z praktického i teoretického pohledu jsme rozhodli, že hlavní část průzkumu se zatím soustředí na období od konce 19. stol. do roku cca 1950, kdy komunistický režim rozvrátil i tradiční nakladatelský sektor a nastalo zcela jiné období knižní kultury.
Potřebné informace se postupně shromažďovaly z náhledů do přírůstkových knih, do ručně psaných knih signatur, byly prověřovány služební lístkové katalogy, postupně přibývalo práce s knihou v ruce (porovnávání jednotlivých exemplářů) a práce se záznamy v databázích.
Autor tohoto příspěvku si vytvořil pomocné soupisy titulů a informací, které nyní slouží mj. k doplňování informací v databázích NK ČR.
Aktuálním výsledkem průzkumu je především postupné zpřesnění bibliografických záznamů i popisu konkrétních tisků (jednotek). Na ohodnocení konkrétních tisků navazují další knihovnické výstupy.
Jde nejen o informace pro další péči o fondy, tj. přesné informace pro expedice knih, pro ochranu během výpůjček, pro ošetření tisků z pohledu restaurátorů, procesy digitalizace apod., ale především se jedná o zlepšení služby uživatelům včetně specializovaných odborníků (např. pro přípravy výstav).
Přístup k záznamům bibliofilií z databáze NKC se zrychlil a zkvalitnil, totéž platí o databázi Souborný katalog ČR.
Produkce bibliofilií dosahuje obrovského rozptylu stylů a kvalit a je samozřejmě nutné vybírat a hodnotit, což je vždy do značné míry subjektivní proces.
To je také jedno z rizik posuzování bibliofilií. I zde se jako v jiných oblastech mění dobové trendy či módy, nově se hodnotí historie knižní kultury.
Kdo by si v padesátých letech dovedl představit, za jak cenné budou považovány po 50 letech např. práce J. Váchala? A to je jen jeden z nejkřiklavějších případů.
Proto bychom měli být jako pracovníci knihoven či sbírkových institucí obecně velmi opatrní v rychlých soudech, zvláště při „hodnocení“ jednotlivých titulů.
Také je potřeba připomenout, že vývoj bibliofilie lze zkoumat z pohledu literárního, výtvarného a v tom dále i z hledisek typografie, ilustrace, knižní vazby.
Fondy NK ČR obsahují díla snad všech významných českých osobností, které se věnovaly - i když někdy okrajově - krásné knize resp. bibliofilii.
Od bibliofilských titulů Knihovny Moderní revue přes secesní tisky, Váchalovy autorské knihy, edice J. Floriana, knihy ovlivněné stylem kubismu, vzácné tisky s výtvarným doprovodem J. Čapka.
Najdeme zde realizace J. Šímy, Toyen, J. Štyrského, K. Teigeho, F. Muziky, J. Zrzavého, C. Boudy, F. Tichého ad. Není možné vyjmenovat v tomto příspěvku i jen všechny nejznámější umělce.
V NK ČR je zastoupena většina významných edic bibliofilských tisků.
Jsou tu také uloženy v různém rozsahu privátní knihovny našich významných kulturních osobností např. S. Čecha, F. X. Šaldy, V. Dyka, O. Zájemcům o historii české krásné knihy či těm, kteří chtějí prožít „jenom“ prostou radost z umění, bych rád doporučil jedno výrazné období historie bibliofilie.
Léta zhruba od roku 1910 do roku 1930 jsou neuvěřitelně kulturně a umělecky dynamická a plodná - to se projevilo silně i v oblasti české bibliofilie.
Uvědomme si, že vrcholily umělecké myšlenky a formy symbolismu, dekadence, secese, s tvorbou E. Muncha přichází po roce 1905 i do Čech výtvarný expresionismus.
Vliv na českou knižní kulturu má kubismus, v úpravě knih se projevuje také originální český rondokubismus.
Dvacátá léta 20. století pak přinesla další smršť uměleckých směrů. A to se zaměřuji především na pohled z výtvarného hlediska.
První rozkvět české bibliofilie, který nastal těsně před 1. světovou válkou, byl podpořený aktivitami V. Preissiga a K. Dyrynka či šířeji např. aktivitami kolem nově vzniklého Spolku českých bibliofilů, oslabila zhoršující se ekonomická situace.
Obtížné hospodářské znovuzrození po válce však bylo silně kompenzováno tvůrčí silou v nové, svobodné, pluralitní republice.
Za druhý rozkvět považuji explozi bibliofilie na začátku demokratického státu od roku 1919 do období plného dopadu hospodářské krize symbolizované pádem nakladatelství Aventinum.
