Odhalení tajemství zničeného babylonského chrámu: Pravá Babylonská věž a zikkurat Etemenanki

Příběh o věži sahající do nebe patří k nejznámějším biblickým varováním. Archeologové ale mají konkrétního kandidáta na její předobraz - a ten byl skutečně obrovský. Po staletí sloužil biblický příběh o Babylonské věži k vysvětlení, proč na světě existují různé jazyky - a k varování před snahou rovnat se Bohu. Existovala však ta věž doopravdy?

Odpověď možná zní ano. Archeologové i historici se domnívají, že Babylonská věž z knihy Genesis měla skutečný předobraz ve starověké Mezopotámii: zikkurat Etemenanki. Moderní výzkum přinesl řadu indicií, že taková stavba nejen existovala, ale byla známá po celém starověkém světě. Případ skutečné Babylonské věže přesto zdaleka není uzavřený.

Co víme - a co nám stále chybí?

A kdo napsal Genesis?

Ačkoli podle tradice napsal Genesis i další čtyři knihy židovské Tóry prorok Mojžíš, moderní historici se domnívají, že je ve skutečnosti sepsala řada autorů v různých obdobích starověku. Kniha vypráví o Bohu, který stvořil Zemi a lidstvo a poté většinu stvoření zničil obrovskou potopou, protože se lidé ukázali jako zkažení, násilní a hříšní. Bůh ušetřil Noema a jeho rodinu, kteří potopu přečkali na zvlášť postavené arše.

Jak Genesis popisuje Babylonskou věž?

Jedenáctá kapitola Genesis popisuje, co následovalo: svět s jediným jazykem a jednotným lidem, který se přesune do země Šineár - území odpovídajícímu starověké Babylonii v jižní Mezopotámii, dnešnímu Iráku. Lidé žijí v jednotě. Pak je ale přemůže pýcha. Postaví město s věží sahající až do nebe, Bůh sestoupí na Zem a jejich jazyk ‚zmate'. Najednou si nikdo nerozumí. Věž i město jsou opuštěny.

Proč Bábel?

Příběh uzavírá jméno: město se nazve Bábel - Babylon. Výraz připomíná hebrejské sloveso balal, tedy ‚zmást‘ nebo ‚smísit‘, a někteří badatelé v tom vidí záměrnou slovní hříčku zakořeněnou v dlouhé hebrejské literární tradici.

Pátrání po skutečné Babylonské věži

Zůstala z pravé věže nějaká část? Tato otázka poháněla generace cestovatelů, historiků i křesťanských věřících a v průběhu let různé osobnosti navrhovaly nejrůznější možná místa, kde kdysi stavba stála. Jedni poukazovali na Aqar Quf (Akarkúf), archeologická lokalita starověkého Dúr-Kurigalzu - mezopotamského města, jež bývalo sídlem jedné z nejmocnějších babylonských dynastií. Druzí hledali trosky v místě dnes známém jako Borsippa.

Stavba byla zikkurat, tedy druh chrámové věže běžný ve starověké Mezopotámii. Tyto stavby připomínající pyramidy - název pochází z akkadského zaqārum, „tyčit se“ či „být vysoký“ - vznikaly jako pocta bohu ochránci města. Stávaly v těsném sousedství královských paláců, a badatelé z toho vyvozují, že měly zpečetit svazek mezi panovnickým rodem a městskými božstvy.

Zikkurat nebyl jen architektonická okrasa. Byl propojen se svatyní na zemi a považoval se za místo, kde se setkává nebe se zemí - kde bohové sestupují mezi lidi. Taková místa měla podle George „nesmírný náboženský význam“, který celému komplexu zajišťoval výjimečné postavení v babylonském světě.

Etemenanki byl zasvěcen mocnému mezopotamskému bohu Mardukovi, ochránci Babylonu, a šlo nejspíš o působivou stavbu. Rané vykopávky ukázaly, že budova stála ze sušených hliněných cihel a cihel pálených, stmelených asfaltem a hliněnou maltou.

Zásadním dokladem je tzv. Stéla babylonské věže, černý kámen vysoký necelého půlmetru, dnes uložený v Iráckém muzeu v Bagdádu. Zobrazuje krále Nebukadnezara II., průčelí zikkuratu Etemenanki a plán svatyně na jeho vrcholu. Nápis stavbu přímo identifikuje jako Etemenanki v Babylonu. Podobu a rozměry zikkuratu však badatelé rekonstruují z více zdrojů - ze stély, klínopisných textů i archeologických stop.

