Roku 1555 tak začal v jihovýchodní části moskevského Rudého náměstí vznikat komplex osmi kostelů umístěných kolem centrálního chrámu Ochrany Boží Matky, přičemž každý z nich symbolizoval jeden den z bojů o Kazaň. Přestože chrám na první pohled vypadá jako zcela nesourodá směs, má jeho uspořádání přesnou logiku, řád a strukturu. Jeho základ tvoří velký kříž, na jehož ramenech vyrostly velké kaple s velkými kupolemi. Celý chrám je zasvěcen Panně Marii Pomocné, ochránkyni života, a podle centrální kaple nese název Pokrovský chrám na Rvu.
Historie stavby je plná nejasností ohledně autorství. Dle legendy byl autorem Postnik Jakovlev, avšak jiné zdroje připisují spoluautorství Ivanu Bačkovi. Názvy ostatních kaplí symbolizují 8 sjednocených církví. Osm kostelů obepíná centrální sloupovitý chrám a jejich architektura symbolizuje spojení Ruska s Evropou i Asií. V roce 1588 byla ke stavbě přistavěna kaple Vasila Blaženého, která dala celé stavbě druhé jméno - Chrám Vasila Blaženého.
V průběhu staletí chrám čelil mnoha ohrožením a rekonstrukcím. Napoleon I. Bonaparte se pokusil srovnat chrám se zemí při obsazení Moskvy, ale jeho plány zmařila nepřízeň osudu a vojenské komplikace. V roce 1929 byl chrám uzavřen bolševiky a z věží byly sejmuty zvony. Znovu otevřen byl v roce 1990 a od roku 1991 se v něm slouží nepravidelné bohoslužby podle pravoslavného kalendáře. Celková výška chrámu je 65 metrů a deset kupolí symbolizuje Rudé náměstí, na němž stojí.
Architektura chrámu představuje spojení Ruska s Evropou i Asií. Základ tvoří devět hlavních kaplí propojených průchody; střed tvoří centrální kaple, kolem něj pak čtyři velké kaple a mezi nimi čtyři menší. Čtyři kaple jsou osové, čtyři další jsou mezi nimi. V roce 1670 byla dokončena zvonice, která definitivně završila stavbu. Katedrála se skládá z osmi víceméně samostatných kostelů, symbolizujících jednotlivé dny rozhodujících bojů o Kazaň. V závěru 16. století byl chrám dokončen na pokyn Ivana Hrozného jako připomínka vítězství nad Kazaně.
Samotný příběh architektů je do jisté míry legendární. Podle jedné verze byl autorem Postnik Jakovlev, podle druhé verze spolupracovali Barma a Postnik. Traduje se, že car po dokončení prac oslepil stavitele, aby již nikde jinde nemohl postavit podobnou krásu. Půdorys chrámu tvoří devět hlavních kaplí propojených průchody; střední kaple je nejvyšší a kolem ní se rozkládají další. Později byla na severovýchodní straně chrámu dostavěna kaple desátá, zasvěcená svatému Vasilovi řečenému jurodivému, který údajně předpověděl, že po odchodu Ivanovy armády z Kazaně vraždí svého syna.
Chrám Vasila Blaženého se často označuje podle jedné z kaplí, ale oficiálně nese jméno Pokrovský chrám. Osm bočních chrámů obepíná centrální chrám a jejich bohaté cibulovité hlavice, původně zlacené, dotvářejí barevný obraz stavby. Interiér chrámu je spíše skromný a kontrastuje s vnějším půvabem; to bývá spojováno s původní vizí Ivana IV., který si přál mít soukromou svatyni pro rozhovory s Bohem. Návštěva chrámu nabízí nejen vhled do historie stavby, ale i pohled na barevné fresky ze 17. století a historické expozice.
V 18. století došlo k doplnění asymetrických přístěnků a šatru nad vchody, zlacení hlav bylo nahrazeno barevným ornamentem a došlo ke stavebním změnám. V roce 1929 byl chrám uzavřen a z věží byly sejmuty zvony. Znovu otevřen byl v roce 1990 a od roku 1991 probíhají služby podle pravoslavného kalendáře. Chrám je součástí světového dědictví UNESCO a patří k největším dominantám Moskvy, které bývá k vidění na místních pohlednicích.
V blízkosti chrámu stojí další významné památky Moskvy, jako je Kreml a GUM. Chrám Vasila Blaženého se stal ikonickou složkou Rudého náměstí a jednou z největších dominant ruské architektury. Obyvatelé i návštěvníci oceňují barevné hlavy kaplí a zvlášť výjimečné je propojení osmi kaplí kolem centrálního prostoru. Návštěva této památky tak nabízí vhled do doby Ivanova panování a klíčových událostí v dějinách Moskvy a Kazaně.
Chram Vasila Blaženého
Vzhledem k dlouhé historii a opakovaným rekonstrukcím zůstává chrám nejen duchovním centrem, ale i kronikou proměn Moskvy od vzniku velkého kazaňského vítězství až po současnost. Za návštěvu stojí i muzeum a expozice věnované historii stavby a její role v moskevské identitě.