Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický chrám a dominanta Pražského hradu. Původně stála rotunda svatého Václava kolem roku 929, kterou později nahradila bazilika a nakonec od roku 1344 třístupňová gotická katedrála. Její gotická podoba s chórovým uzávěrem, kaplemi a věžími byla doplněna a dokončena až v 19. a 20. století, aby se oslavilo tisícileté výročí morálního a kulturního dědictví země.
Stavba začala roku 1060 pod vedením knížete Spytihněva II. a poté Vratislava II., který stanovil půdorys. Hlavním architektem se stal Matyáš z Arrasu a následně Petr Parléř, jehož dílo transformovalo chrám do monumentálního trojlodního prostoru s věží a komplexem kaplí kolem chóru. Do roku 1373 vznikla Svatováclavská kaple a korunní komora, kde se uchovávají české korunovační klenoty.
Parléřův tým realizoval v katedrále ojedinělou hvězdicovou klenbu a kaple svatého Václava byla vysvěcena v roce 1367. Zároveň vznikla královská oratoř a prostory propojené s Starým královským palácem. Po smrti Karla IV. pokračovali jeho následovníci, avšak stavba nebyla dokončena až do novověku, kdy byla západní část dokončena v 19. století a Velká věž dosáhla výšky 55 m.
Ve 20. století byla dostavba završena a katedrála byla slavnostně vysvěcena roku 1929 při příležitosti tisíciletého výročí smrti svatého Václava. Od té doby slouží nejen bohoslužbám, ale zároveň je pokladnicí českých korunovačních klenotů a mauzolem českých králů. Interiér je zdoben pracemi významných českých i zahraničních umělců, mezi nimiž patří Alfons Mucha, František Kysela, Max Švabinský, Karel Svolinský a další.
Historické etapy a architektura
Na místě rotundy vyrostla trojlodní bazilika s apsidami, která vybudovala základ pro následný gotický chrám. Důležitou událostí bylo povýšení Prahy na arcibiskupství roku 1344 a položení základního kamene katedrály Janem Lucemburským, za přítomnosti Karla IV. a Jindřicha. Hlavní architekt Petr Parléř a jeho dílna navrhli sítě žebrové klenby a jedinečnou Svatováclavskou kapli.
Ze západního průčelí vyrašily dvě věže, i když původní plán počítal pouze s jednou. Po velkém požáru Hradu roku 1541 následovaly rekonstrukce v letech 1556-1561 a doplnění Wohlmutovou kruchtou. Dostavba byla dokončena až v 19. století staviteli Josefem Mockem a jeho nástupci, kdy hlavní loď a příčná loď získaly konečnou podobu. V roce 1929 byla katedrála zasvěcena a veřejnosti předána.
Kaple svatého Václava a korunní komora tvoří centrální část katedrály, zatímco chórový prostor s osmi kaplemi a hvězdicová klenba vytvářejí nádherný interiér. Reliéfní a sochařská výzdoba zahrnuje busty panovníků a významných stavitelů Petra Parléře. Zvoník Zikmund byl původně ulit v roce 1549 a v současnosti doplňují zvony novějších dílen.
Umělecké bohatství a poklady
V katedrále se nachází bohaté muzeum a reliéfní výzdoba z 14. století, stejně jako komnaty s unikátními relikviemi a historickými náhrobky. V severním chóru ční náhrobek sv. Jana Nepomuckého z roku 1736 a v bočních částích se nachází řezby a oltáře z doby baroka. Všechny tyto díla dokládají bohatou historii českého stavitelství a výtvarného umění.
Nové varhany pro katedrálu vznikaly mezi lety 2020-2022 ve Španělsku, jejich prospekt ozdobily křišťály z sklárny Ajeto. Instalace začala v dubnu 2025 a inaugurace proběhla 15. června 2026. Varhany mají šest a půl tisíce píšťal, nejmenší 7 mm a nejdelší přesahuje 7 metrů, hrací stůl má 121 rejstříků. Design navrhl Peter Olah a inspirací byla Panská skála.
Všechny tyto prvky dělají z katedrály svatého Víta monumentální organismus, který je zároveň pokladnicí českého kulturního dědictví.
Zateplení katedrály sv. Víta
Praktické informace pro návštěvníky
Katedrála je součástí Správy Pražského hradu, která zajišťuje turistický provoz a rekonstrukce. Bezplatná zóna umožňuje návštěvníkům volně si prohlédnout část interiéru. Placené prohlídky zahrnují další prostory včetně velkolepého chóru.
Historie a současnost spojené s vlastnictvím budovy jsou zakotveny v soudních sporech z let 1990s až 2010, které nakonec vyústily do dohody o spravování areálu mezi Metropolitní kapituly u sv. Víta a Správou Pražského hradu.