Kaple svatého Silvestra a pozdější kaple svatého Kříže v průběhu staletí prošly bohatým vývojem, který ovlivnily práce významných stavitelů a umělců gotické i renesanční epochy. Důležitým mezníkem byla spolupráce Matyáše z Arrasu a jeho následníka Petra Parléře, kteří ovlivnili změnu půdorysu pětistěnného uzávěru kaplí na pravoúhlý a podstatně tak změnili charakter katedrály. Dále během historie docházelo k přenášení oltářů, hrobů a vzácných předmětů, které určily dnešní podobu prostoru.
Historie kaple svatého Silvestra a její počátky
Nejstarší zmínka o kapli pochází z roku 1305, kdy pražský biskup Jan IV. z Dražic založil oltář sv. Silvestra a kaple se začala nazývat kaple svatého Silvestra. V roce 1336 však biskup oltář přenesl na jiné místo ve staré bazilice, kde měl být pohřben poblíž rodičů; připravil si zde hrob a nechal přivézt bronzovou sochu biskupa a stříbrnou desku k označení hrobu. Listina z roku 1325 potvrzuje dar Alžběty, vdovy po Rudolfovi I., oltář sv. Šimona a Judy pro zajištění zádušních bohoslužeb za manžela. Z toho vyplývá význam kaple pro liturgii i rodinné hroby královských dynastií.
Pokračování stavebních úprav a uložení královských hrobek
V listopadu 1369 Beneš z Weimile otevřel hroby pražských biskupů Kosmase a Jana I. a jejich přemístění mělo umožnit opravy románské baziliky. V roce 1373 byl sem přenesen z baziliky i tělo královny Judy, manželky Václava II., a vévodů Rudolfa Švábského a Rudolfa I. Tato fáze ukazuje na ambici propojit kapli se vzácnými osobnostmi české říše a jejich náboženským a politickým významem. Později byly během dostaveb katedrály objeveny prameny bohaté výzdoby a doklady o pohřbech, stejně jako pozůstatky královských pohřebních insignií.
Objev polychromie a význam Veraikonu
Během seškrabování nátěrů a odtloukání omítky v roce 1869 se na jihovýchodní stěně kaple objevily zbytky gotické nástěnné malby. Na východní stěně vlevo od oltáře býval vystavený obraz Veraikon svatovítský (Tvář Kristova). Byl jedním z nejvzácnějších předmětů Svatováclavského pokladu a Karl IV. si ho přivezl od papeže Urbana V.; pro Kopii byl zhotoven rám s vyobrazeními českých patronů a texty na bordiurách. Přes svou významnost byl obraz kvůli bezpečnosti často uchováván na Karlštejně a do Prahy byl přivážen jen ke korunovacím či pohřbům. Jeho rozměry činí 62 x 50,5 cm s rámem širokým 10 cm a výškou 4,3 cm.
Současná podoba oltáře a hlavní dekorativní prvky kaple
Dominantou kaple se stal Milánský kříž z roku 1589, který je pozdně renesančním a barokně upraveným dílem s tělem Kristovým vyřezávaným z cedrového dřeva. Z roku 1763 pochází obložení kříže zlaceným plechem a rokokový tabernákl, který vznikl díky finanční podpoře církevních hodnostářů. Tabernákl doplňuje barokní socha Bolestné Panny Marie; stává se centrálním organickým prvkem prostoru spolu s poprsím sv. Jana Nepomuckého v medailonu na oltářní menze. Obrazy na východní a západní stěně kaple představují ikonografii světců a Kalvárii; na západní stěně je barokní obraz Glorifikace sv. Jana Nepomuckého od italského malíře Odoarda Vicinelliho.
Vernisáže, vitráže a architektonické detaily
V vitráži z roku 1869 na oknu kaple je zobrazen papež sv. Silvestr a další světec, s doprovodnými patrony, a nad nimi hvězdicové lucerny. Barokní mramorové zábradlí s kovanými výplněmi původně uzavřelo náhrobní oltář sv. Jana Nepomuckého; do současnosti bylo přesunuto. V roce 1929 byla kaple obklopena novým mramorovým zábradlím a následně byl zkapacitněn přístup do podzemí katedrály. V roce 1949 a později došlo k rekonstrukcím v rámci restaurování a modernizace kaple.
Vlivy a kontext na Svatovítský poklad a další kapitoly
kaple srůstá se Svatovítským pokladem a s dalšími exponáty ve vitrínách a kaplich mezi Pražským hradem. Moderní interpretace a katalogy, včetně expozic a katalogů k Veraikonu a kapli Kříže, nabízejí kontext pro porovnání jednotlivých artefaktů. Dále zmiňované rekonstrukce a vlivy architektů jako Matyáš z Arrasu a Petr Parléř určují koncepci gotických zásahů do půdorysu katedrály a jejich následnou renovaci.
Současnost a využití kaplí
Kromě liturgie kaple slouží i jako kulturní prostor s expozicemi sakrálního umění, výstavami a občasnými bohoslužbami. Otevírací období a provozní politika jsou doprovázeny moderními projekty revitalizace a spoluprací s kulturními institucemi.