Dvacátá léta 20. století mne uchvacují pestrostí a všeobecnou kvalitou našeho knižního umění.
Navíc potvrzují, že chápaní vývoje umění zjednodušeně, lineárně jako vývoje směrem od konzervativního k tzv. pokrokovému v umění neplatí.
Tato léta připomínají stále otázku: co znamená v umění pojem moderní?
Od Moderní revue (1894 ad.) k našim surrealistům (J. Štyrský, Toyen) „revolta střídala revoltu“, a tak ve dvacátých letech 20. století mohla vypadat revolta z období kolem roku 1900 směšně.
S odstupem času však podle mého názoru ztrácejí sílu odsudky představitelů avantgardy směrem k dekorativním prvkům secese, ale například i směrem ke katolické kulturní aktivitě či umělecké tvorbě.
Teigeho geniální „konstruktivistická“ typografie a výzdoba posunula vývoj výtvarné podoby české knihy o míle dále.
Není důležité vyjmenovat v tomto příspěvku i jen všechny nejznámější umělce, ale nelze přehlédnout, že L. Bradáč pokračuje ve vydávání titulů s osobnostmi symbolismu a dekadence.
Do roku 1925 pokračuje tradice knižní řady Moderní revue.
Ještě v roce 1925 - v roce úmrtí A. Procházky - vycházejí u L. Bradáče jeho Torsa veršů.
Během dvacátých let se pouští bibliofil a milovník kulturního dědictví doby před „Velkou válkou“ A. Sáňka mj. do vydávání skvělých děl E. A. Poe (s výzdobou J. Konůpka).
Svou edici má též bytostný secesní symbolik a precizní grafik F. Kobliha.
Úředník J. Portman v Litomyšli samorostle tiskne originální bibliofilie jakoby vypadlé ze „starých časů“ monarchie mj. s využitím výtvarných prvků Z. Braunerové.
S. Klír ještě v roce 1928 vydává In memoriam Karel Hlaváček 1898 či Karáskova Božího převozníka.
Bezručovy Slezské písně vycházejí v roce 1927 v pěkném vydání již posedmé.
Ve své soustavné práci vydávání spirituální literatury v pěkných úpravách pokračuje J. Florian a jeho rodina.
Vycházejí zde i bibliofilské perly, jako je Román zajícůvči Levana a matky žalu (1927) v nejlepších výtiscích kolorované expresivním výtvarníkem J. Čapkem.
Základy české typografie a bibliofilie připomíná úspěšné 2. vydání Preissigovy knihy Barevný lept a barevná rytina (1925) a kniha K. Dyrynka Typograf o knihách z téhož roku.
Příkladem umělce, který geniálně syntetizoval vlivy „starých“ a „nových“ uměleckých forem a stylů, byl všeuměl J. Váchal.
V roce, kdy se již chystají některé tituly „perel avantgardy“ (1924), vychází např. jeho Krvavý román a v roce 1926 Koruna bludařstva… - díla jakoby z jiných dob.
Dvacátá léta jsou mimochodem asi vrcholem Váchalovy aktivity v oblasti bibliofilií.
Lahodně tradiční ilustrace přinášejí v té stejné době stále úspěch malíři Babičky či Zapadlých vlastenců A. Milovníkem umění, nakladatelem, který ve svých aktivitách geniálně propojoval „staré a nové“ umění s přirozeným talentem a širokým záběrem, byl O. Štorch-Marien.
Byl to on, u kterého v jeho Aventinu vyšla jedna z nejkrásnějších bibliofilií té doby - Dellucovy Lidé z baru (1925) s ilustracemi (i kolorovanými) od J. Šímy.
J. Zrzavý pro něj ilustroval známé vydání Máje.
A z oblasti české klasiky si dovolil vydat Špálou expresionisticky moderně ilustrované vydání Babičky (1923).
K perlám dvacátých let samozřejmě patří Čapkem kolorované vydání Vančurova Rozmarného léta (1926) od nakladatele J. Fromka (Odeon), který se spojil i s dalšími avantgardními výtvarníky té doby (např. K. Teige, J. Štyrský, Toyen).
Básnické sbírky J. Seiferta, V. Nezvala či K. Biebla měly pak štěstí na špičkové bibliofilské formy vydání: Teigem kolorovaná Bieblova sbírka S lodí, jež dováží kávu (1928) či Nezvalův Židovský hřbitov (1928) a před...
tags: #ceske #bibliofilske #tisky #bibliografie #bibli