Podle tradičně uváděné rekonstrukce měl zikkurat čtvercovou základnu a výšku kolem 90 metrů. Etemenanki byl ústřední stavbou babylonského chrámového komplexu. Jeho počátky jsou nejisté; Andrew George jej klade zhruba mezi roky 1500 a 1000 př. n. l., známá monumentální podoba však souvisí hlavně s novobabylonskou obnovou za Nebukadnezara II. - tedy dávno před konečnou podobou textů, v nichž se příběh o Bábelu dochoval.

Konkrétní podrobnosti o skutečné velikosti a podobě stavby v průběhu staletí nakonec zůstávají nejasné. Spletitá stavební historie Etemenanki situaci dále komplikuje. Zikkurat nestál jednou provždy: čas i opakované nájezdy ho podle všeho několikrát srovnaly se zemí a stavitelé ho vždy znovu vztyčili.

Jedna z posledních kapitol jeho existence se odehrála roku 331 př. n. l. Makedonský král Alexandr Veliký dobyl Babylon i jeho zikkurat a nařídil trosky strhnout - chtěl uvolnit místo nové stavbě. Zemřel roku 323 př. n. l. a plánovaná obnova už nebyla dokončena. Co zbylo, dorazilo místní rabování a čas, říká George. „Vykopávky později našly hlavně díru v zemi, kde kdysi stávaly základy z pálených cihel," popisuje. „Protože máme jen tuhle díru a žádnou nadzemní část, chybějí nám konkrétní archeologické důkazy o struktuře, podobě a historii stavby."

Lokalita Babylon, v níž se nacházejí i pozůstatky Etemenanki, je dnes zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Mýtus, nebo historie?

Podrobnosti o zikkuratu zůstávají lákavě nedosažitelné - ale jedno je jasné: zikkuraty patřily k výrazným stavbám velkých mezopotamských měst. Vyvstává proto otázka: proč Genesis mluví o věži, a ne o zikkuratu? Pro Izraelity, kteří se s mezopotamskými zikkuraty setkali zejména v kontextu kontaktů s Babylonií a babylonského exilu, mohla být taková stavba cizorodá a mimořádně působivá. Použití slova „věž“ pro zikkurat v Genesis může odrážet právě jejich neznalost takového typu stavby, píše starozákonní badatel John Walton.

Archeologické důkazy, které by biblický příběh potvrdily, ale chybí - a možná se jich nikdy nedočkáme. Mnozí badatelé proto čtou příběh o Bábelu jako součást širší vrstvy mýtů o stvoření: podobné motivy se totiž objevují i v příbězích jiných kultur. „Musíme pečlivě určit, které příběhy předané v Genesis patří do oblasti folkloru (mýtů a legend) a které jsou skutečně historické,“ varuje George. „To je velmi obtížný úkol. Podle mého názoru je marné hledat archeologické potvrzení mýtu a legendy.“

Erin Blakemore je nezávislá novinářka z Boulderu v Coloradu. Pravidelně píše o historii, kultuře a archeologii pro National Geographic.

Často kladené otázky

Existovala Babylonská věž skutečně? Archeologové a historici se domnívají, že biblický příběh mohl být inspirován zikkuratem Etemenanki v Babylonu. Přímé archeologické důkazy ale chybí - po stavbě zbyla jen díra v zemi, kde stály základy.
Co je zikkurat a jak vypadal Etemenanki? Zikkurat byl druh stupňovité chrámové věže typické pro starověkou Mezopotámii. Etemenanki byl zasvěcen bohu Mardukovi a podle dochované stély měřil 90 metrů na výšku i šířku - byl postaven ze sušených i pálených cihel stmelených asfaltem.
Proč Genesis mluví o věži, a ne o zikkuratu? Podle některých badatelů mohl biblický text použít obecnější výraz ‚věž' proto, že zikkurat byl pro izraelské prostředí cizí typ stavby.
Kde se nacházelo místo Babylonské věže? Etemenanki stál v Babylonu, na území dnešního Iráku. Lokalita Babylon je dnes zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Proč se Etemenanki nedochoval? Zikkurat byl v průběhu staletí opakovaně zbořen a znovu postaven. Po dobytí Babylonu roku 331 př. n. l. nechal Alexandr Veliký zbytky stavby odstranit, patrně v rámci plánované obnovy - zemřel však roku 323 př. n. l. a plánovaná obnova už nebyla dokončena. Zbytek dorazilo rabování a čas.
Je příběh o Babylonské věži mýtus, nebo historická událost? Většina badatelů ho řadí do vrstvy mýtů o stvoření - podobné motivy se objevují i v příbězích jiných kultur.