Chrám Vasila Blaženého, známý také jako Pokrovský chrám či chrám Panny Marie Pomocné, je ikonickou památkou moskevského Rudého náměstí a jedním z nejvýznamnějších symbolů ruské architektury. Nachází se na jihovýchodní straně Rudého náměstí v Moskvě a jeho podoba se během staletí měnila v důsledku rekonstrukcí a barevného členění.
Historie vzniku a klíčové okamžiky
Chrám byl postavený v 16. století na příkaz cara Ivana Hrozného jako památka na dobytí Kazanského chanátu. Chrám byl původně zasvěcen Panně Marii a dodnes nese oficiální jméno Pokrovský chrám. Stalo se tak u příležitosti poražení Tatarů u Kazaně a díky svému vojenskému úspěchu Ivan IV. Hrozný překročil etnické hranice staré Rusi, čímž byla zahájena proměna Moskevského státu v mnohonárodnostní impérium. Car si význam vítězství uvědomoval a svým vojákům tehdy rozdal dary za plné tři tuny zlata.
V roce 1929 byl chrám uzavřen bolševiky a z věží byly sejmuty zvony. Na konci dvacátých let chrám uzavřeli a sňali z věží zvony. Chrám prošel několika rekonstrukcemi a přestavbami, zejména v 17. a 18. století, kdy došlo k doplnění asymetrických přístěnků a stanovité šatry nad vchody a zlacení hlav bylo nahrazeno barevným členěním. Současně došlo k náhradě původně bílé malby chrámu červenobílými ornamenty. Dnes je budova pečlivě restaurována a patří mezi největší turistické magnety Ruska.
Architektura a struktura komplexu
Půdorys chrámu tvoří devět hlavních kaplí propojených průchody, uprostřed stojí centrální chrám a kolem něj čtyři velké kaple a mezi nimi čtyři malé. Později byla na severovýchodní straně chrámu dostavěna i kaple desátá, zasvěcená svatému Vasilovi řečenému jurodivému. Osm kaplí obepíná centrální sloupovitý chrám; boční kaple mají původně zlacené cibulovité kopule, zatímco centrální chrám je ukončen šatrem ve tvaru polního stanu a menší zlacenou kopulí. Celá skupina chrámů je propojena hypotetickou společnou základovou konstrukcí, galerií a vnitřními průchody.
Ve 20. století se architektura chrámu posunula od zlacení k barevnému členění. V 18. století byly doplněny asymetrické přístavby a stanovité šatry nad vchody, zlacení hlav bylo nahrazeno současným bohatým barevným řešením. Název chrámu se rozšířil po přístavbě kaple Vasilije Blaženého v roce 1588, čímž získal dnešní širší význam.
Legenda a symbolika
Podle tradičních pověstí car Ivan Hrozný nechal po dokončení chrámu vypíchnout stavitelům oči, aby už nikdy nemohli postavit podobné dílo. Právě tato legenda dodnes doprovází nazývání chrámu Vasila Blaženého. Ve skutečnosti však interiér bývá skromnější než vnější zápis a jeho temný vnitřek s úzkými průzory kontrastuje s bohatstvím ikon moskevské malířské školy ze 16. století.
Chrám během staletí sloužil nejen věřícím, ale také jako součást kulturního dědictví: uvnitř je muzeum s expozicí věnované vzniku kostela a cennými ikonami moskevské malířské školy 16. století. Půdorys chrámu má devět hlavních kaplí propojených průchody, a středový prostor je obklopen osmi bočními kaplemi.
Současnost a význam
Dnes je chrám jedním z největších turistických magnetů Ruska a slouží také pro církevní účely. Prozkoumání fascinující stavby a poznání její historie je povinností pro všechny návštěvníky Moskvy, kteří sem zavítají, aby se ponořili do doby vlády Ivana IV. Hrozného a do proměn Moskvy v multietnické impérium. Carova vůle a architektonické ambice se v chrámu odrážejí i po staletích, a proto zůstává jedním z nejvýznamnějších symbolů ruské státnosti a kulturní identity.
Volitelné doplňky a návaznosti
Pro návštěvníky jsou k dispozici malé expozice věnované historii stavby a přístup k prohlídkám interiéru s ikonami. V okolí chrámu lze sledovat další související památky a vychutnat si atmosféru Rudého náměstí, které jako celek reprezentuje spojení Evropy a Asie v ruské architektuře. Příběh chrámu je nositelem historických i legendárních motivů, které utvářejí obraz moskevské identity.
