Když se na nebi ukáže duha, máme radost a upozorňujeme na ni jeden druhého. Nedávno jsme ho viděli v souvislosti s referendem ve Švýcarsku, které rozhodlo dát stejnopohlavním svazkům stejná práva jako manželům, nemluvě o letním Mistrovství Evropy ve fotbale, kdy se sice FIFA odmítla vměšovat do rozhodnutí maďarské vlády vyloučit propagaci LGBT v materiálech pro děti, ale mnozí fotbaloví fanouškové a firmy jako Volkswagen, Booking.com a další se hned připojily k odsuzování maďarského postoje.
Co říká ke znamení duhy Bible a judaismus? Podle Bible se tento úkaz objevil po strašlivém soudu celého světa potopou jako znamení smlouvy, kterou Hospodin jednostranně uzavřel s rodinou Noema, jeho potomstvem i s každým živým tvorem - s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří - a se zemí, že už nedojde k potopě, která by zahladila zemi. Bůh slibuje, že kdykoli se duha na nebi objeví, na tuto smlouvu se rozpomene. Hebrejsky se duha jmenuje doslova „oblouk v oblaku“. Slovo oblouk se používá i pro luk. Jako luk směrem dolů, ukazuje konec boje, tak duha s koncem na zemi ukazuje konec Božího hněvu.
Z toho židé vyvozují, že znamení duhy zvěstuje Boží hněv, kterému ovšem Stvořitel nedá průchod potopou, protože se k tomu sám zavázal. Proto je prý generace, která duhu nespatřila, spravedlivým pokolením. Bájí a mýtů, kde se objevuje duha, je celá řada. Lidský rod započal před cca 302 tisíci lety v Africe a už tenkráte v pravěku duha vzbuzovala úžas a bázeň pralidí. Není divu, že vstoupila do bájí a pověstí, tento optický úkaz (fotometeor) nás fascinuje stále, je tu de facto od nepaměti.
Duha ovlivnila dokonce i jazykovědu. V Sumeru napsaném Eposu o Gilgamešovi se objevují věty typu „barevnou hmotu kterako odstíny duhy“, které jsou „božím schválením války“, „jiskřivé barvy duhového oblouku“ ve fontáně života u Elamova Stromu nesmrtelnosti. V mytologii starých Slovanů se věří, že když se muž dotkne duhy, je vytažen do nebe a stane se z něj planetnik, což je napůl démonické stvoření, nad kterým má moc bůh hromů a blesků Perun. Duha spojuje zemi s nebesy. Význam slova duha je tedy napjatý jako luk (oblouk) případně člověk vtažený do duhy, tomu odpovídá praslovanské doga (dříve *toga). Původní význam je „dřevěný oblouk“ a přeneseně teprve duha na nebi, to jest nebeský oblouk.
U Keltů a Seveřanů je duhový most v mytologii Bifröst, spojující Zemi s Ásgardem. Ten byl nakonec rozbit ve válce Ragnarök. V Irsku vypráví, že skřítek leprikón zakope na konci duhy hrnec zlaťáků. V řeckém pantheonu je význam Iris větší, než by se dalo předpokládat. Iris, dcera Electry a Thaumáse, nosila šaty v duhových barvách a letala na zlatých křídlech. Èi Iris se objevuje „rychlosti větru“ v Ilias. Iris nosí mír či štěstí a jednou pro Dia naplnila zlatý džbán svěcenou vodou.
Pro australské kmeny má duha podobu obrovského hada, který je Stvořitelem světa v domorodém bájesloví. Ngalyod a Yingarna vytvářejí déšť i plodnost, ale mohou zničit i život. Australský Duch duhy tedy bývá spojován s hadovitým duhovým tvorem, který v různých verzích představuje Stvořitele a sílu přírody.
V Bibli je duha spojována s Noemovou smlouvou. Jak čteme v Genèse 9,8-17, Bůh učinil smlouvu s Noemem a s jeho syny i se všemi živými tvory: už nebude vyhlazena veškerá země vodami potopy. „Toto je znamení smlouvy, kterou kladu mezi sebou a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků.“ Duhou má být připomínka věčné smlouvy mezi Bohem a stvořením. Hebrejský výraz pro duhu má několik významů, včetně slovesa odkazujícího na oblouk a luk. V dalších verších Gn 9,14-15 se ujišťuje, že vodní pohroma již nebude hrozit a že duha bude trvalým znamením Boží věrnosti.
Z pohledu teologie je význam duhy jako symbolu pokračující Boží smlouvy a Božího řízení přírody. V Ethice a liturgii se duha může objevit jako znamení vlády a epifanie Boha, a v některých kulturách byla spojována s božskou mocí a věštbou. Z hlediska vědecké interpretace duhy je to fotometeor, způsobený lomem a vnitřním odrazem světla v kapkách vody; sekundární duha vzniká druhým odrazem a má opačné pořadí barev.
Všude kolem nás duha vyvolává touhu po smíření a naději; její podobu formují kultura, víra a vědecké poznání. Proto zůstává nejen přírodním úkazem, ale i bohatým kulturním a symbolickým motivem napříč civilizacemi, které ji vnímají různými způsoby a poukazují na sílu smluv a naděje, kterou svět od duhy očekává.
9Boží smlouva s Noem: Bůh požehnal Noeho a jeho syny a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. A dále: Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy. Toto je znamení smlouvy: položil jsem na oblak svou duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu si na svou smlouvu a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. Tato pasáž ukazuje, že duha je trvalým připomínáním Boží věrnosti a zachování stvoření.
Mezi dalšími zdroji jsou shrnující poznámky o tom, jak různé kultury vnímají duhu a její symboliku, a jak se význam vyvíjel od starověku až po současnost. Duhový motiv tak zůstává bohatým spojovacím prvkem mezi přírodní jevem a lidskou představivostí napříč historií.