Nejvýznamnější křesťanskou památkou na světě je bezpochyby jeruzalémský Chrám Božího hrobu, který byl vystavěn na místě předpokládaného ukřižování, pohřbu a následného zmrtvýchvstání Ježíše Krista. První bazilika byla v těchto místech postavena římským císařem Konstantinem v letech 326 až 335 na popud jeho matky Heleny, která zde údajně objevila Ježíšův hrob a jeho kříž.
Bazilika však byla v roce 1009 poškozena fátimovským chalífou al-Hakímem. Z původního kostela se tak zachovala pouze vnitřní rotunda zvaná Anastasis (Zmrtvýchvstání). Následně baziliku ve 40. letech 11. století v menším měřítku přestavěl byzantský císař Konstantin IX. Monomachos. Po roce 1187, kdy byl Jeruzalém dobyt sultánem Saladinem, byla správa baziliky svěřena několika křesťanským církvím, což nedělalo dobrotu. Složitá situace pak nastala i během tureckého panství po roce 1517. Tehdy docházelo k mnoha sporům souvisejících se správou chrámu.
Turecký sultán nakonec roku 1757 vyhlásil pravidlo „Status quo“, podle něhož se řídí vlastnictví a práva jednotlivých církví uvnitř Chrámu Božího hrobu. Péče o chrám je rozdělena mezi Armény, Řeky, kopty, římské katolíky, Etiopany a Syřany. Některé části řídí společně, jiné odděleně. Neutrální postavou je muslimský klíčník, který každý den chrám odemyká.
Velké škody na stavbě napáchal katastrofální požár v roce 1808 a také zemětřesení v roce 1927. Chrám Božího hrobu (Church of the Holy Sepulchre) je tedy již od 4. století významným poutním místem pro řadu křesťanských církví. Nenechá si jej však ujít žádný návštěvník Jeruzaléma, dokonce ani ten, který není nábožensky založen.
Nejrůznější rekonstrukce a přístavby, které kostel v minulých staletích prošel, způsobily, že je dnes stavbou poměrně náročnou na prohlídku. Chrám je rozčleněn na kaple a prostory vyhrazené šesti různým církvím; v interiéru vládne šero a přímo u Kristova hrobu, který je bezesporu tím nejposvátnějším místem, se často vytvářejí dlouhé fronty. Každý návštěvník dnes může uvnitř svatyně strávit nanejvýš několik minut.
Nejvzácnější částí Chrámu Božího hrobu je právě Kristův hrob, nad nímž byla po požáru v roce 1808 vybudována svatyně. Není to ovšem první svatyně, která se zde nachází. V minulosti zde stávala celá řada svatyní, přičemž ta nejstarší pocházela ze 4. století. Dnešní svatyně je opět tvořena dvěma kaplemi.
Vnější Andělská kaple se pyšní nízkým pilastrem, do něhož byl zabudován kousek kamene, který údajně odvalili ze vstupu do Kristova hrobu andělé. Nyní slouží jako oltář řecké pravoslavné církve. Spodními dveřmi je možné se dostat do malé vnitřní kaple Božího hrobu se čtrnáctým zastavením křížové cesty. V místě, kde je položena mramorová deska, je údajně uloženo Ježíšovo tělo. Samotná deska sem byla umístěna v roce 1555 a úmyslně rozbita, aby vystrašila osmanské nájezdníky.
Za svatyní se nachází Koptská kaple, v níž je k vidění kousek vyleštěného kamene, který je údajně původním úlomkem ze samotného hrobu. Dalším významným místem je Kámen pomazání, tedy místo, kde mrtvý Kristus dostal poslední pomazání a byl zabalen do plátna. Ve stylu římské antiky byla vystavěna rotunda, která obklopuje Kristův hrob. Vnější zadní stěna je pozůstatkem původního kostela ze 4. století.
Po požáru roku 1808 musela být kopule ze 4. století nahrazena jinou a vznikl tak dvoupatrový ochoz. Do zadní stěny je zakomponována tzv. Syrská kaple s židovskými skalními hroby pocházejícími z období od roku 100 před Kristem po rok 100 po Kristu. Další částí Chrámu Božího hrobu je kaple sv. Heleny, na jejích zdech jsou rytiny křížů.
