Podle textu se autorsky a režisérsky výrazně spolupodílí Cyril Podolský, který vytváří pro děti světy plné pitoreskních postaviček a kouzelných příběhů.
Strašidelný herbář je nádherný roztomilý příběh o dvou malých příšerkách, které si vzájemně vykají jako vážení pánové, přitom jsou to docela nevážné malinké bytůstky.
Nebyli spolu odjaktěživa a jejich seznámení bylo i na lidské zvyklosti neobvyklé: Šiflík jednou takhle smutněl a přál si kamaráda, a přišel Šuflík.
Šiflík se podivil, kde se ten druhý vzal, a tak řekl: „Co to je?“, a ten mu na to odpověděl: „Co by to bylo? Není tak jednoduché otevřít šuplík, po struhadle se také ztěžka šplhá, zejména, když vám ostrouhá světýlko, ani uvařit kávu nejde snadno.
A jak se pracuje se starým mlýnkem? Jenže když už se to málem podaří, cvakne klika a vstoupí maminka. A je po vaření.
Podaří se jim alespoň spravit hodiny? Pročistit všechna ozubená kolečka, nadechnout se a pořáááádně fouknout.
Rozmilých příběhů zažijí hodně: uvidí padat sníh, spraví rozbitou skleničku, budou žehlit prádlo, ale jejku, žehlička je příliš horká!
Honem se shladit do studené vody. Spolu kouzlí, samotnému to ale nejde. Kouzlit umí kuchyňský duch, kouzla si ale pamatuje jen jeho přání, tedy Šuflík.
Musí proto, pokud se chtějí pouštět do čarování, zůstat spolu. Na jeden den mají vždy pouze jedno kouzlo; je tedy potřeba s ním dobře nakládat.
A vyslovíte-li v jejich blízkost své vlastní přání, ducháček jej může splnit.
Nádherná knížka s úžasnými ilustracemi Ivana Mráčka, která potěší všechny děti. A taky maminky a tatínky, až z ní budou dětem číst.
Večer, když maminka Viktorka ukládá do postýlky malinkou Viktorku, začínají se dít vedle v kuchyni zázraky. Do světla stolní lampy se přištrachají Šiflík a Šuflík, dva duchové, co spolu prožívají rozličná popletená dobrodružství.
Ale pozor, aby je nespatřilo lidské oko nebo aby na ně nedopadl paprsek slunečního světla!
V pátek 21. ledna byl hostem ve studiu tvůrce večerníčku Krysáci a autor knihy pohádek Cyril Podolský. Iveta Kalátová, moderátorka: I nadále vám krásné příjemné konečně už páteřní dopoledne z redakce Českého rozhlasu Sever, tentokráte z Liberce přeje Iveta Kalátová.
Už jsme to malinko s Evou Bucharovou nakousli, koho že tady máme za příjemné hosty. No, dalo by se říct o slavné cestě režiséra Cyrila Podolského z frýdlantského smeťáku na moravské vizovické smetiště. Tak bychom možná nazvat to dnešní povídání s naším hostem Českého rozhlasu Sever, jehož jméno zůstane už asi na vždycky spjato s krysáky Hubertem, Hodanem a potkanem Edou, kteří si našli cestu i k nám dospělákům.
Já už tady u nás našeho hosta vítám, pana Cyrila Podolského. Já vám přeji krásný den. Iveta Kalátová, moderátorka: Jak už jsem naznačila v úvodu našeho povídání, vy jste k nám nepřišel s prázdnou. Opravdu jste přinesl svého krysáka Huberta. Je to, je to skutečný, je to skutečný krysák?
Ale ten je tedy opravdu nádherný tedy, pohyblivý, dá se s ním krásně hýbat. A také jste nám ale přinesl Strašidelný herbář, protože vy kromě toho, že režírujete, tak také píšete.
Strašidelný herbář Šiflík a Šuflík. Je jasné, že i o tomto herbáři si budeme společně povídat, ale já se vás nejprve zeptám, jak se vám vede v novém roce?
Takže teď mu jsou, já nevím, já myslím, že 4 týdny někdy mu můžou, pátý týden. Takže my máme těsně před koncem šestinedělí, no.
A vy máte ještě dceru. Ono to zní divně, ale nám se ty jména líbily, tak jsme pokračovali dál.
Ono je pravda, že s těmi dětmi si člověk prožívá znovu své dětství. Jak vy vzpomínáte na své dětství? My jsme byli tedy většinu, většinu dětství v Liberci a o víkendech ve Frýdlantě a na prázdniny jsme jezdívali na Moravu do Rousína u Vyškova, co je kousíček od Olšan.
Měl jsem 2 bráchy, tak to vlastně, vlastně jednoho skoro stejně starýho, tak s tím byl to nejmladší dětství a někdy od 6 let ještě jednoho nebo od 7 Míšu.
