Vlastnily církve v minulosti skutečně majetek? Budou se vracet pouze ty věci, které církve skutečně vlastnily. Zvýšil se celkový objem naturálních restitucí z 51 mld. korun na 75 mld. Snížila se finanční náhrada z 83 mld. Kč na 59 mld. Z pozemkových knih (dokladují vlastnictví, neobsahují výměry) byly vypsány všechny nemovitosti, které církve vlastnily (od 25. 2. 1948 do 1. 1. Za více než 60 let došlo v členění území na parcely a jejich číslování se měnilo, tedy nebylo možné použít informace z katastru. Od původního církevního majetku se odečetl současný majetek církví a ten, který nepožadují. Hodnověrnost databáze prověřila nezávislá poradenská firma Ernst & Young. Kontrolovalo také Ministerstvo kultury, které studovalo složky jednotlivých církevních velkostatků v Národním archivu. Z rozhodnutí získalo informace o majetku církevních velkostatků v 30. letech. Tato data doplnilo údaji z let 1945 až 1948. Zdokumentovalo cca 225 tisíc hektarů církevního majetku - půdu velkostatků a farností. V součtu nejsou statky menší než 150 ha nebo 250 ha půdy, pozemky nekatolických církví a náboženských společností, nákupy, dary a dědictví získané v 30. a 40. Letech.
Ke vydání konkrétního státního pozemku bude potřeba, aby o něj církev požádala a prokázala, že ho vlastnila a byl vyvlastněný (od 25. 2. 1948 - 1. 1. 1990) a také, že dnes není zastavěný. Pokud byl církvím zabaven majetek Josefem II., nelze hodnověrně říct, které pozemky splňují podmínky; to bude možné, až Pozemkový fond každou žádost a položku prověří. K vytvoření zákona o majetkovém vyrovnání nebyl takový seznam konkrétních pozemků nutný. Původní církevní majetek byl rozmístěný rovnoměrně po území Česka.
Při výpočtu se použila studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE) a přehled cen stavebních pozemků v krajích z Fakulty strojní ČVUT. Podle studie VÚZE se tržní ceny zemědělské půdy pohybují od 5 Kč do 500 Kč na 1 m2 v závislosti na výměře, využití a lokalitě. Nižší ceny jsou u pozemku nad 10 ha mimo zástavbu a na venkově, nejvyšší tržní ceny mají pozemky v okolí Prahy a Brna. Zemědělskou půdou se rozumí půda, která byla zemědělská v roce 1948.
Další prověření dělala společnost Ernst & Young. V době Karla IV. církevní majetek pokrýval zhruba 1/3 veškeré půdy v českých zemích. V husitské době část majetku zničena (kláštery, kostely) a pozemky zabrány. V pohusitské době majetky církvi vráceny nebyly. Po Bílé hoře požádala katolická církev o vydání veškerého nemovitého majetku. Císař Ferdinand II. odmítl, stát se ale zavázal odvádět církvi část daně ze soli. Za Josefa II. byla zrušena asi 1/3 klášterů.
Majetek zrušených klášterů byl soustředěn do tzv. náboženských fondů, později do Náboženské matice. Výnosy byly určeny pro potřeby katolické církve - na zřizování nových farností. Od 19. století státní zásahy do církevního majetku. Zřízení náboženských fondů (později Náboženská matice) - do nich vloženo jmění zrušených klášterů.
Po vyhnání řeholníků v 50. letech byly kláštery svěřeny do správy Náboženské matice. Náhrady podle zákonů o odnímání majetku probíhaly různými způsoby a někdy i zcela neprávně; např. zákony z 90. let. 1998-2000 Pokusy o vytvoření výčtového zákona. Proti se postavily církve i státní instituce. Český úřad zeměměřičský a katastrální označil metodu za nereálnou.
2001 Nový pokus o výčtový zákon pouze pro kultovní objekty. 2003 Ministerstvo kultury znovu prosazovalo výčtovou metodu, ministerstvo zemědělství obecnou restituční. 2005-2006 Návrh řešit vyrovnání formou „renty“. Církve nesouhlasí, zvažuje se kombinace „renty“ a naturální restituce. 2007 Zřizuje se vládní Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi. Ta pracuje s kombinací částečné naturální restituce a finanční náhrady.
2008 Vláda předložila sněmovně návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V první vlně podle zákonů z let 1990 a 1991 bylo vydáno asi 200 kostelů a klášterů; konečné vyrovnání schváleno v roce 2012. Podle zákona církvím vrátil majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun, během dalších třiceti let má být vyplaceno přibližně 97 miliard korun jako náhrady za majetek, který není možné vrátit. Vyrovnání bude vyšší kvůli inflaci. Objektů a pozemků na území vojenských újezdů, národních parků a rezervací či pro dopravní infrastrukturu se týká.
Zákon také vyzdvihuje několik významných objektů, které získaly církve, například Sázavský klášter či poutní kostel Madony z Veveří. Židovské obce získaly zpět některý majetek; mnohé budovy nebyly restituovány. Květná zahrada byla rekonstruována do podoby ze 17. století. Na Pražském hradě zůstává katedrála sv. Víta vyjmuta z restitucí. Spor ohledně katedrály skončil dohodou v roce 2010 mezi pražským arcibiskupem a prezidentem.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku působí přes třicet řádů a kongregací; jmenovitě např. cisterciáci, klarisky, boromejky, dominikáni, trapisté, františkáni, premonstráti a benediktini. Do jejich rukou se vrátily kláštery jako Vyšebrodský cisterciácký klášter, Teplá, Strahov, Porta Coeli, Milevsko i další. Restituce zahrnují i méně nápadné instance, jako Madona z Veveří nebo Květná zahrada.
NPÚ byl připraven na výzvy k vydání majetku, evidoval několik desítek výzev a centralizoval právní ošetření na generálním ředitelství. Vyjednávání s místními spolky a katolickou církví je často složitější a vyžaduje citlivý přístup. V ostatních církvích existuje různá situace a nelze je zobecnit.
Restituce | Smluvní právo | Náhradní protiplnění
Infomativní shrnutí: Restituce církevního majetku je komplexní proces, který zkoumá historické znárodnění, současné vyrovnání a dopady na památky i kulturu. Zákony a judikatura se prolínají s praxí u finančních náhrad a naturálních vraťek, zatímco veřejnost sleduje spory kolem významných památek a kulturálních dědictví.