Při pěší pouti na Velehrad bylo poprvé slyšet vyjádření křesťanského programu, který vyzývá k aktivní práci s Božím slovem. Otec biskup Vojtěch Cikrle v roce 2010 představil program přípravy na 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje a jeho ústřední myšlenka zněla: „Vezmi a čti“, jejíž inspirací je život svatého Augustina a jeho okamžik z roku 386 v zahradě, kdy uslyšel dětský hlas s výzvou k čtení.
Boží slovo, které je „plné života a síly“, má být světlem na naší životní cestě. Podle Ambrože je Boží slovo „živý a životodárný faktor duše“, jenž ji živí, pase a vede. V tomto duchu bychom měli přijmout výzvu Augustinovu a ptát se: Kde je právě v tuto chvíli moje Písmo? Kdy naposledy jsem ho otevřel? Tuto reflexi doplní každá písňově promluva poutí, která letos začíná připomínkou významu Písma svatého.
Co je Bible a jak ji čteme
Vysvětlení začíná zkratkou a základními fakty o samotné Bibli. Někdy se v lidové češtině říká Bichle jako tlustá kniha; řecky biblia znamená knihy, tedy svitky z papyru. Bible je spíše knihovna než jedna kniha, protože obsahuje různé části a jednotlivé knihy, některé jen několik řádků. Čtení probíhá v kostele skrze lekcionář, který obsahuje první čtení, žalm a evangelium, a o nedělích se přidává druhé čtení a verš před evangeliem. Lekcionář však neobsahuje celé Písmo; proto jako první bod osmi úvah se připíše krátký úryvek z Písma, který se běžně nečte.
Poté následuje rozbor knih. Bible se dělí na Starý Zákon (46 knih) a Nový Zákon (27 knih). Každý Zákon se dá rozdělit do čtyř částí: knihy zákona (Pět knih Mojžíšových v Starém Zákoně; čtyři evangelia v Novém Zákoně), knihy dějepisné, knihy poučné a básnické, a knihy prorocké. Starý Zákon obsahuje i 12 malých proroků a k nim patří dříve uvedené knihy Žalozpěvů a Barucha; Nový Zákon má jen jednu prorockou knihu Zjevení svatého Jana. Pro zjednodušení lze naučit se zkratkou PaJa-PeJa-Ju, která odkazuje na pět knih Mojžíšových a čtyři evangelia.
Termíny a výklady
Čtení Písma má být duchovně hluboké, nikoli jen jako román ani detektivka. Je důležité nebrat text jako žert, a proto zlatá pravidla čtení a interpretace zůstávají ve čtení i po desetiletích. Exegeze znamená výklad Písma, inspirace je doslova vdechnutí, jak uvádí slova o dýchání duchovním. Zmiňovaný Pentateuch je pět knih Mojžíšových: Genesis (Genezis), Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium; v češtině původ a význam již bývají spojeny s pojmy, které usnadňují zapamatování, jako Gel nebo GELNuD.
V části D článku se věnujeme duchovnímu čtení Písma - Písmo svaté není možné brát jako lehkou zábavu. V části C potom probíráme cizí slova a klíčové pojmy: exegeze, inspirace, exegeze, a specifika názvů a překladů. Ochrana před chybným čtením vyžaduje i správné čtení jmen a míst, například že Jonáš se nepoužívá s měkkým D, že Pascha se čte pas-cha a nikoli Paša.
Praktické části a pravidla pro čtení nárůstu Slova
Ve F) se nachází biblická hádanka, která má být zábavná a zároveň podnětná k zamyšlení. G) bude poděkováním za Slovo Boží a zlatou knihu Následování Krista, která obsahuje modlitbu díků. V textu se objevují úryvky z Bible, například z První knihy Mojžíšovy a Druhé knihy Samuelovy; ukázky ilustrují, jak Boží slovo působí v časech zkoušek. Důraz je kladen na to, že Bůh zákonů a slovy mluví a že záznamy a příběhy z Bible nám mají ukázat, jak žít skrze víru a spravedlnost.
V části E) je uvedeno, že Slovo Boží má zaznívat veřejně ve shromážděních a že lektorům jsou dána pravidla vydaná kolem roku 1971 Monsignore Simajchlem; i když jsou překlady staré, chyby ve čtení a výslovnosti názvů původních míst a osob zůstávají největším problémem. Například chybné čtení Danyela; Jonáš ve špatném tvaru; Pascha se čte správně jako Pascha. Text upozorňuje na to, že čtení vyžaduje dovednost a praxi.
Na závěr G) přináší konkrétní dík Slovu Božímu, a to v modlitbách a v liturgických projevách, s odkazem na poslední části Písma a na Noemovu smlouvu z Genesis 9. Po čtení se vypráví o Noemově arše a o tom, jak Hébrejské výpočty a slova v textu formují naši víru.