Takže, takže my jsme, my jsme tak dohromady si myslím, že to bylo dobrý, no. Že to bylo hezký dětství.
O vás je známo, teda vyčetla jsem to z vašich stránek, že jste ve Frýdlantě v Čechách často chodíval právě na frýdlantský smeťák. Tam byl nádhernej smeťák, to nebyly ty smeťáky, co jsou teď s těma igelitovýma pytlema. Ale byly to smeťáky, kde jste si opravdu mohli vybírat. Dneska se tomu říká možná bleší trh a ještě se za to platí. Tenkrát to bylo zadarmo a ležela toho tam strašná spousta.
Říká dnešní host Českého rozhlasu Sever pan Cyril Podolský, režisér a spisovatel Cyril Podolský. A po písničce už se budeme věnovat vaší dráze.
písnička Iveta Kalátová, moderátorka: Ruty šuty Arizona Texas zpíval nám Ivan Mládek na Českém rozhlasu Sever. Tak koukám, že už nám píšete. Pěkný den, co vás inspirovalo k natočení krysáků, jak vznikla jejich jména?
Dík Dráček Mráček. Tak, pane Podolský, to, co inspirovalo k natočení Krysáků, můžete nám ještě k tomu něco říct? A ty Vizovice jsou tam právě kvůli tomu Bolku Polívkovi, kvůli tomu, že vlastně to proto je to smetiště u Vizovic.
A ta jejich jména Hubert, Eda? Hubert se jmenuje právě podle toho filmu Páni kluci, podle Huberta původně, že jo, toho, toho, teď já si nevzpomenu na tu originální postavu. A to asi ne, jak on se jmenuje? Tom Sawyer, jo. Potom, potom je tam Eda, ten Pražák. Tak Eda, to říkala tady v Liberci Jana Konopíková mýmu bráchovi, který se jmenuje Martin, tak podle toho Eda.
Potom je tam Hodan, to je spolužák a kamarád, který žije v Praze a on třeba psal scénáře k seriálu Růžová zahrada nebo něco takového. Iveta Kalátová, moderátorka: Dokonce.
Tak to je po něm. A Ludvíček, to je Ludánek z Homolků, ten... Iveta Kalátová, moderátorka: Jé, Ludánek, ano. Ale tak to je velké tajemství. To, to jsem teda...
Tak to je krásný, tak to je neskutečný. Ale my se vrátíme k našemu tématu. Před písničkou jsme se zmínili o velice známých osobnostech, které propůjčily vašim hrdinům hlasy, těmi jsou pan Pecha a pan Polívka. Tak ptát se, jak jste na ně přišel, když je to z vizovického smetiště, je asi zbytečné, že jo?
Takže s většinou těch lidí, který jsem obdivoval a měl jsem rád, jsem měl možnost pak pracovat, což bylo výborný. No, a s Bolkem Polívkou potom to pokračovalo i dál. Teď vlastně máme nebo připravujeme další, doufejme, že seriál, kde bude mluvit zase společně s Mariánem Labudou.
Jak se toho chlap, no, ne chlapi, ale tito pánové ujali těchto rolí? Bavilo je to asi hodně? Ale myslím si, že nejenom že jsme udělali nejlíp, ale on to pravděpodobně by jinak ani nešlo.
Jako snad by mně pan Polívka prominul, já když se tady dívám na Huberta, tak možná malinko tady určitá podoba je, nebo. Já jsem přesvědčený, že ta loutka by měla být podobná tomu, kdo mluví. Já nevím, jestli ten obličej utváří ten hlas, ale každopádně by to tak mělo být.
A teď mi ještě povězte, jak reagují diváci? Dostáváte ohlasy od dětí nebo hlavně i od dospělých? Protože já si myslím, že je hodně dospělých, kteří si rádi vždycky počkají na další díl. Ale pamatuji si ohlasy ze začátku, které chodily přímo na ty webové stránky. A tak ze začátku byly všechny negativní, skoro všechny.
Aha, a proč, z jakého důvodu? No, tak někoho uráželo, že tam Eda hraje Pražáka tak, jak Pražák nevypadá. Někoho zase, že ty Vizovičáci jsou z Moravy a vypadají příliš moc jako venkovani. Takže tam dokonce jeden pán nám psal, jak si to vůbec můžeme dovolit ukazovat jako smetiště Moravu, zvlášť Zlínsko, když ve Zlíně například stojí jeden z nejlepších hotelů, jako je například Hotel Moskva v centru města.
Tak nezavděčíte se všem, no, tak to je úplně jasné. Naším hostem v Českém rozhlasu Sever je pan Cyril Podolský. Je to režisér, ale také se musíme zmínit, že je to spisovatel a pokud jste nás poslouchali už od začátku našeho povídání, tak určitě víte, že nepřišel s prázdnou, protože vznikl Strašidelný herbář. Napsal Cyril Podolský, ilustroval Ivan Mraček. A my si o tomto Strašidelném herbáři budeme povídat hned po písničce.