Kapli nechali vystavět křižáci, kteří na ni použili staré byzantské sloupy. Boční zdi jsou tak ve skutečnosti pozůstatky baziliky ze 4. století. Po schodech se můžete dostat do kaple Nalezení sv. Kříže, což je bývalá nádrž, v níž svatá Helena údajně našla pravý Kristův kříž. Socha světice, která je zde dnes k vidění, byla vytvořena v 19. století.
Během prohlídky chrámu můžete zavítat také do prostého etiopského kláštera, jehož součástí je i Etiopská kaple. Klášter zaujímá řadu malých budov na střeše kaple sv. Heleny. Etiopané se sem pravděpodobně uchýlili v 17. století, kdy ztratili právo na kaple v hlavním kostele, protože neměli na zaplacení daní.
Jeruzalém má pro křesťany mnoho posvátných míst spojených s působením Ježíše Krista. Nad Golgotou a zahradou člena židovské velerady stojí Chrám Božího hrobu, vtěsnán uprostřed města. Podle římského a židovského práva se popravy měly vykonávat jen za městem, a tato zvyklost byla dodržena i při Ježíšově ukřižování.
V roce 325 císař Konstantin přikázal zbourat Afroditin chrám a Ježíšovu hrobku odkrýt. Za nalezení hrobky byl zodpovědný jeruzalémský biskup Eusebius, který bořením pohanského chrámu hodně riskoval. Konstantin poté přikázal nad nalezeným hrobem stavbu kostela a poslal do Jeruzaléma svou matku, sv. Helenu, aby na tuto stavbu dohlížela. Na místě ukřižování byla postavena bazilika; interiéru se nacházel nově odhalený blok skály, na němž měl být Ježíš ukřižován, ona Golgota neboli Kalvarie.
V březnu 2017 byl slavnostně odhalen zrestaurovaný Boží hrob. Edikula, která je nejnavštěvovanější částí chrámu, prošla první kompletní opravou po více než dvou stech letech. Tato rekonstrukce trvala deset měsíců. Edikula pochází z let 1809 až 1810 a byla součástí po velikém požáru roku 1808.
Chrám Božího hrobu leží v jeruzalémském Starém městě, na místě Golgoty, kde se v Kristově době popravovalo. Uctíván je jako Ježíšův hrob. Chrám spravuje šest křesťanských církví, která se po staletí dohadovala ohledně vlastnictví kostela. Hlavní sekretář řeckého pravoslavného patriarchátu uvedl, že církev chce faktury za vodu nyní platit, a že dluh devět milionů šekelů měl být smazán, avšak dohoda zůstává nejistá.
Podle vodohospodářů ze soukromé firmy Hagihon zákony takové výjimky neumožňují. Společnost Hagihon se ke sporu zatím nevyjádřila a zablokovaný bankovní účet chrámu se nejspíš dostane k soudu. Chrám zvažuje, že při protestu na jeden den uzavře pro veřejnost, pokud dluh nebude vyřešen.
Videoprohlídka uvnitř Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě
Klíčové součásti a kaple Chrámu Božího hrobu
Nejvzácnější částí Chrámu je Kristův hrob, nad nímž byla po požáru vybudována svatyně a která zůstala centrem poutí od 4. století. Vnější Andělská kaple a vnitřní kaple Božího hrobu spolu tvoří dvojici svatyní, z nichž každá má své specifické rysy a ikony. Dlouhé fronty před svatyní svědčí o vysokém významu místa i současné popularitě mezi turisty a poutníky.
Rotunda, která obklopuje hrob, byla původně součástí římsko-bizantského komplexu a její vnější stěny zůstávají z doby 4. století. Po požáru v roce 1808 byla kopule nahrazena a vznikl dvoupatrový ochoz; syrská kaple v zadní stěně obsahuje židovské skalní hroby. Kaple sv. Heleny nese rytiny křížů a byla postavena křižáky na starých byzantských sloupech.
Pod kaplí Nalezení sv. Kříže se nachází bývalá nádrž, kde svatá Helena údajně našla pravý Kristův kříž. Etiopský klášter nad Chaos ukazuje, že etiopští poutníci zřejmě získali přístup k prostoru chrámu v 17. století. Skupina malých budov na střeše kaple sv. Heleny patří k etiopským stavbám a odráží historické rozšíření různých tradic okolo chrámu.