Povídali jsme si o Krysácích, ale teď také přichází řeč na vaši novinku a tou novinkou je Strašidelný herbář. Je to krásná knížka, opět tady jsou takové dvě zajímavé postavičky, Šiflík a Šuflík. Povězte nám něco o té knížce, jak to vznikalo?
Psal jsem ji původně jako pohádky pro svoji dceru Viktorku, takže je tam jako jedna z těch hrdinek. A Šiflík a Šuflík jsou kuchyňští duchové. Podle té, podle těch pohádek, když ráno najdete v kuchyni rozlitou kávu nebo rozsypaný cukr nebo rozbitý hrnek. Tak to není po někom z domácnosti, ale po nich.
Stejně tak jako Krysáci byli od Vizovic, tak tím pádem Šiflík a Šuflík jsou z Jindřichovic pod Smrkem. Takže už jsou k těm Jindřichovicím vlastně, vlastně připoutaní. Iveta Kalátová, moderátorka: Mě teďka tak zrovna napadá, že možná Šiflík a Šuflík můžou za to, že se nám třeba doma pořád ztrácejí ponožky. Je to taky možný?
Ten zas právě o těch ponožkách píše, ale, ale pokud je necháte v kuchyni na lince, tak je to možné. Ilustroval, dívám se na krásné ilustrace Ivana Mračka. To je velice známá osobnost. Povězte nám něco o panu Mračkovi. Jak jste k sobě přišli?
Pak jsme několikrát zkusili něco, něco spolu a vlastně na té druhé sérii Krysáků už výtvarníka, už výtvarníka dělal on. Takže teď vlastně je ilustrátorem téhle té knížky Šiflík a Šuflík. Aha, tak tady na zadní straně ještě vidím cédéčko. Tu musím říct, jsme vybírali velice dlouho, než jsme, než jsme se rozhodli právě pro ni a ta knížka je tam v takové zkrácené verzi ještě jednou převyprávěná.
Je tam ještě na konci jedna písnička, kterou skládal David Rotter, hudební skladatel výborný. A vlastně vlastně, vlastně to cédéčko je takové zakonzervování hlasů těch herců, kteří by potom měli snad vystupovat v budoucím seriálu v jindřichovickopodsmrkovském.
Aha, tak to je něco do budoucna, co chystáte? Takže je to možná první knížka, která má i svoje filmové loutky, aniž by měla seriál.
Tak to je nádherné. Vy máte, vy máte, miminko se vám nedávno narodilo, malý Cyrilek, jak jste se nám zmínil, a holčičku. Co myslíte, na co jednou oni třeba ve vašem věku budou vzpomínat, na jaké pohádky?
A ještě má ráda seriál Rodina Smolíka, jak ten Ládínek lítá do vesmíru, to jsou její nejoblíbenější. Tak to je mnoha, mnohagenerační. Takže tam to bude muset počkat chviličku.
A jak vy vidíte vůbec současnou scénu pro děti, pohádky, které se teďka natáčí? Nevím, já osobně mám někdy pocit, že se z nich vytrácí taková laskavost, takový laskavý humor, že to je někdy takové hodně až agresivní.
Když si čtete kritiky, filmové kritiky, tak většinou začínají aspoň, co teď koukám po internetu, tím, že film je skvělý tím, že je 3D a jsou tam výborné průlety. A to přece není film. Film je o něčem, dá se jednou větou popsat, co v něm děje. A potom můžu rozebírat střih nebo efekty nebo něco podobného. Ale pokud je to první a jediné, jsou ty, jsou ty efekty, tak ať je to film nebo seriál nebo třeba jenom Večerníček, tak je to přeci jenom trošičku málo.
Když to třeba srovnám s nádhernou pohádkou seriálovou Příběhy kocoura Modroočka, kde jsou vlastně ty protagonisté, protagonistas, pardon, pletení a má to své obrovské kouzlo a má to poezii, no. Uvidíme do budoucna, tak já doufám, že hlavně o těch vašich postavičkách se bude ještě hodně moc dlouho a dlouho hovořit.
Já vám poděkuji za toto velice milé povídání, určitě by bylo ještě o čem. Doufám, že u nás nejste naposledy. Je krásná, musím říct, krásně, krásně nakreslená a možná že výtvarník nebo malíř Ivan Mraček by řekl, že je i dobře napsaná, tak.
Tak to s vámi úplně vřele a na 100 procent souhlasím, protože knížka je opravdu nádherná. Vřele doporučuji Strašidelný herbář Šiflík a Šuflík. Mějte se moc hezky a ať se vám i nadále dobře daří.
Jak se herbářové vzorky připravují v herbáři Cambridgeské univerzity
tags: #cyril #podolsky #strasidelny #herbar